Každoroční večírek TriSKu se letos konal v kurtech Mila. Nicméně lokalita byla vybrána záměrně a pro naše účely perfektně seděla. Večírek měl dvě, vlastně tři fáze. První bylo nezvyklé přivítání Mirovo, přivítání nezvyklým nápojem se semínkem chia. Následovaly dvě pasáže prezentací. První, velmi netradiční pasáž věnovaná běžecké sekci, přednesl resp. provedl Jarda Martínek a netradiční podání mělo velký úspěch. Fáze tři prezentace Mekiho je dokreslila atmosféru. Původně se měla zabývati sekcí cyklistickou, ale jelikož letos nás válcovali děti :-), tak se téma přesunulo  na historii před TriSKem. Musím přiznat, že některé fotografie měli obrovský úspěch :-). Akce se také zúčastnili významní hosté a Mira jim přednesl na závěr, jak TriSK přežil Vasák :-). Závěr sezony se nesl ve stylu zelená ....
Takže TriSKu hodně sportovních úspěchů v novém roce a na nějakém závodě AHOJ...

PS: Úplně bych zapomněl Petr Šlížek složil hymnu TriSKU a její video verze je zde:

HYMNA TriSKU v live podobě
 

Na konci běžecké sezóny jsem si v sobotu 3.11. odskočil do Frýdku-Místku na Hornickou desítku.  Musím uznat, že byly ideální povětrnostní podmínky, které nám všem umožnily zaběhnout výborné časy.
Nejinak tomu bylo i u elitních běžců. Jednoznačně nejlepším z nich byl keňský borec z maďarského Benedek teamu Elisha Kiprotich Sawe, který zvítězil v čase 29:17. Celkem čtyři muži stlačili čas pod 30 minut. Druhým z nich byl Milan Kocourek (AK Asics Kroměříž) – velmi kvalitních 29:29! Na třetím místě se umístil Ruslan Savčuk z Ukrajiny – 29:35.
David Pelíšek byl na 11. místě, když zaběhl také výborný čas - 32:07. Já bych mohl být taky nadmíru spokojen. Celkově jsem doběhl na 23. místě, v čase 34:23.  Běželo se mi fakt dobře, lehce, bez krize. Ze začátku jsem běžel pomaleji a pak jsem se dostal do tempa, které mě vyhovovalo. Jak jsem ale v cíli zjistil, tak jsem si díky své taktice vůbec nevšiml, že mě utekl můj kamarád a soupeř Tomáš Svoboda ze Všechovic, který mě ještě nikdy neporazil, ale dnes jsem na něho neměl - běžel fantasticky za 33:41. Dobrá facka pro další sezónu, takže i na něj si začnu dávat pozor. Kontroloval jsem si totiž jen svého hlavního soupeře Pepu Sedláčka, kterého jsem porazil o 30 sekund. Takže ve své kategori jsem byl nakonec druhý. Také ještě jsem prohrál s Ervinem Beshirem ze Zdic – 33:58, ale ten byl hodnocen v kat. 45+. Ale celkově opravdu nadmírná spokojenost. A poznámka závěrem - Ondra běžel sice za AK Olomouc, ale v neuvěřitelném čase 39:22.

Jari Kurri
 

Ahoj Sportaci,

akce jako „Bobr“ jsou paráda, velké zpestření naší sportovní činnosti, štafetový závod – kolektivní duch, . . .. Je to sice stále omílané dokola, ale závody nebo akce, kde se sejde spousta Triskáčů jsou úplně o něčem jiném, než když se člověk „potácí“ někde sám . . .. Nemám na mysli jen závodníky, ale všechny TriSKáče a TriSK Fans. K vlastnímu závodu - jen dobře, že byly 2 štafety + Virtualis. Furt bylo co sledovat, jak si povede Jari ve skutečně našlapané konkurenci, zda Marek vydrží tempo celých 15 km, zda Mira zajede rekord na kajaku, zda si já někde „neustelu“, soupeření dvou týmů TriSKU, bude Virtualis na bedně, co vyhraje Peki v tombole, bude Mira tančit, J?  K jednotlivým výkonům, Mara – prostě paráda, není co dodat, Peki rozhodl souboj našich štafet, Meki se závodem už vůbec nepočítal - neváhal se zúčastnit, bojoval, technické pasáže mu na Bobrovi moc nesedí. Mira rekord na kajaku, Kačka, kdyby si do cíle nechtěla doplavat, měla čas jako Mira, já snad slušný čas na rekreačního běžce. Žožina, jako skutečného sportovce, dávají lékaři po sezóně dohromady, i tak o berlích dorazil, dres mu moc slušel. Danča, Ivka musely vydržet všechny naše kecy, tance, J a mimo jiné zajistily, že jsme se v pořádku dostali domů.

Díky všem „našim“ (nejen zmiňovaným).

Jarda: 

Hej hola Triskaci,

Pozorne jsem si prohlizel Vase vysledky a smekam pred bezci. Zvlaste Marek se zlepsuje zavod od zavodu, radost pohledet, no a Ruda musel bojovat s virozou, takze super navrat.
Cykliste budou muset potrenovat, ostatne i muj totalne vybouchl, takze tam je treba hledatrezervy  A voda ? dobry standard.  Zvlastni uznani patri Dance, ktera vzala nasi rodinu autem

 

Ahoj Lyzari,

Prezidentka je potvrzena! Byl to boj, ale mame 6 mist!!! (původně pro nas byl planovan ctyrlůžkáč s přistýlkou). HURA! Bohuzel 6-ti luzkovy pokoj neexistuje, do ctyrluzkoveho bychom se nevesli, takze mame ctyrluzkovy a dvojluzkovy v druhem patre, bez sociálek. Dle cen na webu, to asi nebude takovy luxus jako na Kralovce, J, J, J. HURAAA!

Danco, potvrd prosim prijem (Muller).

Yours,

Ruda

Ahoj Sporťáci,

Jak už bylo oznámeno,v sobotu jsme na Klokanovi naplno bodovali na trati i v
tombole.Máme bečičku a je potřeba ji vypít. Času je málo a večery jsou již chladné.Po konzultaci jsme se rozhodli pro takovou odpolední párty: Den konání: Neděle, 30.9.2012,14:00

Místo konání: Mirova dača se zahradou, Lazce,vedle lanového centra

S sebou: krígl,kdo co chce na jídlo,na opečení,oheň bude.případně nějakou
rybářskou stoličku nebo tak něco,

Dejte vědět,kdo přijde.Lepší,když nás bude víc,ať se to vypije.Je to 60
piv,tak si s tím snad poradíme bez nějakých rekordů.

Ahoj  Peki

 

Sportu zdar a Triskáčům zvláště,

po minulém pátku (14.9.) Triskáči opět řádili a tentoktát na více frontách. Ze sobotní krátké zprávy již bylo naznačeno, že tentokrát vynikl Peki, ale popořadě.

Nejprve chlapík Mira

v sobotu 22. 9. 2012 si přezkoušel svou běžeckou kondici a zaběhl si Ostravský maraton v novém osobním maratonském čase 3:32:46. INU DOST DOBRÉ. Už v Praze naznačil, že má formu
Jeho cílem byl čas pod 3:30, ale i když se to snažil tlačit do cíle vůlí nezměrnou, tento cíl byl nad jeho možnosti. Řečí klasika: "...naplnil jsem svůj pohár vrchovatě a vypil jej až do dna ..."
Běželo se v ostravském lesoparku Bělský les 8 stejných okruhů podobně jako na Zátopkovi v Praze a i s obdobným převýšením, jen stoupání a klesání bylo mírnější a táhlejší. Povrch - asfalt rovný i hrbolatý, hrbolatý beton a asi 15% lesní cesta.  Teplota kolem 12°C, zataženo, větrno, během závodu jemný déšť asi 3/4hod. Mira zvolil termotriko dlouhý rukáv, cyklodres a trenky a bylo to dobré, jen na kolena vadil chlad. Využil rozpis časů ještě ze Zátopka a chtěl to začít pomaleji, jenže běželo se mu velmi snadno, lehce a dokonce i hladce a po 1. okruhu se musel krotit a přibrzdit. V polovině závodu se stále cítil velmi dobře a běh si užíval, čas mu tu vycházel stále na 3:20, v 6. kole už to bylo jen snadné a na 37.km ho začaly nohama kroutit křeče a odtud se mu vytratilo snadné a byl boj s nohama by nezačal chodit. Vůli a energii v sobě cítil dostatek, ale nohám asi chyběl větší trénink tak byl rád, že to dopajdal do cíle. Však mu to jeho brčka pěkně vrátily a ještě asi 1/2hoďky po doběhu ho velmi silně bolely jak asi nikdy.

Mira doběhl na 57. místě z celkových 143 doběhnuvších účastníků a v kategorii byl 9. z 20. Výsledky v příloze.

A jak to kometntoval: "Zpětně se dívám, zda jsem někde chyboval a myslím , že ne, že vše klaplo jak mělo, dostatečně jsem jedl a pil a doplňoval, rychlost jsem nepřepálil a převážnou část běhu si užíval, takže i přes nesplněný cíl jsem s výkonem spokojený, pro výsledek jsem udělal maximum a je třeba se smířit s tím, že každý máme v sobě určité limity, které nelze jen tak snadno překonat. Na nějaký další maraton s lepším výsledkem teď nepomýšlím, ale po zkušenosti s Jesenickým maratonem mě láká zažívat radost z běhu po lesích a horských hřebenech, bez sledování času a běžet si jen tak pro ten pocit - snad Chřibský maraton příští měsíc :-) Čus TriSKus  Mira"


I ČTK se někdy utne - sobotní zpráva o Pekiho vítězství byla předčasná. Skutečným vítězem sobotního dne byl skutečně Mira. Klobouk dolů.


