Nazdar
TriSKáči, tak letošní prasácká etapa je na světě. ŠERLICH 2013 Její
míry jsou: délka 253 km, převýšení cca 2500 m, čas v sedle 9 hod 22 min,
průměrná rychlost 27 km/hod. Je to ale macek co? Tak teď už vážně. Nápad
zdolat Šerlich z Olomouce není z mojí hlavy. Tohle napadlo Petra Matějíka a
Roberta Laha, naše kamarády od Kaňourů. Na trasu už jsme byli nachystaní asi
před měsícem, ale bohužel Robert měl karambol na kole, tak šel nápad k ledu.
Ale mě tahle výzva nějak nešla z hlavy a chtěl jsem to letos ještě stihnout.
Petr s Robertem ale na tenhle termín měli už naplánovanou akci na
Rychlebských stezkách, tak mi nezbylo nic jiného, než jet sám.
Sobota 17.8. 2013 8:30. Sedám na kolo a nabírám směr Orlické hory. Teplota
už je přijatelná, takže nemusím táhnout žádné oblečení navíc, kromě rukávů.
Ty jdou před Úsovem dolů a po celý den je ideální cyklo počasí. Lehký
jihozápadní vítr, celý den bez změny směru a intenzity. Jedu směrem na
Pňovice, Červenku, Úsov, Leštinu, Postřelmov, Olšany, Červenou Vodu, Mladkov,
dál podél hranic na Bartošovice v Orlických horách, Orlické Záhoří až na
Masarykovu chatu na Šerlichu. Tam dojíždím po pěti hodinách. Na tachometru
127 km, jedu na čas a zvolené tempo mi udrželo nohy pořád při síle, takže se
moc nezdržuju, udělám památeční foto a peláším po stejné trase zpátky. V Mladkově,
asi na 170 km, dávám první delší zastávku na polívku, mimochodem výbornou
zelňačku. Po dvaceti minutách sedám znovu na kolo, ale nohám pauza moc
neprospěla, spíš naopak. Trvá mi tak deset kilometrů než se nožky
restartují, ale pak šlapou líp než na začátku dne, což mě celkem překvapilo.
Další pauzu mám naplánovanou v Postřelmově na 205 km. Tam si dopřeju řízek,
ať mám taky v žaludku něco jiného, než banán nebo sladký tyčky. Domů už je
to jen padesát, nohy jedou jak sviňa, na rovinkách se mi daří držet rychlost
nad třicítkou, krátký kopečky kolem Úsova drtím na těžký převody a pořád to
jede. Ale ten zadek. Nedávno jsem pořídil nové kraťasy a ještě se mnou
nebyly na delší štrece. A můžu říct, že už nikdy nepojedou. Posazení na
sedlo je velice výživné, z Pňovic už jedu v časovkářské poloze na špičce
sedla, letím pětatřicet, jen, ať už je to za mnou. Poprvé v životě mám
z kola zadek do ruda, bohužel kraťasy Senzor zklamaly, vracím se ke zn.
Kalaš.
Tohle je ale jediná skvrnka na jinak super akci. Vyšlo počasí, kvalita
silnic až na dva asi dvoukilometrové úseky parádní, klidně bych si to někdy
zopakoval, ale až si budu moct sednout na sedlo. Zdarec Žožin
V sobotu 10.8.2013 se jel v Litovli MTB závod Bobr Bike 2013, na kterém se
ukázaly i dresy slavného TriSKu. Naše barvy hájili Peki a Žožin. Jelikož oba
borci v loňském roce prodělali operaci kolena, dal by se tento závod
považovat za návrat do MTB závodů. Samotný závod proběhl bez větších
problémů, i přes mokrou trať. Suchem zdecimovanou Hanou totiž den před
závodem prolil silný déšť, takže o bahno nebyla nouze. Ale musím uznat, že
jsme zde zažili i daleko horší ročníky, co se týká počasí. Do cíle jsme oba
dorazili živí a zdraví s pocitem,že to znovu jde i na bajku. Nakonec trošku
formalit. Počet startujících 218, vítěz Martin Haman, čas 1:46:03, 96.
Petr Šlížek 2:25:13, 189. Milan Pekař 3:06:14.
Good
bajk Žožin
Ahoj přátelé,
tak
jsem ten 100km běh vyzkoušel v sobotu 13. 7. 2013 v Olešnici na Moravě
a doběhl do cíle. Doběhl jsem v čase 12:56:40. Původně jsem si myslel na
lepší čas někde k 10hodinám, ale to bylo nereálné. Trať byla hodně kopcovitá
a místo po hřebenech a údolích vedla na příč "Přes devatero hor a devatero
řek" :-) . Doběhl jsem na 3. místě z celkového počtu osmi účastníků. Z toho
2 ženy. Dlouho jsem běžel na 2.místě, ale v Petrovicích na 62,5km mě
předběhla usměvavá blondýnka Renata. Ženy byly vyhlašovány zvlášť a tak mi
zůstalo 2. místo na bedně mezi muži :-). Pěkný prožitek, jsem rád, že jsem
tam byl a všechno okusil :-). Čus Mira
Oficiální článek závodu zde:
http://tmmtr.ultracau.cz/index.php/cz/clanky/18-tmmtr-2013-je-minulosti
Fotky zde:
http://miratrisk.rajce.idnes.cz/TMMTR_2013/
Až příliš podrobný popis osobního
prožitku je zde. Jen pro opravdové zájemce jinak hrozí nuda :-D
V
pátek 12.7. slavím narozeniny na stadione AK Olomouc. nejprve si zaběhneme 5
km (v rámci LIgy100(. Pokud se běhu děsíte, tak nemusíte běžet, ale bylo by
docela pěkné vidět zaplavu dresu TRISK.
No a pak nás tam bude čekat bečka a možná ještě něco dobrého. Dělám to se
Živelovou, takže by to mohlo byt dobré. Mira je omluven, ten běží 100km.
Jarda
V
sobotu 29. 6. 2013 jsme se zajeli podívat do Bělkovic na Bělkovický kros.
Ája se tam zúčastnila závodu, který byl součástí Malé ceny vytrvalců.
Skončila na 2.místě, což jí vyneslo 3.místo v celkové klasifikaci stejně
jako Klárce Martínkové, za kterou jsme ceny převzali. Takže 2 TriSKáči na
bedně!! Protože mě několik zúčastněných přesvědčovalo, že se krásně proběhnu
po lese, přihlásila jsem se nakonec i já. Ženy a dědečci běželi
6,5 km, ostatní 9km. Kdo mi neutekl v úvodním několikakilometrovém kopci,
utekl mi v seběhu, kde bylo po kotníky bahna, ale nekecali, krásně jsem se
proběhla po lese :-) ... musím natrénovat běh do kopce, z kopce a taky v
bahně :-)
Danča
Olomoucký
půlmaraton 22.6.2013
Tahle akce patří k těm tradičním, když už to máme "u baráku", tak by byla
škoda se nepřidat :-). Poté, co zrušili 10km trať, jsem se
dohodla s kamarádkou Jitkou, že dáme 2Run 10+11 (stejně jako Šmuri s
Terkou). V tom dusnu, které bylo, s tím, co jsme stihly naběhat,
jsme si to myslím užily. A o to nám šlo! Rozbor jsme pak jako vždy provedli
U Drápala, kam dorazili i kluci z Moravianmana.
