Kdo nezakufroval, vyhrál. Taková je Mánesova stezka v Lutíně. Krásná a přesto zrádná. Něco by o tom mohl dnes vyprávět Jarda Martínek. Již po několika prvních kilometrech, kdy vyrazil dopředu, jako splašený hřebec, měl náskok 6 minut. Nic mu to nebylo platné.
Už jsem tu běžel, ale tohle se mi tedy ještě nestalo. Zaběhl jsem do míst, kde jsem to vůbec neznal. Nic z označení trati jsem neviděl, tak jsem si řekl, že počkám na další běžce za sebou. Marně. Stál jsem totiž v místech, kudy trať nevedla. Tož mi nezbylo nic jiného, než se vrátit a hledat správnou cestu. A že jsem ztratil fůru času, to bylo jasné,“ přiznal se mi Jarda. „Ale chtěl jsem dnes běžet rychle, tak jsem to splnil, jen mám minimálně 25 km místo 22, které jsem měl správně absolvovat.“ Po právu mu patří letošní titul „Bludný Holanďan na Kosíři“.

Ale na druhou stranu, kdo v tomto závodě nikdy nezabloudil, jakoby tu ani neběžel. V hlubokých lesích kolem Kosíře je to naprosto samozřejmé a patří to k folklóru závodu.

Je pravda, že když se v cíli objevil první Pavel Dvořák /Biatlon Prostějov – 1:28:48/, kapánek mě to šokovalo, přece jen Jarda Martínek měl tak obrovský náskok a trať zná. Jenže pak proběhl jako druhý v pořadí Zdeněk Nový /SK K2 Prostějov –1:33:13/, potom třetí Martin Minařík /TTC Olomouc – 1:33:58/, za ním i Petr Vymazal /SK Salix Grymov – 1:34:48/ a Jarda nikde. To už věstilo senzaci a ta se také stala, neboť Martínek se objevil až potom a s obrovskou ztrátou na vítěze.

Mezi ženami, které přece jen měly trasu o 6 km kratší, potvrdila s přehledem roli favoritky Petra Kamínková /AK Olomouc – 1:07:50/, i když se jí ráno v hustém dešti a nepříjemném chladu, který nás v Lutíně přivítal, vůbec nechtělo hýbat, jak mi hlásila hned po příjezdu. „Když to vidím, mám totální nechuť,“ prohlásila, ale přesto se šla rozcvičit, aby si mohla jít aspoň tréninkově závod odběhnout.

Daleko za ní se dostala do cíle na druhém místě Šárka Krčková /Liga stovkařů Olomouc – 1:15:16/ a třetí pak proběhla touto metou vyškovská veteránka Marie Hynštová /1:18:12/.