Takže už víme, že vyhrál Mira, ale máme tu ještě Pekiho a Kurriho, kteří běželi také v sobotu, ale jen 9,5 km - Klokana. Jari cítil formu jako sviňa a tak hned od prvních metrů se do toho pořádně obul. Jenže na prvním kilometru, při přeskoku kaluže, si natáhl sval a tak chvíli zvažoval, zda to nezabalí. nakonec běžel dále, ale každopádně musel zvolnit a soupěře si nechat utéci. Po kilometru dalšího běhu ale zjistil, že to půjde, jen trošku opatrně. Musel čekat, až oběhne celé Poděbrady, aby to pak mohl napálit na asfaltové cestě a začít stíhat uprchlíky. Aspoň že se mu podařilo dohnat Pepu Sedláčka, cca 300 m před cílem, takže 1. místo v kategorii B. bylo opět doma a zdá se, že už i skoro 100% další vítězství v celé sérii Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje, v kategrorii B. Celkově Jarda doběhl pátý. Čas někde nad 31:30,ale to není podstatné. Takže i zde je potřeba uznání, že to nevzdal a byť se zraněním, doběhl a vyhrál kategorii B. Po závodě ale nemohl chodit. Naštěstí zprávy z neděle dávají tušit, že by se nemuselo jednat o vážné zranění.

No a pak už tu máme Pekiho, předčasného vítěze sobotního dne, ale jak už bylo napsáno výše, Mira mu jej o prsa vyfoukl. Peki před startem nevypadal nejlépe. jak sám říkal "Bolí mě hlava, nevím, jestli to dám".  Na start se ale postavil a běžel. Do uzavírky dnešního vydání se nám nepodařilo získat jeho umístění. Asi doběhl poslední v kategorii B. a celkově také skončil hluboko v poli poražených. A čas asi taky nebyl nejrychlejší. Kurri, byť nemohl chodit, s Dančou se mu tedy vydali naproti, zda-li se mu nic nestalo, ale naštěstí ne. Poslední rovinku dal s úsměvem a v pohodě. A světe div se, jako správný profesionál po doběhnutí nešel na pivo, ale šel se ještě vyklusat. Kurri mu ale kvůli zranění nestačil a tak kvůli němu raději šel zpět k Travisovi. kde už na něj čekala Danča, která tentokrát nemohla běžet kvůli nachlazení.
Skutečná Pekiho chvíle ale teprve měla přijít. I přes bolesti hlavy, i přes pomalý čas, tak lišák stará si šel také pro jedno číslo do tomboly, neboť jak říkal: "Triskáči nikdy neodchází s prázdnou". A pak to přišlo - hlavní cena - BEČKA. No, kdyby Mira nedal tak dobře ten marathon, tak by byl jistě vítězen on, ale přeci jen je TRISK sportovním klubem a tak úspěch s BEČKOU byl vyhodnocen o půl bodu hůře, než osobák Miry v marathonu. Gratulujeme ovšem všem.

Otázka zní - KDY OSLAVÍME OSOBÁK MIRY? MÁME NA TO 60 PIV STAROPRAMENU (Já vím, mohlo to by lepši, ale darovanému koni, na zuby nehleď).

Zprávu napsat: Kurri

Ahoj TriSKáči,
 tak jsem se v sobotu 25. srpna zúčastnil Jesenického maratonu. Po Zátopkovi jsme si v Praze na parníku s Jardou řekli, že by bylo dobré ty naběhané kilometry nějak ještě využít a zkusit nějaký další delší závod a Jari navrhl Jesenický maraton. Moc jsem to nebral vážně, ale pořád to na mě doráželo a tak jsem se 10 dnů před startem přihlásil a hned zaplatil a pak vyrazil na rodinnou dovču. Druhej den jsem si tréninkově vyběhl na 20km do kopců v okolí Písařova a dokulhal se zpět s pěkně bolavým kolenem. Dovolenková pohoda a pěší túry po horách a skalách kolínku nakonec prospěly, jen nožky se cítily unaveny. V pátek večer před závodem jsem po cestě z dovči zavolal Jarimu, by jsme se domluvili na závod, a Jarda překvapil, že dává přednost "sprintu" na 3km. Vyrazil jsem teda sám v sobotu ráno vlakem na Ramzovou.
Na startu jsem potkal pár známých tváří z olomouckých běhů - Adam, Štefi, Mira Kachyňa - spolužák ze školky a náš konkurent na AdrenalinCupu, Tomáš, který mi představil Jariho kolegyni Renatu ze Žamberku. Byl to její první maraton a hned v kopcích a skončila třetí - zřejmě slušná firma Jardo :-))
 Start byl v 10 hod. na Ramzové u lanovky a cíl na Skřítku.
  Dle zvyku jsem běžel s oblíbeným baťůžkem na zádech s vlastním občerstvením od Nutrendu a "Tarahumarů" a penězi a šustkama, kdybych nedoběhl.
 Před závodem jsem měl představy a plány, které jsem na trati postupně (potupně) přehodnocoval. Chtěl jsem se pokusit to celé běžet i do všech kopců, nebo alespoň 1. výběh na Šerák, chtěl jsem to pod 5hodin a když bude nejhůř tak dorazit pod limitem, který byl 6,5hod. Podmínky pro běh byly skvělé bylo zataženo, chladně sychravo a větrno a bylo tak i během celého závodu, jen na konci od Ztracených kamenů slunce hřálo, což bylo spíš příjemné. Vyrazil jsem opatrně s respektem a cupital to kopce dle Caballových rad - "když nevíš jestli udělat 1 nebo 2 kroky - udělej tři" a taky jsem zkoušel myslet v pojmech "snadné a lehce" ... k "hladkému" už nedošlo bo "lehce" se mi vytratilo už během půlhoďky
Nad obřími kameny jsem zabalil první plán a začal chodit s ostatními bo všichni šli a bylo náročné pomalu předbíhat v strmém členitém terénu a taky sem dostal strach bych nepřepálil. Jakmile bylo stoupání mírnější, postupně jsme se všichni rozbíhali. Na Šeráku občerstvovačka ionťák, voda a trocha kostek müslityčinek, a hybaj na Keprník. Z Keprníku dolů jsem si terén ještě plný síly užíval a poskakoval s radostí z kamenů dolů. Mírný výběh na Vřesovku byl v poho a šup na Červenohorské sedlo zde jsem se cítil velmi dobře v domnění že mám půlku za sebou. Občerstvení a šup dále na Švýcárnu. Zde některé strmé úseky chůze - alespoň jsem při nich baštil gely, ovoce nabrané z občerstvovaček a pil.. Trochu mě zpražilo od spoluběžce, že to na Č.na sedle bylo jen 15km i když tam startoval 1/2maraton(měl 27km). Na Švýcárně opět bašta a chyba že jsem nenabral vodu. Po odbočku na Praděd běh, ale po hlavní cestě k věži začaly strašit křeče. Anticrampy už nestačili na slabý nohy a tak opět místy chůze. Sliboval jsem si, že na Pradědu skočím na záchod pro vodu, ale bylo mi pak líto času a sušil jsem hubu až na Ovčárnu. Seběh k Ovčárně po asfaltu nepříjemný na klouby, ale nic vyjímečného. Zde občerstvení nahoru na Petráky pokus o běh - křeč, chůze s baštou a další pokusy. Nahoře vítr, vytáhl jsem šustku, když už jsem ji vláčel a po rovince rozklusal a běh až do cíle. Na hřebenu pěkné výhledy, a místy měkký chodník a tak běh opět příjemný. Asi na 2.km hřebene mě doběhla Renata jako 3. žena, a dělala mi chvíli společnost leč pak trochu zpomalila. Ještě mě pak doběhla na Jelení studánce, kde nabízeli vodu a sůl. Nabídl jsem jí své anticrampy, vzala si jeden a zajedla solí až jsem si myslel, že jí bude zle a bude to svádět na prášek ode mě . Pajdavý seběh ze Ztracených kamenů byl zážitkem pro už tak bolavé nohy, ale cíl byl na dosah. V cíli mě čekalo milé překvapení - dorazili mě podpořit, poplácat, zatleskat, pochlácholit a vyfotit TriSKáči Milan a Danča - díky jim za týmovou atmosféru !
 O umístění žen jsem měl dobrý přehled. 1. Štefi mě předběhla na Keprníku, s 2. ženou jsem se tahal po cestě na Švýcárnu a obě jsem pak potkal, když jsem potupně kráčel na Praděd a ony sbíhaly dolů.
První v cíli byl výherce Zlatého Zátopkova maratonu Marek Procházka ze Šumperka v čase 3:27:08, jako první žena doběhla Štefi Šrámková v čase 4:50:25.
Já doběhl v čase 5:10:20 na 100. místě z celkových 156 doběhnuvších. V kateg. jsem byl 20. z 31běžců.
 Jariho kolegyně Renata Šedová byla třetí žena s časem 5:11:05.
 Závod se mi líbil, počáteční rozpaky s toho že chodím, jsem brzy hodil za hlavu a běh jsem si užíval ve všech jeho variantách. Škoda jen, že se nepřidal také Jari, ale asi by to bylo příliš brzy po jeho výhře na 1/2maratonu v Grymově. Ani se nám nepochlubil, takže dodatečně Gratuluji Jardo!
 