Takže za rok snad zase a mohlo by nás být i víc malí i velcí TriSKáči :-)
Danča
..... další účastník....
Osobně se sama a dobrovolně řadím mezi lemry, takže rozhodnutí běžet 2Run s
Dančou jsem brala jako výzvu a povedlo se, přežila jsem! Musím říct, že
nenadálé poplácání po ramínku a výkřik "Jarda už je v cíli, to dáme" a
Milanovo "Makej Jíťo!" mi málem způsobilo zástavu srdce a celkový kolaps,
ale medaile je doma, takže díky ti za ty dary a běhání zdar :-)
Jitka
Ahoj
TriSkáči,
tak mám letos splněno :-) - mám za sebou dokončený triatlon a teď je řada na
někom dalším z Vás :-D :-) :-D
Zkusil jsem tuto sobotu terénní triatlon v Litovli - "Dřevěný muž" a světe
div se byla z toho hned BEDNA!!!
... no zřejmě slušnej oddíl ... nebo spíš málo závodníků ?
Pořadatel Vodní sporty Litovel tento závod uvedl jako zkušební 0-tý ročník i
když se někteří znás Dřevěňáka zúčastnili v předchozích letech,ale konalo se
to na lomu v Nové vsi. Tentokrát bylo závodní depo na okraji hřiště u
loděnice v Litovli a plavalo se v Moravě od splavu (jak nasedá kajak na
Bobru) proti proudu prý 100m, ze břehu to vypadalo na 200m a při plavání na
400 :-) , tam kolem bójky zpět ke splavu a pak pod splavem v náhonu až k
depu u loděnice celkem cca 900m. Kolo 19km po loukách k Mladči a pak 3x
různě nahoru a dolů na Třesín - trasa téměř shodná s Bobrem bez brodů a
vynechány 2 "drsné" sjezdy a běh 8km po loukách k Mladči a podél vody zpět.
Voda byla pěkně studená a tak všichni v neoprénu. Jen 2 v plavkách -
Maďarská závodnice to po pár tempech vzdala, když zjistila, že se nedokáže v
tom ledovém sevření řádně nadechovat a jeden zimní plavec, který to celé
uplaval. Já byl rád, že mám neoprén a čepicu, však mě ke konci capky taky
pěkně studily . Proti proudu to byl boj. Od startu se přeplavalo na druhou
stranu, a podél břehu kde byl proud nejslabší, i tak to bylo nekonečné a
bójka pořád daleko. Kolem bójky silnější proud a 2x jsem si málo nadeplaval,
také díky mé špatné orientaci při kraulu v kalné vodě. Zdolal jsem ji až na
3.pokus, což stálo dost sil. Ještě že to zpátky bylo z kopce a chvilku jsem
si dal oraz a lapal po dechu :-) . Kupodivu jsem nevylezl z vody úplně
poslední a tak nálada nebyla špatná. V depu mě předhonili ještě 2 závodníci,
zatímco jsem bojoval s neoprénem :-( . Kolo jsem jel, co my mé slabé brdečka
dovolily a dle Mildových zkušeností z Bobra jsem největší krpy chodil, bych
šetřil sil. Bohužel jsem díky nedokonalému vyznačení trati 2x bloudil, ale
to se stává, když bloncáš po lesích sám. Při dojezdu do depa mě povzbuzoval
Žožin, kterej se na mě přijel mrknout během svého cyklotréninku na
Otrokovice.
Běh už byl brnkačka, užíval jsem si běžeckou euforii, běžel jsem snadno a
lehce a udržoval tempo na lehkém píchání v játrech. Tím že startovalo jen 21
závodníků s rozdílnou výkonností, jsem většinu závodu byl na trati sám. Při
průběhu lesem na mě nalítával nějakej dravec,celkem 3 nálety zezadu. Poprvé
jsem se docela lekl a sehnal se pro klacek, bych se s ním oháněl. Ten ptákl
se mi zdál dost velkej, ale prý to mohlo být jen káně. Asi jsem narušil
jeho prostor nebo mě chtěl ulovit?
Při vyhlašování jsem byl zaskočen a nepřipraven a tak jsem byl na bedně bez
dresu. Fotka z bedny stejně není takže ho... zle :-D . Byl jsem 3. v
kategorii z 5. Výsledky zde:
http://www.in-race.cz/drevenak_2013.pdf
Závod hodnotím dobře, počásko vyšlo, plavání v proudu nezvyklé a atraktivní,
na kole pěkné terénní úseky a často ve stínu lesa, běh po rovině a po měkým
a většinou ve stínu po lesních pěšinách = moc pěkný prožitek. Škoda špatně
značené trati - bloudilo více závodníků a tak výsledky nejsou zcela
regulérní.
A tak hola! hola! nějaký triatlon na TriSKáče volá !!! :-)
Čus Mira
Zatímco někteří z Vás budou v sobotu běhat s č(Č)ernochama po Olomouci, já s
Aldou a Žožinem budeme propagovat naše barvy na největší triatlonové
události v ČR - Moraviaman v Otrokovicích. Závodíme sice jen ve štafetě, ale
každý jdeme svou disciplínu celou, tak to přece jen sportovní hodnotu bude
mít. Přeji pěkné prožitky na půlmaratonu a snad se večer po závodním dni
setkáme U Drápala.
Krásný
slunečný sobotní den. Dlouho očekávané datum 22. 6. 2013 bylo to, kdy jsem
si zase jednou užil tu atmosféru Olomouckého půlmaratonu.
Pravdou je, že jen při rodinném běhu, ale to při mé aktuální kondici na
proběhnutí bohatě stačilo. Už při příchodu se to hemžilo na startu Triskáči.
Celý start zaplněný malými dětmi s bílými tričky a jejich doprovodem se
několik minut po páté hodině rozběhl.
Žádný pád, ani škobrtnutí jsem naštěstí nezaznamenal, ale udivovala mě
agresivita a průbojnost malých dětí, kterým i někteří rodiče nestačili.
3 km rodinného běhu vedly klasicky směr na tržnici a poté výpadem. Snad
poprvé v životě jsem se kvůli tomuhle běhu dostal do prostor Rozária, kterým
se probíhalo.
Cesta parkem byla moc příjemná a uklidňující. Všudypřítomní "paparazzi"
fotili vše jako o život, takže jsme se sestrou Luckou celou trasu
absolvovali s úsměvem na tváři (bylo-li to zrovna možné).