Čus Mira

 

Zlatý maraton Emila Zátopka

Opět zvítězil týmový duch Triskáčů.....

Jak bylo naplánováno na výroční schůzi Triskáčů, tak se také stalo. V pátek dne 27.7.2012 se Triskáči v hojném počtu zúčastnili v areálu pražského Výstaviště a Stromovky posledního dějství letošního pátého ročníku Zátopkova zlatého týdne, zlatého maratonu.

Jarda Martinek a Mirek Mynář si ho zaběhli celý a Dana Hegingerová, Milan Pekař, Jirka Černoch a Ondřej Martinek si ho zaběhli ve štafetě. No a ještě je třeba dodat, že Jarda Martinek si dal porci celého Zátopkova týden (v pátek 20.7.2012 běžel 10 km za 35:09 a v úterý 24.7.2012 5 km za 16:59 – vše v pohodovém tempu, aby šetřil síly na maraton).

Jak to tedy v pátek 27.7. vypadalo? Program otevřela sportovní beseda, ze které se sice omluvila Dana Zátopková, ale Jarmila Kratochvílová ani legendární Lasse Viren nechyběli. No a s oběma jsou Triskáči vyfoceni.

V půl páté se pak 145 maratonských odvážlivců pustilo na zteč své kilometrové porce. K tomu je třeba ještě připočítat sedm štafet, mezi kterými jsme byli i my. Startovalo se před Výstavištěm a běželo se osm koleček po 5275 metrech. A kdo si vzpomene na páteční odpolední počasí, tak mu muselo být jasné, že to muselo výt hodně těžké. Teplota hodně nad 30 stupňů a k tomu dusno. Kdo měl jen trochu rozum, tak to musel rozeběhnout minimálně o deset vteřin na kilometr, pomaleji než normálně. S touto taktikou ale nesouhlasil Mira Mynář. Hned od startovního výstřelu Lasseho Virena se usadil na čele. Pravda vydrželo mu to asi 200 m, ale byl to sympatický počin. Brzy se do čela ovšem prodral šumperský Marek Procházka a stylem start-cíl proťal cílovou pásku v čase 2:48:51. Triskáči ho ale takticky nechali. Mimo jiné. Vůle Triskáčů po úspěchu byla patrná hned na startu. Žádný respekt z počasí a hned tři se postavili do čela startovního pole  - Danča, Mira a Kurri. Posledně jmenovaný se pak téměř tři hodiny přetahoval o stříbro a bronz s Michalem Kovářem z Hisport teamu. Žel, Jarda měl sice celý závod pod kontrolou, běželo se mu celkem lehce, ale dva kilometry před cílem už cítil přicházející křeče a tak raději zpomalil a zvolil jistý bronz, než kolaps před cílem. Čas 2:57:58 v daném počasí nelze hodnotit, ale až na ty poslední dva kilometry byl tentokrát maraton pro něj docela pohodou. Mimo jiné porazil i čtvrtého Jana Sokola z AK Sokolov, který umí maraton za 2:32. Tak asi fakt bylo vedro. Třicetistupňové teploty během téměř celého závodu nejsou pranic ideální pro maratonské vzdálenosti. Ve Stromovce byl sice na většině trati blahodárný stín, nicméně podmínky byly tak náročné, že velká část startovního pole se rozhodla závod předčasně ukončit.

To ale neplatilo o Triskáčích. O to více je třeba vyzvednout jejich výkony. Náš druhý nadějný maratonec Mira Mynář doběhl na skvělém 26. místě, v čase 3:41:56 (v kategorii nad 40 byl pak na skvělém 7. místě.) To není ale vše. I v nelidském vedru si dokázal zaběhnout OSOBÁK!!!! Gratulujeme. Nicméně to nasvědčuje, že má rezervy a jeho propočet na 3:20 nebyl drzý, ale reálný. Zdá se, že studium knihy Zrození k běhu má na něho blahodárné účinky. Svou přípravu bral tak vážně, že si nechal poslat i pokrm maratonských indiánů - „chia“. Svou vírou a odhodláním běžet „snadno, lehce, hladce, rychle“ dal najevo, že od něj se ještě dočkáme velkých výsledků. Ostatně ještě večer po doběhu už plánoval s Kurrim, který maraton zase poběží, když už tak mají naběháno.

No a pak tu máme další obrovské překvapení – štafetu. Jako první ji rozběhla Danča namlsaná posledním úspěchem ze Samotišek. Možná si ještě všichni živě pamatujete obavy Pekiho, že už mu šlape na paty a že to pak s ní doma nevydrží. Stačily dva týdny a proroctví se naplnilo. Danča byla rychlejší než druhý ve štafetě Peki. Co k tomu dodat? U Danči si na tyto výkony již pomalu zvykáme a už se těšíme na její souboje se Šmurinou a v hledáčku je také další pán na holení – Jura. Pekimu je třeba poděkovat, že i když měl ze čtyř Triskáčů nejhorší čas, tak i přes velké žaludeční potíže doběhl a předal štafetu. Moni říkala, že na tom byl fakt zle. Naštěstí následující iontové pivní nápoje zabraly a večer byl jak rybička a staral se o to, aby vše bylo patřičně vyfoceno. Ale vraťme se na trať, jako třetí běžel Jura a jeho cílem bylo pomalu stahovat sedmiminutovou ztrátu na toho času třetí štafetu. Běžel fantasticky a stáhl téměř 5 a půl minuty. Už jsme ho zase poznávali, našeho spolehlivého, dobrého studujícího běžce. No a pak už nastoupil nejrychlejší člen štafety – Ondra Martinek. Jeho cílem bylo stáhnout manko cca 90 sekund. To se mu podařilo již během první kola a ve druhém již jen náskok navyšoval, aby dovedl štafetu do cíle ve výborném čase 3:50:46 a na třetím místě.

No a pak už jsme mohli jen slavit. A aby toho nebylo málo, tak Kurri nakonec skončil celkově druhý v celkovém seriálu Zátopkova zlatého týdne. O to víc může mrzet, že ještě na 40. kilometru maratonu byl celkově první, ale s těmi křečemi se fakt nic dělat nedalo. Může ho hřát ale vědomí, že jasně papírový favorit Jan Sokol z AK Sokolov tak vyhořel v maratonu, že celkově byl až třetí.

Takže celková rekapitulace. Máme jedno stříbro (Jarda v celkovém seriálu Zátopkova zlatého týdne) a dva bronzy (Jarda a štafeta celkově v maratonu). K tomu ještě je třeba dodat výborné 26. místo Miry.

Gratulace všem. Nyní je již třeba přemýšlet o dalších společných, společenských akcích. Po bězích jsme ještě všichni zůstali v Praze a společně jsme si ji užili. Ale to už je zase jiný příběh.

Výsledky maratonu: https://docs.google.com/spreadsheet/pub?key=0Ajr3L32sd2ikdGlINng3SkdCdDFKbjk0SklPVi1iQXc&gid=0

Výsledky celého Zátopkova týdne :

https://docs.google.com/spreadsheet/pub?key=0Ajr3L32sd2ikdENVZThLVVRiMElnQkF6VmJpVHIyZXc&output=html

Ahoj, zdravim Triskace z dovolené. Minulý týden jsme byli ve Španělsku, teď se pomalu vracíme přes Francii a Itálii domů. Právě jsme se ubytovali v F1 nedaleko Saint Tropes. Jako zajímavý typ na výlet dávám Grand Canon Verdun - jeden z nejhlubších kaňonů v Evropě, v Provence,v podhůří Alp.

Ahoj,
na konci června jsem byl s kolegama na výletě na feraty kousek od Vídně v oblasti Hölentall. Je to údolí křišťálově čisté a studené řeky Schwarza, z  Olomouce přesně 300km. Počasí nám vyšlo, tak jsme si užili závratně vysoké zpřístupněné skalní stěny. Posílám pár fotek, bych se podělil o tu nádheru. Kdo by tam chtěl zajet, poskytnu info a pučím mapu. Čus Mira

Znáte jméno Dana Hegingerová ?

Ano, správně! To je naše nadějná bežkyně z Lašťan, toho času bydlící v Olomouci s Pekim, který je na ni právem hrdý!

A proč ta první otázka?

Ve čtvrtek 12.7.1969 se narodil Jarda Martinek a o 43 let později prorokoval naprosto neznámé běžkyni  Daně Hegingerové: "Když poběžíš v sobotu dne 14.7. 2012 druhý ročník běhu na Svatý Kopeček v Samotíškách u Olomouce v dálce 6,4 km, tak budeš na bedně.  Bude to sice bolet, ale máš na to. Nejprve poběžíš mírně z kopce po cyklostezce do Olomouce, ale pak budeš muset běžet zpět stále jen nahoru. Ovšem cíl nebude v místě startu, ale navrchu, na kopci u baziliky Navštívení panny Marie. A že ten kilometr k chrámu je sakra pořádné stoupání, to mi tedy věř. Ale dáš to, i kdyby jsi to měla třeba jít a na fotkách budeš vypadat jako umučená světice."