Trošku mě znervózňovala cílová rovinka přes dolní náměstí. Tam už atmosféra
opravdu nabyla maxima. Spousty volného prostoru a skoro jednohlasný řev ze
všech stran. Tam jsme se trošku konečně rozběhli.
Do cíle jsme doběhli s bombózním pocitem krásné procházky po parku. Tohle
bych mohl běhat každý den. Snad se mi příště už podaří přihlásit se do
hlavního závodu. Mara
Ahoj
TriSKáči, v sobotu 22.6 jsme se spolu s Aldou a Mirou potili v Otrokovicích
na triatlonu Moraviaman. Závod jsme jeli štafetově a to tak, že každý člen
jel svoji disciplínu celou sám. Jelikož se jedná o ironmana, distance byly
3,8 Km plavání pro Aldu, 180 Km na kole pro mě (Žožina) a 42 Km 195 m běhu
pro Miru. A naše štafeta si nevedla vůbec špatně. Nakonec jsme obsadili
krásné 31. místo z 62 startujících štafet a to pouze ve třech lidech, hodně
štafet bylo vícečlenných, tak měli oproti nám trošku výhodu.
Teď několik slov o kole, plavání a běh si kluci popíšou určitě sami. Oproti
ročníku, který jsme jeli před několika lety, se trať změnila. Jeli se čtyři
okruhy, spíše osmičky na trase Otrokovice-Hulín- Otrokovice (bohužel po
hlavní bez omezení provozu)a dále už po staré trase na Kvasice a zpět do
Otrokovic. První dva okruhy se mi jely nádherně, týmová podpora v depu
fungovala skvěle, gely, jonťák, všechno kluci nachystali podle potřeby, za
což jim moc děkuji. Ve třetím kole přišla trochu krize, na nějakém 120 Km
jsem toho začínal mít plný zuby, ale nechtěl jsem pokazit klukům závod, tak
jsem se ještě zmáčkl a čtvrté kolo jsem dal na krev. Hnala mě i vidina pro
mě magické hranice šesti hodin, což jsem si před startem dal jako cíl.
Poslední kilometry jsem letěl co to šlo, tepovka v červených číslech a při
příjezdu k Otrkovicím jsem zažíval pocity jako při sjezdu na stadion od Buku
na Jizerské padesátce. V cílové rovince už jsem uviděl nažhaveného Miru jak
čeká na předávku a v té chvíli jsem byl opravdu rád, že už to mám za sebou.
Pohled na hodinky napovídal, že to bude asi pod šest, oficiální časomíra to
nakonec potvrdila a vyplivla čas 5:49:50,8 což odpovídá průměrné rychlosti
30,87 Km/h. Osobně jsem se svým výkonem spokojený, jelikož na ironmanech je
zakázaná jízda v háku, musí si to každý odedřít za svý a nedá se to ošulit.
A hlavně mě hnalo to, že nemůžu zklamat mé dva spolubojovníky ze štafety.
Pokud jede člověk sólo, může mít tendence si sám sobě nalhávat, že už nemůže
a tak podobně. Ale týmový duch funguje a tam opravdu každý maká na 100%.
Ještě jednou dík za super závod . Zdarec Žožin
Ahoj, takže k běhu:
Při čekání na předávku trochu nervozita, nedočkavost a touha vyrazit.
Konečně vidím modrý dres, tak jsi tady Žožo a teď je to na mě, bych ten
naplavaný a našlapaný čas nezkazil svým vyhořením. Už se mi to stalo na
tomto závodě před několika lety s Rudou, kdy jsem také běžel celou trať a
celé jsem to zkazil a část trati odchodil s výsledným časem přes 4hodiny.
Tentokrát jsem si více věřil, ale maratón bývá dlouhý a krize přicházejí.
Tak rychle přehodit čip a číslo na gumovém opasku a už peláším dětskými
krůčky do 1.kola na vyhřátý asfalt trati. Na 2.km jsem zjistil, že běžím
11.min. což bylo pomaleji než jsem chtěl a pokoušel jsem se přidat, ale moc
to nešlo. Nevadí, aspoň to nepřepálím, však bude lépe. A taky bylo, ale až
na začátku 2.kola, kdy mě doběhl a předběhl nějaký štafetář. Chvíli jsem se
ho držel a vyšší tempo mě konečně nakoplo a začalo se mi běžet krásně lehce.
Brzy jsem ho nechal někde za sebou a celé 2. a 3. kolo si užíval lehkosti,
snadnosti a radosti. Na občerstvovačkách jsem poctivě pil, a energii
doplňoval z vlastních zásob uložených na občerstvovačce u depa. Na posledním
čtvrtém kole se vytratila lehkost, ale vidina času pod 3:40 mě stále hnala
kupředu. Závěrečných 100m společně s Aldou a Žožou , proběh cílovou branou,
medaile na krky, společné foto a je to za námi. Celkový čas 10:51:41,9. Čas
běhu 3:36:23 a 21 místo v běhu mezi 62štafetami – pro mě paráda. Běh mě
bavil, kluci odvedli skvělé výkony a celý den jsem si užíval atmosféru
velkého závodu a naši účast na něm. Dík Aldovi, že to celé vymyslel a přiměl
nás po letech zde opět závodit.. Čus Mira
Výsledky zde:
http://www.czechtriseries.cz/results/race/297
Fotky zde:
http://miratrisk.rajce.idnes.cz/
No
a teď ještě pár slov o silničním Mamut tour. Závod se jel 11.5. Zvolil jsem
trasu 83 Km, převýšení 985m.Po závodě můžu říct, že jsem rád, že jsem zvolil
krátkou trasu. Počasí si z nás opravdu dělá srandu. V týdnu nádhera, přišla
sobota a chčije a chčije. Balík čítající necelou stovku silničářů vyrazil do
deště v Přerově na výstavišti. Trasa vedla směrem k hostýnským vrchům, takže
nebyla nouze o krátké stojky, na kterých se to nadělilo. Mě se podařilo
vydržet v první skupině jen do 10 km, tyhle zalamováky mi moc nechutnají.
Ale v druhé cenové kategorii už jsem se už udržel, takže do cíle mokrého
závodu jsem dojel na 32. místě se ztrátou 6:39 na vítěze, což je pro mě
znamení, že jarní kilometry byly k něčemu dobrý. Zdarec Žožin
Výsledková listina závodu zde :
výsledky_2013
Ahoj
TriSKáči. V přípravě na jarní závody každoročně podnikám i jízdu na Praděd.
Letos padla volba na 1. května. Byl jsem domluvenej s klukama od Kaňourů na
odjezd v 9 ráno. Bohužel jsem ráno nestíhal, tak jsem vyjížděl o 1,5 hod
později, ale nakonec to bylo pro zdar akce. Foukal totiž čistej severák a to
hodně silnej, tak první grupa značně promrzlá otočila svoje silničky v Rýmařově
a vydala se na zpáteční cestu. Potkali jsme se v Pasece, kde ještě svítilo
krásně sluníčko. Tři zababušení cyklisti do zimních doplňků mi dávali jasně
najevo že kosa bude asi velká, nicméně moje odhodlání bylo silnější. Kvůli
zavřenému Ondřejáku jsem byl nucen jet přes Sovinec, kde je to hodně
otevřený a vítr tak nabírá velkou sílu. Velkou placku na převodech jsem
v úseku do Rýmařova moc neužil, ani na rovinkách to prostě nohy nebraly.
Navíc od Sovince nesvítilo slunko, takže opravdu kosa.Do Rýmáku jsem dorazil
a tím skončil nejhorší úsek cesty. Do Morávky už je to schovaný v údolí ,tak
to šlo super. Když už jsem dojel až do Morávky, byl by hřích nevyšlápnout si
oblíbené stoupání na Ovčárnu, jelikož začátkem května cesta na Praděd nebývá
sjízdná. Ale i tady mě čekalo několik milých překvapení . Za Ovčárnou jsem
vystoupal z mraků, sluníčko peklo a cesta byla protažená až na vrchol. Na
Pradědu to bylo jako v ráji. Vrcholky okolních kopců lezly z bílé deky pode
mnou, no amerika jak sviňa. Ale při pohledu do míst, kde je normálně vidět
Ovčárna mi bylo jasné, že cestou na Hvězdu to bude peklo. Bez rukavic,
lehká neprofučka, propocená moira….. , na Hvězdě jsem odpáčil prsty ze
šaltrů a šel na panáka. Tmavej praděd(líkér) mě trochu zahřál, tak
jsem mohl vyrazit domů. Zpátky už to jelo samo. Vítr byl opravdu silnej, Za
Tvrdkovem jsem dokonce přeskakoval vyvrácenej strom. Nakonec jsem najel 156
Km, takže dobrá příprava na Mamuta .
Máneska
(převzato od Smutný Zdenek, /www.bezvabeh.cz)
Kdo nezakufroval, vyhrál. Taková je Mánesova
stezka v Lutíně. Krásná a přesto zrádná. Něco by
o tom mohl dnes vyprávět Jarda Martínek. Již po
několika prvních kilometrech, kdy vyrazil
dopředu, jako splašený hřebec, měl náskok
6 minut. Nic mu to nebylo platné.
Už jsem tu běžel, ale tohle se mi tedy ještě
nestalo. Zaběhl jsem do míst, kde jsem to vůbec
neznal. Nic z označení trati jsem neviděl, tak
jsem si řekl, že počkám na další běžce za sebou.
Marně. Stál jsem totiž v místech, kudy trať
nevedla. Tož mi nezbylo nic jiného, než se
vrátit a hledat správnou cestu. A že jsem
ztratil fůru času, to bylo jasné,“ přiznal se mi
Jarda. „Ale chtěl jsem dnes běžet rychle, tak
jsem to splnil, jen mám minimálně 25 km místo
22, které jsem měl správně absolvovat.“ Po právu
mu patří letošní titul „Bludný Holanďan na
Kosíři“.
Ale na druhou stranu, kdo v tomto závodě nikdy
nezabloudil, jakoby tu ani neběžel. V hlubokých
lesích kolem Kosíře je to naprosto samozřejmé a
patří to k folklóru závodu.
Je pravda, že když se v cíli objevil první Pavel
Dvořák /Biatlon Prostějov – 1:28:48/, kapánek mě
to šokovalo, přece jen Jarda Martínek měl tak
obrovský náskok a trať zná. Jenže pak proběhl
jako druhý v pořadí Zdeněk Nový /SK K2
Prostějov –1:33:13/, potom třetí Martin Minařík
/TTC Olomouc – 1:33:58/, za ním i Petr Vymazal
/SK Salix Grymov – 1:34:48/ a Jarda nikde. To už
věstilo senzaci a ta se také stala, neboť
Martínek se objevil až potom a s obrovskou
ztrátou na vítěze.
Mezi ženami, které přece jen měly trasu o 6 km
kratší, potvrdila s přehledem roli favoritky
Petra Kamínková /AK Olomouc – 1:07:50/, i když
se jí ráno v hustém dešti a nepříjemném chladu,
který nás v Lutíně přivítal, vůbec nechtělo
hýbat, jak mi hlásila hned po příjezdu. „Když to
vidím, mám totální nechuť,“ prohlásila, ale
přesto se šla rozcvičit, aby si mohla jít aspoň
tréninkově závod odběhnout.
Daleko za ní se dostala do cíle na druhém místě
Šárka Krčková /Liga stovkařů Olomouc – 1:15:16/
a třetí pak proběhla touto metou vyškovská
veteránka Marie Hynštová /1:18:12/.
Vídeňský marathón očima Jardy Martinka.
Reportáž psaná je zde
Ahoj Triskáči!
Ve čtvrtek 18.4.jsem běžela dětský běh Ligy 100 na jeden kilometr .Závod se
konal v parku u fontány.
Umístila jsem se na třetím místě a zaběhla jsem si osobní rekord na
kilometr,protože zatím žádný jiný nemám.:)
Za čtrnáct dní se běží znova,tentokrát už bez závodění,můžete se přidat.
Zdar Ája Pekařová
Ahoj
TriSKáči, v sobotu 13.4. se naši borci zúčastnili pohodové vyjížďky na kole
do obce Hačky. Akce každoročně zahajuje cyklo sezónu a letos tomu nebylo
jinak. V 10 hod se balík čítající cca 40 cyklistů vydal na 30km trasu
kopcovitého profilu. Za náš klub jeli Ruda, Peki, Mira, Žožin a klubový
příznivec Honza. Peloton vedl nestárnoucí Vašek Kyba, který akci pořádá a
na domácí půdě v Hačkách nás bohatě hostí. První občerstvovačka byla
překvapivě už v Křelově, kde jsme si roztáhli plíce panáčkem domácí
slivovičky a hned se nám lépe šlapalo. Pohodové tempo pokračovalo i nadále,
asfalt vystřídala polní cesta směr Vojnice. A tam mi pohoda skončila.
Zatímco před dvěma lety, kdy jsem jel taky, mi zhruba ve stejném místě
praskl řetěz a ztrátu jsem doháněl sólo, letos mi manželka telefonem
oznámila, že si doma zabouchla klíče. Nezbývalo, než se otočit a opět jako
před dvěma roky si dát sólo časovku zpátky do Olomouce a znovu směr Hačky.