A SAKRA ta Dana byla opravdu na bedně. Ale asi to fakt SAKRA bolelo. Však se jen podívejte na fotky. Ale čert to vem. Byla třetí ve své kategorii. Jen nějaká neznámá Petra Kamínková z Ak Olomouc byla před ní a pak ještě jedna, naprosto neznámá závodnice. Čas Dany zatím není k dispozici, ale co na něm záleží. byla třetí ve své kategorii a to se počítá.

Jen poznámka pod čarou. Na startu byli i další tři TriSKáči - Kurri, Mira a Peki, ale jejich výsledky a umístění nestojí za řeč. Pardon. Mira a Peki měli výborný finiš, ale stejně je to nic proti Daně.

Přikládám fotky z trati, ale doufám, že Peki, nebo Mira dodají fotky z vyhlášení.

Zprávu napsal Jari Kurri
 

TOUR DE JESENÍKY 2012
Čau TriSKáči, jako v minulých letech, tak i letos jsem uskutečnil „prasáckou“ etapu. Letos jsem jel s Petrem Matějíkem od Kaňkovských. Už dlouho jsem měl v hlavě naplánovanou trasu po všech jesenických vrcholech dostupných po asfaltu. Z Olomouce jsme vyjížděli v sobotu 30.6 v 7:00 a nabrali kurz Uničov, kde jsme  jsme potkali dvakrát Mekiho mířícího na MTB závod v Koutech nad Desnou. Ve městě lehce bloudil, což se dá přisoudit jeho předstartovní nervozitě.  My jsme zatím pokračovali do Šumvaldu, kde nám skončila pohoda a začaly kopce, které nás provázely po celý den. Přes Tvrdkov a Horní Město jsme dojeli do Rýmařova, dál to byla klasika , M. Morávka, Praděd, K.Studánka, Lyra, Videlský Kříž, Bělá p. Pradědem, Červenohorské Sedlo, kde jsme počkali na závodníky Czech Cycling Tour, kteří projížděli proti nám. Po sjezdu do Koutů nad Desnou jsme se vydali na předposlední větší kopec, Dlouhé stráně. Při sjezdu do Loučné bylo v plánu podpořit závodníky MTB v Koutech, ale čas nás tlačil, tak jsme mazali do Sobotína, kde začalo poslední stoupání na sedlo Skřítek.
Pekelné vedro ve stoupání jsme přežili a dosáhli posledního většího vrcholu. Peťan, jelikož je výkonnostně o dost lepší tahal špicu za což mu velice děkuji. Nicméně kopce jsme si museli odedřít oba za svý. Na vrcholech jsem vždy o nějakou minutku zaostal, ale snad to nebylo až tak hrozný. Ze Skřítku jsme přes Rýmařov a Ondřejov sjeli do Dlouhé Loučky a jelikož jsme neměli ještě dost, tak jsme jeli přes sanatorium v Pasece a pak po lehce zvlněné cestě do Šternberka. Naše cesty se rozdělily ve Štarnově. Peťa mazal domů na Kopeček, takže si ještě naložil, já jsem jel přes Štěpánov a Chomoutov do Olmika. Tachometr se zastavil na hodnotě 236 Km, Peťův garmin naměřil něco kolem 3700 metrů převýšení, teplota se celý den pohybovala v závislosti na nadmořské výšce od 25 do 34 °C takže jsme si určitě mákli až až.
Zdarec Žožin
 

Ahoj TriSKači,

seriál závodů "Kolo pro život" se letos v blízkých Bělkovicích nejel a štafetu převzali pravděpodobně bohatě Kouty nad Desnou. Již při výběru místa závodu to bylo nejbližší místo od Olomouce, a tak nezbývalo než se přihlásit, i když převýšení 1902m na necelých 45 km dávalo tušit, že to bude sado maso. Po zběžném prostudování na mapovém podkladu a vyjetí profilu co to bude vlastně zač mě polila hrůza, 25km do kopce potom nějaký ten sjezdík a jsme v cíli, závěrečný hrbek mě přeci nemůže rozhodit, říkal jsem si. No realita byla krutější, než jsem očekával, ale popořadě. Příjezd na místo "určení" jsme museli na můj vkus poměrně uspíšit, jelikož naše holky v dětských kategoriích startovali poměrně brzy. Ranní parno dávalo tušit, že to co bude opravdu hnusné tropická teplota. kdy v 10 hodin již bylo přes 30 stupňů dávala tušit "palermo". Holky zabojovaly a na poměrně náročné trati, kdy Bělkovická louka byla v porovnání totální rovina, podali statečný výkon, který si zaslouží obdiv. Start hlavního závodu byl v 11:45 a na trať se vydalo něco  málo pod 700 cyklistů. Již na startu, a to je nutné ocenit, si manželka všimla, že moje kolo(Kinetic rv.1997) by se spíše hodilo na start historické sekce :-). Ale bojuje se úplně jinak a startovní výstřel již odstartoval celé to hemžení. Prvních pět km bylo z kopce do Loučné a připomínalo mi to začátek "Leštiny". Jelo se pouhých 45km a jelikož jsem se nemínil  vyšťavit a zranit hned na začátku, tak jsem spíše volil boční stopu a na chvostu. Z Loučné, kdy se odbočovalo prudce doleva začínalo nekonečné 20 km stoupání na Dlouhé Stráně. Cesta byla poměrně široká z počátku asfalt poté šotolina. Držel jsem se několik oranžových dresů v jednom bala Bára lahová, pozdější vítězka své kategorie. Stoupání bylo nekonečné, pomalu mi docházela voda, začínali křeče. Nekonečné serpentiny ukrajovali pomaličku kilometry. Několik brutální výjezdů bralo odhodlání pokračovat. Když jsme již konečně byli na vrcholu, tak nás pořadatelé ujistili, že to není ten "správný kopec" ale masiv Mravenečníku se musí sjezdem objet a částečně znovu vystoupat Na občerstvovačku jsem dojel stejně s Bárou. Beru si plnou láhev vody a zajídám několika koláčky velmi studený ionťák, který mi posléze v břichu dělá problém :-). Od této chvíle ztrácím Báru, která se vrhá vstříc dalším kilometrů a v cíli mi dává 30 minut :-(.  Ještě několik výškových metrů a jsme na hraně přečerpávací nádrže ve výšce cca 1340m. Začíná několika kilometrový sjezd po docela ostrých kamenech. Ruce mě bolí a nejsem schopen držet brzdy, zvolňuji na minimální tempo. V hlavě mám výškový profil a vím, že teď by měla být víceméně vrstevnice a poté závěrečný "drbek" a sjezd do cíle. No nic vím co mě čeká, štavím poslední zbytky sil a předjíždím několik také velmi znavených cyklistů. Snažím se držet pravidelné tempo. Oranžový mužík(pořadatel) mě na konci vrstevnicové cesty posílá někam k výšinám. V duchu si říkám, to si dělají prdel. Posledních 7 km většinu jdu nebo jedu 1/1, krpu k vrcholové stanici lanovky snad ani není možné vyjet, já pomalu nejsem schopen ani unést kolo, teče se mě jako z vola. Ani nevím jak se ocitám na vrcholu sjezdovky, kde je poslední občerstvovačka (5 km před cílem :-( ). Beru si opět vodu a cítím se docela grogy. Když vidím kam míří ostatní, tak si říkám, že to snad pořadatelé přehnali. Závěrečných pět kilometrů je sice po sjezdovce dolů, ale namotaných po bikeparkové cestě zpočátku červené, pak modré. Červená mi dělá docela problémy, nejsem vůbec žádný technik, a tak mám vůbec problém ji sejít, natož sjet. V mozku přepínám na úsporný, rezignující režim, který velí dojeď do cíle, ale pokud možno bez zranění. Posledních 2 km je trať již jednoduší, ale držet brzdy docela bolí. Do cíle přijíždím v čase 3:35 a totálně vyčerpán. Zachraňuje mě jedno hořké a čekám kdy se hladina čehokoliv co mám v těle vyrovná, abych byl alespoň schopen vstát. Co říci závěrem, pořadatelé připravily velmi náročnou trať, hlavně ten závěr si myslím, že byl hodně náročný a docela to tam hrozilo nějakým zraněním, dovedu si představit tento usek někde v polovině, kdy člověk ještě má nějaké zbytky sil, ale jelikož jak jsem psal tak, technika není to pravé vořechové a dost mi to dalo. Posledních pět km jsem jel ale spíše šel půl hodiny  !!!.... . Takže přátelé pokud si chcete užít tak neváhejte a příští rok se můžete přihlásit.

OLOMOUCKÝ 1/2 MARATON

jak to viděl Ruda:

Byl to skutečně svátek sportu pro Olomouc. Nevím přesně, kolik lidí z našeho klubu se zúčastnilo rodinného běhu, ale napočítal jsem celkem 20 TriSKáčů na startu (půlmaratón, desítka, rodinný běh), Pekiho jsem počítal 2x, absolvoval 2 závody, J. To je paráda! Navíc ostatní TriSKaci fandili, fotili, pomáhali.