Po cestě mě i balík přede mnou doprovázelo aprílové počasí jak z učebnice,
které vydrželo až do pozdního odpoledne. S TriSKáčema jsem se setkal až v Hačkách,
dali jsme společné pivko, šli jsme na prohlídku větrného mlýna který vlastní
Kybovi, poseděli s dalšími cyklonadšenci schováni před nepříznivým počasím
v místní hospůdce, prostě pohodička jak se patří. Když už jsme zůstali jako
poslední, protože TriSKáči nejsou žádný béčka a něco vydrží, museli jsme i
my vyrazit na cestu zpět. Zvolili jsme ostřejší tempo, cestou necestou,
polem nepolem a všichni šťastně dorazili domů. Tak za rok zase. Ahoj Žožin
Ahoj
sportovci,
přestože horská turistika úplně nezapadá do "seznamu" klubových
aktivit, trošku se Vám pochlubím se zimním výletem do Vysokých Tater.
S kamarádem Marou Šandorem jsem se na konci března připojil ke skupině
olomouckých horolezců a vydal se s nimi na 4noci na Chatu pod Rysmi. Je to
nejvýše položená chata v Tatrách ve výšce 2250m n.m. běžně v zimně zavřená a
nedostupná obzvlášť nám nehorolezcům.
Počasí
nám nepřálo, každý den začal silným větrem, sněžením a mlhou, která
podstatně znesnadňovala orientaci a pravidelně až kolem 14.hod. mlha
ustupovala a občas vykouklo sluníčko. Na to všichni přítomní čekali a vrhli
na nejbližší skaliska či kopce a snažili se ukojit své touhy lezecké,
lyžařské či turistické. První den(čtvrtek) dopoledne jsme se pokusili v
tom nečase vylézt alespoň na Rysy, ale v mlze jsme byli rádi, že jsme vůbec
trefili sedlo Váhy, když ani místa znalí borci si nebyli jistí, kam jsme to
vlastně došli raději jsme se všichni vrátili na chatu. S Markem se nám
nechtělo sedět za pecí a tak jsme se nechali zblbnot výzvou, že je možné
zkusit práci nosiče a před polednem jsme vyrazili dolů k Popradskému plesu.
Za hodinu a půl jsme se už potáceli s necelými 40kg na zádech nazpět. K
večeru se vyčasilo a focením a kocháním se krásnými výhledy jsme maskovali
časté odpočinkové zastávky. Druhý den ráno, jsme dali zavděk mlze a
odpočívaje čekali až se vyčasí. Kolem 13.hod. jsme vyrazili na Rysy,
tentokrát úspěšně i když v silném větru. Zkusili jsme ještě hřeben Ťažkého(Českého)
štítu, ale brzy jsme hodili zpátečku bo to bylo nad naše síly (nebo
seběvědomí :-) ). Kolem 17.hod. jsme ještě vyrazili na Kopku - vrchol
naproti chatě. Šli jsme nalehko jen v mačkách s cepínem s cílem dosáhnout
severního hřebínku asi ve 2/3hory. Zdál se to být snadný cíl, jenže na
místě samém nám začaly cvakat prdelky a s pocitem, že se ty sněhy s námi
urvou, z nás počáteční nadšení vyprchalo. Po chvilce váhání jsme dali na
pocity a jen asi 50m před cílovým místem jsme to otočili a jak připosraní se
opatrně vrátili zpět.
V
sobotu ráno jsme vyrazili za špatného počasí na sněžnicový výlet na Hincové
plesa. V nižší části doliny pod "rampou" nefoukalo, viditelnost byla mnohem
lepší a tak jsme se vydali na plesa zkratkou. Při sestupu jsme se dostali
mezi strmá sněhová pole a ze strachu před lavinami, jsme pomocí lana
sestupovali po skalnatých hřebíncích, jistíce se ke kmínkům kosodřevin. Dole
se vedle nás objevil malý ledopád a tak jsme místo trajdání po dolině
zkoušeli víceméně (ne)úspěšně lozit po ledu s naší turistickou výbavou. Na
chvíli se opřelo do doliny slunce v plné síle a vzápětí se začali kolem nás
sesouvat různě velké sněhové lavinky. V obavách jsme lezení zrušili, ale
slunce si s námi hrálo a schovalo se a tak jsme u ledu zůstali a každej jsme
si vylezli kousek na prvního - až na co nám stačilo odhodlání a naše 3šrouby
do ledu. Zpátky jsme to vzali procházkou přes Wachterku s pěknými výhledy na
Nízké Tatry. V neděli se s námi chata rozloučila nejhorším počasím co jsme
tam poznali. Silný vítr, ostré krupky bodali do tváří a viditelnost jen 5 až
10m. Byl docela problém najít v příkrém svahu a zrádném sněhu sestupové lano
z "rampy" dolů. Vše dobře dopadlo a kolem 15.hod. jsme se váleli v přírodním
termálním jezírku pod lesem nedaleko Bešeňové. Mohlo by se zdát, že tato
akce za moc nestála, ale s Marou jsme se shodli, že jsme si ji pěkně prožili
a vzhledem k počasí jsme využili maximum k vyzkoušení si pohybu po
zasněžených skalnatých "velehorách".
Čus Mira
Tři
závody v rámci přípravy Jardy Martinka na vídeňský marathon, aneb pár řádek
do kroniky Triskáčů.
Tak už se mě to blíží. V neděli dne 14. 4. 2013 v 9:00 vybíhám na trať
vídeňského marathonu a bude chtít běžet hodně dobře – kolem 2:40, takže to
bude fičák. Možná jsem to přehnal s tou výzvou,ale přeci si nebudu klást
malé cíle. Tomuto času ale odpovídala i tvrdá zimní příprava, která
vyvrcholila třemi posledními závody během posledního týdne. A hodně mě v tom
sekundovali i Triskáči. Ale popořadě.
Už je tomu týden, co jsem chtěl běžet tréninkově závod na 7,5 km v Tovačově
(30.3.2013). Jenže jsem neměl odvoz. A tak jsem zavolal Danče a Pekimu, co
dělají v sobotu a zda by nechtěli jet se mnou do Tovačova. A ti frajeři
jeli. Původně jsem myslel, že poběží taky, ale oni normálně jeli jen kvůli
mně, abych mohl běžet jeden blbej závod. No smekám před nimi a moc si toho
váží, zvláště když bylo pěkně hnusně a ještě se o hodinu posouval čas. No
nezabili byste mě? Nicméně závod jsem celkově vyhrál, ale více bych to
nekomentoval. Bylo hnusně a tak většina borců zůstala doma a sám jsem se
cítil unaven po náročné přípravě. Každopádně body byly doma a to především
zásluhou Danči a Pekiho. Každopádně, pak jsme si to spolu užili v klubové
kantýně (pivo za 12,-) a pak jsme se přemístili do našeho domečku, kde jsme
pokračovali v družné zábavě. Inu, tvrdá příprava, je tvrdá příprava.
Další závod proběhl v pátek 5.4.2013, v Olomouci ve Smetanových sadech. Zde
jsem měl již jinou taktiku. Běžet s mým Ondrou a morálně mu pomoci. Jenže,
kde se vzal, tu se vzal a na startu se objevil Mira. Sice jsme se družně na
startu vyfotili, ale závod se změnil v souboj Titánů-Triskáčů. Inu, moje
tempo řídil Ondra a Míra se ho držel jak klíště. Ve druhém kole měl navíc
Ondra krizi, takže už jsem se bál, že nás Mira porazí, ale naštěstí tam byl
3x přeběh přes lávku spojující Smetanovy a Čechovy sady a zde Mira vždy
pořádně vytuhl. Každopádně boj to byl skoro do posledních metrů. A jak to
dopadlo? Ondra skončil celkově 30. v čase 35:27, pak doběhl Pelíšek (celkově
31. v čase 35:30), pak jsem byl já (celkově 32. v kategorii B. 7. v čase
35:30) no a pak už tu byl Míra (celkově 34. v kategorii B. 8. v čase 35:36).
Nutno dodat, že celkem startovalo 83 borců a v kategorii B. 17 borců- takže
celkem slušnej oddíl. A opět jsme akci zakončili v místní restauraci,
tentokrát U včelek.
No a pak tu byl dnešek, 6.4.2013. Dle rozpisu jsem měl běžet 22 km a tak
jsme se domluvili s Davidem Pelíškem, že si jen tak tréninkově zaběhneme v
Hranicích 20 km, neboť on běží ve Vídni půlmarathón. Jenže David je ještě
mladý a tak to psychicky nevydržel a „volně“ si doběhl pro celkové vítězství
(čas byl někde pod 1:07:00 na délce asi 19,4 km). Já jsem běžel lehce
tempově kolem 4:00/km, jen poslední dva kilometry jsem lehce (pořádně)
zrychlil. Nohy šlapaly jak hodinky, takže ač jsme to nechtěl v kategorii B.
jsem doběhl na pátém místě v čase 1:19:10. Celkové umístění vlastně ani
neznám, ale to není podstatné. Užil jsem si to a teď už mě jen čeká týden
výklusů. Příprava je u konce, tělo je připraveno k boji.
Fotky budou doplněny.
Jari Kurri
Čau
Triskáči,
Již cesta do Prusinovic byla místy doslova pekelná a v obci pak počasí
překonalo všechny nejhorší představy. Neskutečná fujavice s přívaly sněhu
vytvořila na trati závodu vysoké závěje a pro většinu z 324 borců, kteří se
dostali do cíle, to byl neuvěřitelný test morálních vlastností a osobní
odolnosti. Místy se dalo prodírat jen úzkou prošlapanou stezkou, kterou
vytvořili běžci z čela závodu a nezřídka se i těm za nimi stalo, že když
někdo šlápl trošku vedle, okamžitě skončil pádem do hlubokého sněhu. Do toho
vítr, který snad slétl odněkud z horských masívů a ostré sněhové vločky, jež
hnal sebou, bodaly do očí tak, že se nebylo možné ani podívat pořádně před
sebe na cestu, aniž by to skončilo karambolem. Prostě bílé peklo. Jinak to
ani nejde nazvat, protože po 19. ročnících, kdy zde vládlo běžecky skvělé
počasí, se proti běžcům spiklo snad všechno. Všechno se sečetlo a výsledek
byl daný. Ďáblovo dílo. Ten převzal na chvíli nadvládu nad počasím, aby
ukázal všem odvážným borcům, kterých se sešlo na tyto podmínky opravdu dost,
zač je toho loket.
Tohle všechno museli zvládnout i dva stateční Triskáči Jarda Martinek a Mira
Mynář a opravdu si vedli skvěle. ale popořadě. Celkem běželo 324 borců a
délka trati byla 12,3 km. Podmínky již znáte.
Mira Mynář prý údajně zaspal start, ale to mu nevěříme. Z jeho strany to byl
konečně výborný taktický tah, neboť pochopil, že když to napálí, tak pak
totálně vytuhne. takže tentokrát začal útočit ze zadních pozic a sám si
pochvaloval, že jen přebíhal a předbíhal. Takže jaképak peklo? Paráda. Na to
že prý neběhá, podal excelentní výkon. A nejsou to jen kecy. Dnes byl
celkově 106 z 324 borců (před dvěma lety byl 266 z 434 borců). Takže když si
to spočítáte je to obrovský posun v jeho výkonosti. Čas měl 59:05, ve své
kategorii /45-49 let/ byl 7. z 27 borců. Co více dodat?
A
pak tu máme Jardu Martinka. Ten měl jediný cíl. Porazit svého soka Pepu
Sedláčka, který zde byl v domácím prostředí. Taktika byla tedy jasná. Běžet
s ním a pak udeřit. Pepa měl ale stejnou taktiku. Takže se z toho stal boj
na život a na smrt. Oba dva měli formu jak sviňa, ale náš borec Jarda
Martinek přeci jen jich měl více a tak o osm sekund jej porazil. Celkově
skončil 18., ve své kategorii /40.-44 let/ byl 3. z 38 a čas měl 49:33
(kategorii vyhrál světový vytrvalec Dan Mourek). takže suma sumárum -
naprostá pohoda, spokojenost a že bylo prý špatné počasí? Ani on to nějak
neregistroval.
Zřejmě tedy slušnej oddíl, když ani jeden Triskáč neregistroval špatné
počasí. A nesvítilo náhodou slunko? Vždyť oba dva Tiskáči zářili jak
sluníčko.
A jak vůbec dopadl celý závod. Nejlépe trať zvládl polský vytrvalec
v barvách JM DEMOLEX Bardějov Jakub Burghardt, který ji v těchto obrovsky
náročných podmínkách zvládl v neuvěřitelném čase 44:07. Překvapivě druhý
doběhl Onřej Fejfar /AK Kroměříž – 44:41/, který si se závějemi poradil
přece jen lépe než jeho oddílový kolega Jan Kreisinger /45:27/, jemuž takový
terén viditelně neseděl. Výborně se uvedl i můj svěřenec a běžecký talent
David Pelíšek /45:56/, který čtvrtým místem překonal své historicky nejlepší
umístění v Prusinovicích, porazil i pátého Dana Orálka /Moravská Slávia
Brno – 45:58/ a šestého Václava Bitalu /AK EZ Kopřivnice – 46:06/.
Jari Kurri a Mira Mynář
Ahoj
kamarádi, Triskáči,
já jsem byl od Kosíře na dvou závodech, jednou v Grymově, podruhé ve
Slavoníně. Poprvé to bylo na ledu a jelikož jsem měl blbé boty, tak to bylo
o ničem a po druhé to bylo po chřipce, takže opět o ničem.