Myslím, že všichni účastníci si to užili – viz jejich komentáře. Pro mě osobně to byl návrat na závodní pole po více než roce a půl (nepočítám závody na běžkách). Na závod jsem se připravoval, jak zdraví dovolilo. Již před startem jsem byl odhodlán se tentokrát nešetřit, neabsolvovat závod na jistotu, ale prostě zkusit, co vydržím, s rizikem, že třeba nedoběhnu. V tréninku jsem si jenom tak poklusával, ale nyní vystartoval skoro jako zamlada, J. Desítka byla za 44 min.  a celkem pohoda, no na 12 km (zhruba vzdálenost Olomouc – Lutín, kterou jsem absolvovával v tréninku), jako když utne a zbytek, celých 9 km, jsem protrpěl, byl to fakt „masakr“ a bylo hůř a hůř. Dobíhal jsem na těžký „morál“, ale furt jsem bojoval. V cíli z toho byl snad slušný čas 1:35:45, ale byl jsem skutečně „grogy“. Noha a záda vydržely! U Drápala jsem byl už v pohodě, Šmuri zamluvila ten největší a nejlepší stůl („Liga 100“ brblala, že ten stůl bývával jejich, J) a tak jsme mohli oslavit naše sportovní výkony, J. Škoda, že k Drápalovi nedorazili i ostatní, co nás povzbuzovali na trati.

Díky všem. Ruda

jak to viděla Danča:

Ahoj, asi jsem na řadě … protože jsem se nevěnovala přípravě tak, jak bych chtěla a měla, plán byl jednoduchý, doběhnout do cíle, pokud možno před těma opálenýma závodníkama. Celou dobu jsem si držela svoje ťap ťap tempíčko... a vyšlo to, motorka mě nedojela. Moje první desítka! Nebylo to ani tak hrozné, jak jsem si myslela, že to bude :-), kdybych trošku zabrala nebo nestartovala z „déčka“, tak jsem byla na bedně :-) Atmosféra super, spoustu Triskáčů, malých i velkých na startu, spoustu známých i neznámých fanoušků na trati&he llip;no prostě já jsem si to užila. Danča.  Jo a děkuju Vasákům za přihlášení do závodu, dobrovolně bych se možná neodhodlala

jak to viděl Peki:

Můj osobní výkon bych nazval nic moc, ale žádná katastrofa.Nebylo pořádně natrénováno a podcenil jsem pitný režim před startem. V tom úmorném horku se zázrak prostě nekonal. Asi od třetího kilometru jsem se pral s každým metrem, tahal nohy, trpělivě se snažil dostat do cíle a udržet za zády zle dotírající Danču :-), tím končí negativa.
Celkově super. Chválím všechny Triskáče na trati i kolem ní. Atmosféra parádní. To platí i pro rodinný běh. Výkony byly perfektní: Všichni malí Triskáči skvěle, Terka a Danča super premiéra, Jarda umístění, Mira osobák, Ruda Big comeback., večírek se taky vydařil.Prostě bezva akce.Měl jsem hezkej den.  Peki

jak to viděl Jirka:

Moje zážitky z půlmaratonu jsou takové smíšené, i když ty veskrze pozitivní převládají.Podle rad pana Škorpila pro ty, kdo vynechají víc jak jeden týden z desetitýdenní přípravy (já vynechal posledních pět týdnů :0) jsem měl dvě možnosti - přihlásit se na jiný, pozdější závod nebo to dát tréninkovým tempem - tj. k plánovanému času si přidat 15 až 20 minut. Já jsem jako správný skrblík, který nechce přijít o startovné volil variantu B. Podle uvedeného vzorce mi vyšel cílový čas 2 hodiny. Pak přišel další průšvih - první desítku jsem dal za 52 minut, což by dalo výsledný čas cca 110 minut. Prostě jsem to přepálil a o co líp jsem se cítil v prvním kole, o to horší to bylo v kole druhém. Došly mi síly, došly potraviny, žaludek jsem měl zalitej jonťákem, měl jsem nějaké slabé nohy. Mokrý dres mne svíral jako ledový krunýř. Ještě teď mne z toho škrábe v krku. V posledních pěti kilometrech jsem se vlastně ani pořádně nezadýchal, nezapotil - spodní část těla nějak odmítla spolupracovat, a hlavou se mi jen honily myšlenky, že zbývajících 5 kiláků takovou rychlostí bude strašlivá nuda. V tomto stavu jsem to pak nějak přetrpěl až do cíle :(. Ani závěrečná párty se mi nevyvedla. Poslal jsem domů děcka s autem, že jim po půlnoci zavolám z hospody ať pro mne přijedou. Jak jsem ale okusil hospodský vzduch a pito, ozval se žaludek. Radši jsem to zabalil a odebral se do domácího léčení. Tam jsem teprve zjistil,kolik jsem toho ze strachu z dehydratace běhen závodu vypil :)

Na oficiální veřejné stránky prosím uveďte následující verzi :
I přes drobné technické potíže se mi podařilo naplnit skoro všechny důležité cíle a závod jsem si pořádně užil. Byly to takové napínavé vzrušující zážitky, na které hned tak nezapomenu :))

Ahoj, Jirka

P.S. : Jo a ten můj bolavej palec u pravé nohy, který mi připadal během závodu asi tak dvakrát větší než normálně, přestal úplně bolet ! Dobrá léčba. V pátek a v sobotu mám další fotbálek ...., že by ?

jak to viděl Meki  :

z pohledu nezúčastněného účastníka, který povzbuzoval, fotil TriSKáče a běžel pouze rodinný běh se mi letošní ročník líbil. Všichni naši si docela mákli a šáhli si určitě na dno svých sil. Co jsem tak viděl tak spousta závodníků odstoupila. Když jsem se po závodě bavil s různými aktivními účastníky, tak organizace byla na víc něž na jedničku. Z mého pohledu jediné místo, kde to občas skřípalo by již zmíněná křižovatka na náměstí Národních hrdinů (dříve Míru), kde se dělili trasy a občas pořadatelům někdo utekl, tam kam neměl. Úsměvné bylo když jim takhle zdrhla jedna "gazela" a oni ne a ne ji chytit :-). Pro příště by to zde chtělo více a lepší značení, jelikož pro olomoučáky je trasa zřejmá, ale pro přespolní a zahraniční účastníky to bylo poměrně nesrozumitelné :-). Rodinný běh také super, ale trasa 3,5 km byla taková hraniční záležitost, kdy spousta mrňousků toho měla plné zuby o mě nemluvě :-). Ale co se týče atmošky, tak super, super, fandili jsme do pozdních hodin (22:00) a stále se ještě trousili vysílení účastníci plné verze 1/2 maratonu. Jinak zmenšenou verzi foteček naleznete v sekci FOTOGALERIE na tomto webu. Jste tam snad zachyceni všichni :-)
 

jak to viděl Jarda:

Já bych tedy přispěl svým postřehem.  Svůj výkon bych komentoval následovně. "Jak jsem starej, tak jsem blbej". Právě před chvíli mě poslal kamarád fotku ze třetího kilometru. V té době se mě běželo velmi dobře a tak když mě začínal předbíhat běžec ve světle modrém tričku, tak jsem se rozhodl, že zkusím se ho držet. Hned z toho bylo tempo 3:25 na kilometr. Po dvou kilometrech jsem ho pustil. Až teď jsem si blbec všimnul, že on běžel štafetu a já, aniž bych to tušil, tak právě zde jsem se zahltil. Na 7 km už jsem tušil, že je zle. Naštěstí od 10 km se nohy celkem rozeběhly. Odpadl jsem však na 20 km a poslední kilometr bylo hotové utrpení. Takže celkově nic moc. Nicméně děkuji všem, co mě fandili, dávali mě hroznový cukr po trati apod. To bylo super. A hlavně, že nás bylo tolik. Takže celkově to hodnotím kladně.  Ještě bych chtěl vyzvednout výkony našich benjaminků na 3,5 km - i tam padaly výborné výkony!!!!

Jarda

jak to viděl Mira:

Ahoj TriSKáči,
Olomoucký1/2 maraton. Pro mě vydařený závod, udělal jsem si osobní rekord na 10km časem 42:55 a rekord na 1/2maraton časem 1:32:29. Bylo z toho 166. místo z 1716 doběhnuvších a 17. místo v kategorii ze 160. Pro mě dost dobrý , většinou nedosáhnu 1/2 startovního pole :-) - je to dáno masovou účastí závodníků. Závod jsem si užíval a prožíval, měl jsem na papírku vypsaný postupný časy na celkový 1:30 a 1:35 a chtěl jsem si zlepšit osobák,který byl 1:34. Nasadil jsem hned od startu předpokládané tempo na 1:30 a snažil se to držet - více méně úspěšně. Nejlepší pocit radosti z běhu jsem prožíval na začátku 2. kola, kdy jsem si myslel, že 1:30 by mohlo vyjít a pocit běžecké euforie se mě držel až k nádráží, pak mě začali umdlévat nohy a tak jsem asi mírně zpomalil, nicméně jsem stále někoho předbíhal, což bylo příjemné. Asi 1km před cílem mě doběhla skupinka 3 borců a šli přede mě, tak jsem se jich zkoušel držet a předbíhal tak za nima ostatní. Dali mi sice asi 50m, ale vybičovali mě na závěr k slušné rychlosti. Po delší době se nás sešlo hodně TriSKáčů na startu, další TriSKáči a naši příznivci nás přišli povzbudit a Olomoučané udělali super atmosféru po celé trati. Velmi silný zážitek sportovní i společenský. Jarda Martínek nebyl sice se svým výkonem spokojený, ale skončil na 2. místě !!! ve své kategorii tzn. skvělý výsledek !!! Gratulace také patří našim závodním nováčkům, Danče a Terce, které běžely svůj 1. závod v životě se skvělými časy a také Ondra Martínek si na 10km vylepšil svůj čas.

Výsledky jsou zde.
 

Čus Mira
 

Takže za poslední dobu se toho hodně udalo.

Nejprve "Pětka" v Holešově, která byla v pátek 8.6.2012 -
za nás tam byl jen Ondra Martinek v kategorii A, běžel skvěle a měl čas 20:39.
Byl na 34. místě z 91 účastníků - výborný čas i umístění.
http://www.rohalovskadesitka.cz/ZAMECKA-5/

Další týden v pátek 15.6.2012
jsem já  a Ondřej běželi v Náměšti 7,5 km já jsem to vyhrál celé a Ondra byl 21 z 43 bezcu. No a pak v neděli 17.6.2012 jsem běžel já, Ondra a Eva Krňávková (přezdívku ještě neznám) a opět pohoda já vyhrál kategorii B  a celkově sedmý  Ondra byl čtvrtý v dorostencích z 12 a Eva sice byla posledních ve své ženské kategorii, ale celkově byla 54 - takže také pěkné. Takže hurá na půlmarathon

Jarda

Ahoj TriSKáči,
v pátek 1.června se na startu Běhu o štěně setkalo 5 našich běžců a běžkyň: Jarda Martínek se synem Ondrou, já s Markem a Eva Krňávková, která si našla čas a přijela se s námi proběhnout až ze Šumperka. Trasa závodu dlouhá 7,2km vedla tradičně od mostu za hospodou U pelikána podél vody na Poděbrady, dále kolem jezera a zpět. Je to relativně krátká a rychlá rovinatá trať, která svádí k rychlému tempu hned od počátku závodu. Letos bylo sucho, polojasno s mírným ale citelným větrem s teplotou kolem 20ºC - téměř ideální běžecké podmínky.
Hned od startu jsem to vzal rychlým tempem a pak jsem se snažil příliš neodpadnout, vydržet a co nejméně zpomalit. Taktika to byla dobrá, bo jsem byl v cíli dříve než mnozí moji jindy rychlejší soupeři, ale na mladýho Ondru Martínka to opět nestačilo. Na 2.km mě doběhl, chvíli jsme běželi společně, ale pak jsem nastavené tempo nedokázel udržet a už jsem pozoroval jen Ondrovy záda z různé vzdálenosti - no snad ho ještě na nějaké trati někdy potrápím :-)) - chlapec se holt potatil :-) . Jarda Martínek opět skvěle zaběhl a kategorii vyhrál s časem 24:01, celkově doběhl čtvrtý, když absolutní vítěz Petr Vymazal doběhl v čase 23:20. Jardo gratulujeme !!! :-) .
Ondra Martínek doběhl v polovině startovního pole kategorie A na 13. místě s časem 28:28. Já jsem se umístil na 11. místě z 23 závodníků kategorie B s časem 29:05 . Marek doběhl na 20.místě kat.A s pěkným časem 30:06. Eva Krňávková obsadila 6. místo kat.G s časem 36:08.
Celé výsledky zde: http://www.liga100.cz/images/jednotlive_zavody/zavody2012.pdf
Jsme rádi, že se mezi námi na startu po delší rodičovské přestávce opět ukázala Evča , která letos začala běhat Chlapácké běhy na Šumpersku a snad se s ní teď budeme setkávat na závodech i na Olomoucku.
Čus Mira

Tak se nás na Kokinách sešlo nečekaných 7 TriSKáčů ve složení Jarda, Anička a Klárka Martínkovi ( Ondra kvůli nemoci musel vynechat), Jana Přikrylová  - kamarádka (Aničky M.) a Mirek, Marek a Lucka Mynářovi. Pořadatelé v čele s  Vlaďkou Živělovou tentokrát přesunuli dějiště závodu do Velké Bystřice, kde  využili kvalitní zázemí na místním fotbalovém hřišti - hospoda, přístřešek,  čisté a pěkné šatny, WC a sprchy s teplou vodou.  Kopcovitá trasa hlavního  závodu vedla v lesích mezi V.Bystřicí, Lošovem a Mariánským údolím a podobně  jako v Náměšti se běžely 2 okruhy ke kterým bylo od startu a k cíli nutno běžet  asi 1km přes údolí Lošovského potoka. Oproti Náměšti se neběželo téměř vůbec po  asfaltu a celý závod se běžel po měkkých lesních cestách a pěšinách. Bylo po  dešti a tak to klouzalo a místy se bořilo do bahínka, což závod učinilo  zajímavějším. Náročnost stoupání a klesání byla obdobná jako v Náměšti, ale  trasa byla pravděpodobně delší než avízovaných 15km. Někteří závodníci naměřili  na svých garminech 16,5km. A jak si vedli TriSKáči?

Jarda Martínek suverénně vyhrál kategorii B s časem 1:03:29, když dalšímu  soupeřovi z kategorie Sedláčkovi utekl o více než 2,5min. Jarda dle svých slov  udával celému závodu tempo, běželo se mu velmi dobře a cítil se na celkové  vítězství. Bohužel cca 3 km před cílem na kluzkém terénu upadl a přestože na něj  celkový vítěz Petr Vymazal férově počkal, nedokázal se Jarda vrátit do tempa a v  závěrečném finiši zvítězil Petr o pouhou 1 vteřinu. Za nimi si s odstupem  1minuty doběhl pro celkové 3. místo Karel Axman.

Já jsem si po dlouhé běžecké přestávce závod užíval a byl jsem překvapen jak se  mi běží lehce. S dechem jsem stíhal - zimní lyžařské tréninky ve mně přece jen  něco zanechaly, ale nohy nebyly na takovou zátěž zvyklé a protestovaly. Svěží  čistý vlhký lesní vzduch byl balzámem na plíce, lesní trať se mi moc líbila a  byl to pro mne krásný běžecký zážitek. Doběhl jsem jako 9. v kat.B ze 16  závodníků v kategorii s časem:  1:23:49  Marek Mynář se rozhodl zkusit poprvé delší trať a vybral si kategorii  "Příchozí", která byla shodná s tratí žen a nejstarších mužů tzn. společný  hromadný start se všemi dospělými kategoriemi a v lese absolvovali okruh jen 1x.

Dle pořadatele délka 9km. Vyběhli jsme společně a cca v 1/3 okruhu mě do kopce  utekl, na rovince se mi jej podařilo dotáhnout, ale do kopce jsem opět sledoval  jeho záda. Trošku tím podcenil délku a náročnost tratě, ke konci okruhu  při  seběhu a na rovince nedokázal udržet nastavené tempo a mírně zpomalil. Do cíle i  tak doběhl jako 2. z příchozích (jako 4. na této vzdálenosti) s časem 49:48 a  tak mě svým výkonem příjemně překvapil.

Výsledky závodů dětí vzhledem k velkým věkovým rozdílům v kategoriích lze jen  obtížně srovnávat. Lucka(1997), Anička(2001) a Jana (2001) běžely v kategorii Žačky – 1000 m  (ročník 1997-2002) a doběhly  v tomto pořadí za sebou na 3., 4. a 5. místě. 
Klárka (2006) pak v kategorii Předškolní dívky – 200 m (ročník 2006 a mladší)  získala bronzovou medaili. Svou účastí jsme potěšili Jardu, který se mi svěřil, že poslední dobou žádné  TriSKáče na bězích nepotkává a je trochu zklamaný, že bývá ve startovním poli se  svým dresem osamocen. Zkusme to trochu napravit a občas se nějakého běhu  zúčastnit a podpořit tak našeho špičkového reprezentanta.

 Čus Mira, další info o závodě:

http://www.bezvabeh.cz/clanek/713-teren-kopce-dest-a-bahno-v-tom-umi-nejlepe-vymazal-a-indrakova

 Výsledky zde.

Máneska (běh okolo Kosíře) aneb stačí, aby se účastnila Šmurina a je o propagaci TRISKU postaráno.

Já můžu vyhrál 1000x, ale tak nádhernou klubovou fotku na titulní stránce závodu jsme ještě neměli.
http://www.bezvabeh.cz/clanek/725-nejlepsi-orientaci-v-lesich-kolem-kosire-prokazali-pelisek-a-planickova

A pravda je, že ta reportáž tak dobře popisuje dění na trati, že ani co dodávat. i když přeci jen něco je:
1) Šmuri na bedně - 3. fantastické místo
2) Já jsem byl taky na bedně - tentokrát druhý v kategorii. Tentokrát jsem bloudil a ztratil jsem dobrých šest minut. Ale nevadilo mi to, musel jsem trochu potrénovat a tak jsem si přidal kilometráž.
3) V cíli byla fantastická atmosféra. Tam už na nás čekali Peki s Dančou a za chvíli se k nám připojil i náš Míra a bylo vymalováno. Užívali jsme si pod střechou v hospodě, i když venku lilo jak z konve.
Díky tedy především Mírovi, že udělal takový nábor na akci, neboť bez toho bychom jistě neměli titulní foto.

JKurri
 

Čau TriSKáči,

po vzájemné dohodě (U Drápala), bylo stanoveno datum výroční schůze TriSKu na sobotu 12.5.2012, tak aby termín členům co nejvíce vyhovoval. Bohužel je to den před Pražskym maratonem, ale Jari účast na maratonu teprve zvažuje a Šmuri letos Pražský maraton vynechává. Akce se uskuteční v restauraci bývaly „Twister“, nyní  Restaurace U Flory (naproti „Benzine“ na Krapkově ulici), kde jsme měli vánoční večírek. Schůzka/večírek je otevřená pro všechny naše příznivce.  „Výkop“ od 18.00 hod. Díky. Yours, Ruda

Pozvánka na akci je zde

Ahojky Triskáči!