V kategorii B: jsem byl vždy druhý a první byl Pepa Sedláček. V Grymově
jsem byl celkově 8., ve Slavoníně 4. Ale o nic tady nešlo, tak jsem vám to
ani nechtěl psát. Toto obodbí spíše považuji za období tvrdé zimní přípravy,
kdy první testem bude Rohálovská, takže samozřejmě jedu, no a pak marathon
ve Vídni (14.4.). Totálně jsem zmagořil. zatím mám osobák 2:48:52 a teď se
chci dostat někde kolem 2:40. No nejsem magor? Pravda je, že jak teďběhám,
tak tak jsem naposledy trénoval před 20 lety. Každou neděli dlouhý běh a
minimálně jednou týdně v tempu marathonu minimálně 15 km. Nohy v této chvíli
mají výbornou formu, takže doufám, že to vydrží. Mimochodem teď poběžím v
sobotu i Radíkovskou 15, start je v 11:30, tak kdybyste se chtěli přidat,
tak pískněte. Já tam budu s celou rodinou. Poběžím sice rychle, ale ne
závodně. Prostě takový rychlý tempový trenink a no a potom už Rohálovská.
Ahoj
Triskáči a jiní sportovci,
v sobotu 10.2. 2013 jsem se zúčastnil Běhu na Posluchov společně s kolegou
hasičem Mirkem Pazderou. Mirek začal vloni jezdit triatlony a letos se
chystá na MoraviaIronMana do Otrokovic. Na startu se sešla necelá stovka
závodníků a závodnic. Mezi spoustou známých tváří z místních závodů Velké
ceny vytrvalců jsem marně hledal nějakého klubového TriSKokamaráda či
kamarádku a tak jsem se jal hájit barvy našich dresů sám mezi ostatními
"vlky". Již před startem jsem neponechal nic náhodě a ve dvojitém dresu
(zimním a letním) jsem se promenádoval po okolí a řádně se naparoval a
vytahoval si triko, jako že to dnes všem nandám a ukážu jim záda. Obzvláště
na místního cyklistu od oranžové konkurence Peťu Matějíka jsem zřejmě
zapůsobil. Abych dostál svým slovům alespoň na chvíli, zkušeně a neohroženě
jsem obsadil místo v první řadě na startovní čáře a po startu až k ZOO jsem
se držel mezi první skupinkou závodních chrtů. Pak mé nadšení vystřídala
rozvážná zkušenost zralého muže a začal jsem zvolňovat chtíc se dožít
večerní plánované žranice u přátel na chalupě. Bohužel si někteří ještě
pamatovali mé předchozí naparování a předbíhajíc mě trousili různé uštěpačné
poznámky. Leč marně, mou nezdolnou vůli tím nezlomili a ani jsem se nesnížil
k peprným odpovědím. S hlavou vztyčenou jsem lapal dál po dechu namlouvaje
si, že je to snadné. Peťa Matějík mě s posměškem předběhl v 1. kopci a já se
ho držel až ke klesání na louku u Posluchova. Hodně to tam klouzalo a já se
rozhodl být na sebe více opatrný. Odběhl mi zde tak 50m a tu vzdálenost jsem
držel až na 6.km, kde jsem nedokázal udržet jeho přetahování se s jiným
soupeřem. Doběhl jsem na 6. místě v kategorii z 15-ti s časem 44:16. Peťa
skončil na 3. místě s časem 43:10. výsledky zde:
http://sk.hanaorienteering.cz/uploads/130209/VYSLEDKY.HTM
Závod se mi líbil, mrzlo cca-2°C, zataženo, mírný vítr na louce u Posluchova,
trať namrzlá a kluzká. Běželo se od školy k zoo a po lesní ledovaté asfaltce
k věži v Radíkově a pak dál po ledu na asfaltě na Posluchov a stejně zpět.
Začal jsem pěkně svižně a pak jsem se snažil co nejméně zpomalovat a
předbíhajícím běžcům jsem se pokoušel nedávat se zadarmo. V cíli radost z
pěkného prožitku. Čus Mira
Takže běžci a běžkyně hola hola Rohálovská na nás volá !!! V sobotu 23. v
Prusínovicích. Kdo se přidá??? A v neděli na Paprsku Jelyman - 40km nebo
20km běžky klasicky. Co vy na to lyžaři? - uvítám i záporné reakce ať vím s
kým se spojit :-)
Tak
rok uplynul a jako každoročně začátkem roku je vždy akcí "number one"
Jizerská padesátka. Pro neznalé se jedná o závod v běhu na lyžích klasickým
stylem. I letos se tohoto kultovního klání zůčastnil náš klub. Aklce se
myslím báječně povedla, počasí nám konečně přálo a tak nezbývá než sdělit
jjak to viděli jednotlivý účastníci klání :
MEKI: Toliko zážitků se
nedá vměstnat do nějaké malého článku a tak jsem se rozhodl, jako každý rok
napsat něco většího. Zde je k posouzení můj výtvor, je to čistě subjektivní
názor a ostatní to mohli cítit jinak, ale JIZ50 stejně každý musí doběhnout
aby mohl okusit pocit v cíli :-).
Takže zde můžete číst :
Jizerská padesátka aneb
co přežiješ to tě posílí
PEKI:
Je to jedna z mála akcí, na
kterou se celý rok těším.Ve čtvrtek prezentace a pohoda u Nyčů.V pátek jsem
vyrazil na běžky.Protože chumelilo a stopy nebyly upraveny,šlo o slušný
trénink fyzičky a posilování kolena.V sobotu další projížďka.Tentokrát už
byly stopy vzorně vyřezány v čerstvém prašanu.Takže třeba liduprázdná část
tratě kolem Krásné Máří bylo fakt luxusní svezení.
V neděli sluníčko,prašan,podmínky jaké jsem tu ještě nezažil.V
předstartovním prostoru byl typický stres a chaos před závodem a to mi bylo
fakt smutno.Pak už jsem fandil klukům a byl jsem hlavně rád,že už zase skáču
přes kaluže a můžu stát na lyžích.Doufám,že to bylo naposledy jako divák.
Mira super čas,pořád si drží tu svoji parádní vlnu.Ruda skvěle,potvrdil,že
má najeto a zajel v pátek poprvé 30km bruslařsky po pouhém měsíci tréninku
tohoto stylu.Meki úspěšně dokončil další ročník. Jizerka je krásná,příště
zas. Peki
MIRA:
Jiz.
30 volně - pátek 11.1. 2013
Mráz cca -3°C, vítr, sněžení, čerstvý prachový sníh ujetý rolbou a stále
padající. Dalo se odrážet, někdy se malinko bořil , lepší než loňská hluboká
krupice. Vítězem se stal Ročárek Jiří s časem1:20:19. Já pokus o čas pod
2hod. Osobní pocit, že jedu lépe než vloni, ale čas 2:11:55 o deset minut
horší než minulý rok, nicméně výsledkově jsem si polepšil na 1.polovinu
start. pole 243. z 497 startujících. Všichni měli horší časy než v r. 2012
vítěz o 11min. - připisuji to změnou a asi i prodloužením trati. Během
závodu dostatek sil, do kopců jsem předjížděl, na rovinkách mi ujížděli,
chce to vypilovat techniku bruslení a také jely hůře lyže než ostatním ...
i z kopce. Ruda jeho 1. závod bruslením čas 2:32:02.