Tak, jak jsme vám slibovala, hlásím se po závodě v Berlíně, kde jsem běžela 25 km. Počasí pro mě jak dělané, pod mrakem, 10 stupňů, co víc jsem si mohla přát :-). Běželo se ze západního Berlína do východního a zpět. Cíl závodu končil na stadiónu, kde jsme běželi téměř celé kolo po modrém tartanu, fakt mě to dostalo a i slza mi ukápla. Do cíle jsem doběhla v čase 2:21:43!

Běhu zdar Smuri
 

Zpráva od Jardy Martínka :

Ja jsem mimo jine zmenil na vikend strategii. Na Hranicke 20 jsem nebyl - setrim sily na Hanacky pulmarathon, ktery bude ted v sobotu, ale za to jsem byl v nedeli na Jarnim Kiosku ve Sternberku, coz jak jsem zjistil bylo i Mistrovstvi Moravy a Slezska v krosu.
Jelikoz vetsina bezcu byla na Hranicke 20, takze byli unaveni a tak se zavod stal mou lehkou koristi. Vysledky jeste neznam, ale suverenne jsem vyhral pred Petrem Vymazalem a Karlem Axmannem. Ani nevim, o kolik jsem je porazil. Takze titul mame doma.  Bezel take Ondra, takze mame zastoupeni i v kategorii A. Ten si navic dal dvoji nasup. Nejprve bezel za zaky 1500 m, kde byl ctvrty a pak za muze vyklus 7 km. Jak sam rikal, ja uz budu behat jen ty muzske kategorie, ty sprinty (1500m) na me nejsou -
Vysledky jeste tedy doplnim.  Jarda
 

Uběhlý víkend byl pro TriSKáče plný sportu. Já jsem se s Pekim v sobotu 14.4. zúčastnil pravidelného zahájení cyklistické sezóny našeho regionu. Jednalo se o jubilejní 10. Ročník cyklistického výletu pro veřejnost, kdy se v obci Hačky u Konice sjedou cyklisté ze širokého okolí, (výjezdní místa Olomouc, Prostějov Uničov). Do Haček proto, protože tam bydlí Vašek Kyba, známý olomoucký cyklistický trenér. Zakladatel akce Vašek se každoročně akce účastní, jede obráceně Hačky-Olomouc-Hačky.  Já jsem se této vyjížďky účastnil poprvé. Jednalo se skutečně o pohodový výlet, kde se skloubila sportovní a společenská stránka. V Hačkách nás uvítala Vaškova manželka Zdena a starosta obce. Bylo připravené bohaté občerstvení (mimo jiné výborné makrely) a součástí akce byla i prohlídka větrného mlýna ve kterém Kybovi bydlí, kteří nás přivítali pravou slivovicí (ročník 2001) a koláčky. Počasí nám nakonec přálo, takže to nemělo chybu. Příští rok zase!

Ruda
 

Ahojky Triskáči,
 včera 15.4.2012 jsem se zúčastnila Vídeňského půlmaratonu, byť bylo počasí pochmurné,tak naštěstí v průběhu závodu nepršelo a já si do cíle přiběhla pro svůj nový osobák 1:57:18. Za tři týdny se vám ozvu z Berlína,kde poběžím 25km. ŠMURINA:-D
 

27. ročník Velikonočního běhu v Tovačově připravili členové běžeckého oddílu místní tělovýchovné jednoty Sokol tradičně na neděli před velikonočním pondělím. Závod je zařazený též do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a je již desátým v pořadí této celoroční běžecké soutěže. Všechny účastníky čekaly opět tři okruhy městem a po hrázi zdejšího rybníka v celkové délce 7,5 km. Rovinatá trasa závodu již předem určovala, že by se mohlo běžet rychle. Jenže nás taky čekala pěkná zima a vítr, jak v Rusku. V závodě si s tou klendrou nejlépe poradil David Pelíšek /SCOTT MADER SPORT/, který ve své současné formě nemá na střední Moravě téměř soupeře. Trať zvládl v pohodě za 24:43. Druhý byl Roman Kovář /FORTEX Moravský Beroun –25:06 / a třetí pak finišoval Petr Vymazal / SK SALIX Grymov – 25:30/. Pak byl Karel Axmann /25:36/, no a potom už jsem byl já v čase 25:38. Nicméně tentokrát to byla bitva od samotného začátku, neboť na startu byl i můj největší konkurent Pepa Sedláček. Podařilo se me ho setřást až v závěrečné rovince o 6 sekund. takže opět z toho bylo první místo v kategorii B, i když po velké bitvě. Pravda ale je, že se mě běželo celkem dobře, takže jsem tušil, že by to tak mohlo dopadnout. Jen mě mrzí, že jsem nestačil na Karla Axmanna, na kterého jsem pro změnu zase nestačil já v cílové rovince. Na sedmém místě pak doběhl Ondra Horák (25:54) a pak už byla opět díra. Takže jak jsem říkal "kachny, kachny, kachny", neboť se jedná o velmi podobnou reportáž, jako z Flóry.  
Za Triskáče také nastoupil Ondra Martinek, tentokrát s trošku horším časem 33:12, což mu stačilo na 29. místo ze 40 v kategorii A. Celkové jeho místo zatím neznám. Nicméně není to podstatné, cení se účast a fakt, že nebyl u počítače. Celkem se běhu účastnilo kolem stovky běžců.

A příště - Hranická dvacítka, kde budou i dětské kategorie. Já pokud poběžím, tak volněji. 21.4.2012 je Hanácky půlmarthon a na něj se chystám.

Tož tolik

Jari Kurri

P.S.
V pátek jsme běželi ještě s Ondrou Pikalův kros v Náměšti. běželo asi 23 běžců. Já jsem v tréninkovém tempu doběhl první (nikdo tam ale nebyl) a Ondra doběhl třináctý. Jednalo se o trať cca 5 km dlouhou. Časy neznám. Šlo hlavně o to si zaběhat s kamarády a poblahopřát Pikalovi k narozeninám a dát nějaké to pivko.
 

Liga 100 Olomouc připravila na pátek v podvečer 30.3. 2012 ve Smetanových sadech již 34. ročník Běhu výstavištěm Flory. Trasa vedla po cestičkách a hlavní třídě tohoto olomouckého centrálního sadu, který je jednou z hlavních odpočinkových zón obyvatel Olomouce. Závod je memoriálem Jaroslava Dobrého a je devátým v pořadí letošní Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje.  Triskáčí se ho účastnili v počtu 2 běžci  (Jarda a Ondra) a Peki co by divák, který mohutně povzbuzoval, za což mu patří dík.
Studený vítr, který se proháněl ve Smetanových sadech v Olomouci, byl nepříjemným protivníkem na nové rovinaté trati dlouhé 9,5 km. Tři okruhy, z nichž půlka trati byla přímo proti větru, daly všem běžcům pořádně zabrat. Nejlépe se s povětrnostními podmínkami počastoval David Pelíšek, který si v sólovém běhu otestoval svoji tempovou vytrvalost. Má ji na vysoké úrovni, neboť trasu zvládl v čase 31:52. David Pelíšek se od začátku závodu ujal diktování tempa a nenechal hned od startu nikoho na pochybách, kdo je v poslední době mezi vytrvalci na Olomoucku na tom nejlépe. Za ním už jsem pak bojoval o umístění na stupních vítězů s druhým Karlem Axmannem /SKI OB Šternberk – 32:49/ a třetím Petrem Vymazalem /SK SALIX Grymov – 32:55/. Na mě zůstala jen bramborá medaile (33:02), ale i tak jsem si to užil. Pátý byl Ondra Horák (33:18) a pak už byla velká mezera. Nicméně za zmínku stojí výkon Ondry Martinka s výborným časem 40:50. Celkově skončil na 42. místě z celkového počtu 90 běžců. V kategrii A. doběhl na 28. místě z 39. běžců.  Takže teď už čekáme na další Triskáče. Olomoucký půlmarathón se blíží a je třeba trénovat. Zzítra je Tovačov, tak kdyby jste měli čas a chuť, tak vás tam rád uvidíme (Já a Ondra))

Jarda

Ahoj kamarádi, takže běžky jsme konečně definitivně opustili, resp. odnesli na půdu a oprášili naše bajky. A jelikož začalo jaro a s jarem je nerozlučně spjat kontraverzní závod "Tour de Bier" aneb Chlaštany 2012, tak jsme ani chviličku neváhali a tohoto jarního klání jsem se zúčastnili. Slib, no slib, spíše startovné jsme zaplatili v době , kdy příjemně svítilo sluníčko a teploty se pohybovali okolo 18-20 stupňů, netušíc, že v den akce, tedy sobotu, bude jen okolo 9 stupňů a bude pršet, někde i dokonce sněžit. Musí říci, že to bylo na krev a že vlezlá zima byla až nepříjemná, a když se k tomu přidal poněkud prudší vítr, tak bylo vymalováno. Pod pojmem prudší boční vítr si představte, že po rovině musíte jet nakloněn tak 20 stupňů (plochá dráha hadra), aby jste vůbec mohl udržet rovnováhu. Ale jak říká moudré přísloví "Není špatného počasí, pouze špatně oblečený účastník".Důležité je, že jsme vyjížďku zvládli, pokecali s kaňourama a Žožin dokonce skončil na bramborovém místě. Doufám, že v dalších jarních dnech náš čeká lepší počásko.
 