Jiz. 50 klasicky - neděle 13. 1. 2013
Mráz -9°C, přes den oteplení na cca-5°C, jasno, slunečno, bezvětří,
prachový sníh z noci, stopy dobré po celé trati, na skluz "tupé" hlavně v
horní části závodu. Zvítězil Nor Anders Aukland v čase 2:12:19, Lukáš
Bauer 2. místo 2:12:44, Stanislav Řezáč dojel na 5. místě.
Moje máza dobrá, když jsem ošidil styl, tak to podkluzovalo, z kopce mi to
jelo jak ostatním a snad i lépe. Pokus o čas pod 4hod. Šel jsem po tom hned
od začátku a dle Paula Tergata (proslulý běžec z Keni) se ptal sám sebe:
"Můžu tomu dát víc?" Odpovědˇ byla obvykle: " Ano" ... tak jsem přidal a po
chvilce vždy musel zvolnit :-) Vyplatilo se to jen ve stoupání ze Smědavy -
celé vyběhnuto. Lepší bylo kontrolovat styl. Jakmile jsem upravil odraz a
prodloužil krok, automaticky jsem zrychlil bez větší námahy a s menší
frekvencí kroků předjížděl ostatní, kteří kmitali většinou rychleji.
Sluníčko, výhledy, bezvětří, pohádková krása zasněžené jiskřící krajiny a
předjíždění ostatních mi přinášelo radost a dodávalo energii. Při sjezdu z
Olivetské hory uletěl klobouk, nechal jsem ho svému osudu, bo byla naděje že
to můžu stihnout pod 4hod. Čas 4:02:58 = 1590.místo z přibližně
4350startujících = lepší půlka a né tak těsně - pro mě úspěch, spokojenost a
pěkný zážitek i když to bylo přes 4hod. Ruda čas 4:16:46, Meki čas 5:53:31.
Celý zájezd do Jizerek vydařený, bohužel Milan, Danča a Žožin ze zdravotních
důvodů nezávodili, ale díky jejich přítomnosti a podpoře jsme si všichni
užili sport, krásnou přírodu a společenskou zábavu :-)
Čus Mira
Ahoj
TriSkáči,
v sobotu 5. ledna 2013 pořádala TJ Liga 100 Olomouc v rámci Velké ceny
vytrvalců Ol. kraje první letošní závod a to tradiční Zimní běh přes Kosíř
- Memoriál Ing. Květoslava Křížka. Někteří z nás si nenechali ujít
příležitost zahájit sportovní rok 2013 tímto pěkným závodem a na startu se
tak setkali Jarda Martínek s Mirkem a Markem Mynářem. Podpořit týmového
ducha přijeli Milan s Alčou, Danča a Ondra Martínek, který nezávodil kvůli
potížím s kolenem. Na startu se mezi námi objevila také Katka Křížková naše
kajakářka z BobrCupu - pro mnohé z nás to byl poslední závod loňského roku.
Trať 10km běhu vedla od Lázní Slatinice po polních a lesních cestách na
nedaleký vrchol "hanáckého ledovce" Velký Kosíř a zpět do cíle u areálu
lázní. Tradiční trasa byla někde pokrytá ledem a tak pořadatel Pepa Vozňák
trať upravil a přes nebezpečné náledí se neběželo. I tak bylo obtížné běžet
po kluzkém bahně místy překvapivě hlubokém. Před závodem slušně pršelo, ale
před startem přestalo a během závodu na nás vysvitlo sluníčko, bylo teplo
asi kolem 8°C. Blátivý závod si vychutnalo celkem 175 závodníků.
Mira
Mynář bral závod jako trénink na Jizerky a tak do kopce se pokoušel se
neflákat a z kopce se snažil nezranit což se povedlo. V cíli m+l dobrý pocit
z vlastního výkonu, když mu v posledním kilometru došlo a nepomáhalo ani
namlouvání si "snadného". Byl to pro něj důkaz, že to neodflákl. Marka
začalo během závodu trápit bolavé koleno a tak ubral a závod dokončil ve
volnějším tempu.
Jarda Martínek přijel na závod s velkou pokorou, neboť ještě ve čtvrtek,
kvůli předchozímu tvrdému tréninku, stěží uběhl 7 km. Závod začal proto
velmi opatrně, ale už při prvním stoupání zjistil, že nohy mu jdou dobře a
soupeři naopak ztrácejí. A tak během druhého kilometru se dostal na pátou
pozici a tam také zůstal. Díky tomu zvítězil v kategorii B. Nastavil tak
sobě vysokou laťku pro další závody během celého roku, neboť tentokrát se
dají očekávat v této kategorii kruté boje.
Katka skončila ve své kategorii na 3.místě, žel odjela příliš brzy a tak si
nevychutnala prchavý okamžik slávy na pomyslné bedně při vyhlášení výsledků.
Gratulujeme alespoň takto na dálku. :-)
Výsledky s časy závodníků by měly být uveřejněny na
http://www.liga100.cz/, kde naleznete i
rozpis závodů na celý rok.
Možná by stálo ještě za otázku, kdepak máme nadějnou běžkyni, která nám byla
představena na večíčku Trisk. Máte na ni kontakt? Tím bychom posílíli další
řady Triskáčů.
Tento
závod přes Kosíř je vyhlášený nejen atratktivní terenní tratí, ale také
vynikajícím zázemím Lázní Slatinice, kde je možnost se po závodě naložit do
léčivé vody lázeňského bazénku a dopřát tak příjemnou relaxaci unaveným údům
po závodě. Fakt paráda - jsme si to všichni užili.
U příležitosti této akce lázně nabídly závodníkům a jejich doprovodu slevu
na své některé služby, čehož Míra s Jardou využili a šli si po závodě na
masáž, Marek a Ondra vyzkoušeli rašelinový zábal na svá bolavá kolena. Na
závěr akce proběhlo losování tomboly, kde se nám mimořádně nedařilo a roli
favorita v této disciplíně nikdo z nás nepotvrdil. Není ale ještě letos všem
tombolám konec a tak máme dostatek prostoru ke zlepšení. :-)
Čus Mira a Jarda
Ahoj TriSKáči,
v sobotu chci běžet běh na Kosíř. Start ve Slatinicích v lázních v 11:00
hod. Běží se na Velký Kosíř a zpět po lesních cestách a pěšinách. Celkem
10km. Dle Adama je po závodě domluvena pro závodníky hromadna koupel v
lázeňském bazéně s léčivou vodou. Navíc lze objednat slevněné procedury. Mám
objednánu masáž po závodě, ale ještě nevím zda nohy či záda - co bude víc
bolet :-).
Tak doufám, že tam nebudu jedinej TriSKáč !!! ... Jardo, Jirko, Rudo, Šmuri,
... a další potrefení. Vhodný i námět na výlet pro neběžce.