Ahoj, přidávám pár vlastních postřehů ze závodu.

na Vasák jsem si myslel společně s klukama již několik let a bral jsem to jako hodně vzdálený sen. A teď jsme byli na startu!!! Všechno mi vyšlo - zdraví, forma( dle mých měřítek), počasí, sněhové podmínky, máza a neskutečně rychlej sníh. Nevím co by šlo ještě vylepšit. Na startu jsem byl celej natěšenej a trochu zjančenej. Jak se to rozjelo, přeskakoval jsem do volnějších stop a zkoušel si najet co nejlépe do očekávaného špuntu. Zkušení borci se drželi v pomalejší stopě vpravo a já najel do špuntu někde uprostřed. Tam se to zadrhlo a asi 10stop na pravém okraji nás objíždělo kolem takového nesjízdného ostrůvku a uspořili tak 200m zacpané tratě. Co se dá dělat, vytahuji foťák a zkouším fotit. Na chvíli jsem zahlédl Milana s Rudou tak jsme na sebe zahalekali a ztratili se vzájemně v davu. Asi po 3/4 hodině jsme na nejvyšším bodě a začal skutečný závod. Na rovinkách i do kopečků stačilo píchat a opravdu to na zmrzlém sněhu nekutečně jelo - byl jsem v euforii. Občas jsem se pokusil s někým něco prohodit ale buď se na mě jen nechápavě či nepřítomně podívali nebo dělali že neslyší nebo fakt byli tak zažraní že neslyšeli. Ještě že tam byli kolem trati diváci, kteří na mě a já na ně: "HEJA HEJA ... " tak bylo občas veseleji. Ostatní jen hleděli před sebe do stopy a ani hlásek, jako temný a tichý proud řeky. Já si to užíval a snažil se při tom dívat kolem sebe, jak se mi něco líbilo, tak jsem pokusil to vyfotit a chvílemi jsem se snažil závodit a trošku se cukat na trati s ostatníma. Za první občerstvovačkou jsem potkal Mílu - známou z Olomouce, která byla na Vasáku s kamarádkou zájezdovým autobusem. Pár vět, pokus o foto a pak každej podle sebe. Parádní bylo, že jsme se od půlky s Rudou vídali a občas něco prohodili a připomněli si, že jsme na Vasáku!!! Myslím, že jsem si docela dával, ale pořád jsem měl respekt z té dálky a čekal kdy přijde krize a žádná nepřišla. Dobrý pocit jsem měl z toho, že jsem pořád někoho předjížděl, to se mi líbilo ... byla sranda když se jelo z kopce, v sebemenším sjezdu se tam válelo několik osob po zemi a byl slalom mezi nima. Na každé občerstvovačce jsem poctivě baštil a pil. Vždy 1x carbosnack, 1x borůvkovou polívku, která mi na rozdíl od kluků chutnala, pak jonťák a 1až2 sladké bulky. V cílové rovince jsem spurtoval - bo to byl přece jenom závod :-), slyšel povzbuzování od Danči a tak jak na Jizerce doskok telemarkem na cílovou čáru. Počkal jsem na Rudu který byl někde kousek za mnou (4min.) a dali společné foto. V cíli jsem byl grogy ale bez nějakýho vážnějšího problému. Ani po závodě mě nic výrazně nebolelo, jen celková únava. Když srovnám s maratonem, kdy jsem nemohl týden po závodě pořádně chodit, tak si říkám, že jsem tomu dal málo, ale to jsou jen takové generálské úvahy po bitvě, bylo to dáno tím, že ten sníh byl tak rychlý, že to jelo skoro samo a že bylo takové krásné počásko. Při horších podmínkách bychom byli všichni víc hotoví.

Co na závěr? Super zážitek, dík Milanovi a Rudovi, že jsme se odhodlali a dík Danče za podporu a servis během celé akce a také při zajišťování naší výpravy během celého roku.

SKOL Mira

Ahoj kamarádi, pro Ty co nebyli na "Vasa Beer" u Drápala nebo jsme se pro velký rachot neslyšeli posílám malý dokument, jak to tedy bylo doopravdy na tom Vasáku :-). Zde tedy slíbený dokument...

Zde jsou výsledky letošního Vasalopped 2012 z pohledu našich TriSKáčů. Letošního ročníku se zúčastnilo a s nástrahami trati popralo 15800 běžců a mezi nimi i tři naši TriSKáči. Jejich výsledky uvádím níže. Jen pro srovnání první a po třetí za sebou byl Brink (Švéd.) s časem  3:38:41,3, druhý  Tynell (Švéd.) +0,2 a třetí Řezáč (ČR) +0,3.

Milan PEKAŘ

Miroslav MYNÁŘ

Rudolf HANSGUT

Čau TriSKaci,

tak jsme ten "Vasák" ujeli, :).
Chtěli bychom se s Vámi podělit o zážitky z výletu, aby byly bezprostřední, tak co nejdříve, tento týden jsou jarní prázdniny, víkendy obsazené . Naplánovali jsme pivko na středu 14.3. od 19.30 hod. u Drápala, aby i Smuri měla možnost se k nám připojit (je v práci). Jedna se o "pivko", fotecky budou až na 7. narozeninách TriSKu. Informujte prosím ostatní kamarády(ky). Doufám, ze se sejdeme v hojnem počtu.

Za "Vasa Team", Ruda
 

Když jsem ve středu naznačoval, že Rohálovská 10 je v ohrožení a v pátek jsem napsal, že dokonáno jest, tak naštěstí, nic se nenaplnilo. Hlavní organizátor akce Ondřej Němec opět připravil pro vytrvalce krásné slunečné počasí a tak nebylo divu, že se do Prusinovic přijelo postavit na start rekordních 520 závodníků a mezi nimi i dva Triskáči - Šmurina a Jari Kurri. Nicméně ještě před tím v dětské kategorii na medaili málem dosáhla naše naděje Klára Martinková, které ve své kategorii obsadila 4. místo z celkového počtu 27 děvčat. Ale jak sama v cíli řekla Šmurině: "První jsem stejně něchtěla být, neboť bych nevěděla kam mám běžet." Pravda je, že na startu totálně zaspala. Startovní výstřel ji zaskočil, když místo vyběhnutí, zůstala stát. Ale zase měla radost z toho, že pořád někoho předbíhala. No a pak už přišel hlavní závod. Taktika Triskáčů byla tentokrát zaměřena na nadějnou svěřenkyni Šmurinu. Bylo jasné, že Jari Kurri po nemoci, s kašlem v zádech, nemá šanci měřit se špičkou, a tak se zaměřil na předání trochu běžeckého umění Šmurině. Taktika se skládala ze čtyř rad: 1) "Vidíš tu holku v bílem před námi, tak tu porazíš", tak tuto větu jsem pronesl tak 2,5 km po startu, když ona byla přitom tak 50 m před námi - A PORAZILA JI 2) "Do kopce běž volněji, ale těsně před vrcholem zrychlíš a z kopce pak poletíš jak pták"  A BĚŽELA NÁDHERNĚ.  MUSELA MÍT SAMA RADOST, JAK VŽDY Z KOPCE PŘEDBÍHALA DESÍTKY BĚŽCŮ. 3) "Na rovině nasadím tempo a to bude držet" - ANI NECEKLA A DRŽELA TEMPO, SUPER. 4) No a pak přišla čtvrtá rada. "Zbývá ti 1,0 km. To se běží už na krev. Zaber. A v cílové rovince dáš sprint, uvidíš, jak ti pak bude chutnat pivo".  SICE VRTĚLA HLAVOU, ŽE UŽ NEMŮŽE, ALE SVĚTE DIV SE, ŠMURINA V CÍLI FAKT ZABRALA A DALA SPRINT. Než jsem se stačil vzpamatovat už byla v cíli a já těsně za ní. Doběhla ve skvělém čase 53:15 na skvělém 413 místě, ve své kategorii pak byla 16. z 29., což samo o sobě je výborný výsledek. Když si ještě odečteme takových 20 sekund za zavazování tkaniček během závodu (Šmuri, dej si na to pozor!!!) + 10 sekund, než jsme proběhli startem, tak by se Šmurina krásně dostala pod 53:00 a to chtěla běžet za hodinu. Blbost!!!!!! A teď přátelé to nejdůležitější. Hádejte, za kolik to běžel Peki v loňském roce? Za 54:29, což je bez komentáře. Mira Mynář byl pak je o chloupek lepší za 47:12, jen o pouhých 6 minut. Není se pak čemu divit, že Šmurina získala i cenu sympatií, další skvělý výsledek. No a jak jsem si to užil já a jak jsem skončil? Byl to vynikající zážitek - cíl zněl jasně - i já musím porazit ženu v bílém a díky Šmurině se mi to podařilo - krásný závod. S celkovým 414 místem a časem 53:16 jsem naprosto spokojen. A proč taky ne? Jako starý lišák vím, že jsem si doběhl pro jeden cenný bod, který se mě na podzim bude hodně hodit. Pepa Sedláček, můj stávající soupeř v kategorii B, má formzu jako hrom, takže je třeba být dobře připraven. Mimochodem - dnes tuto kategorii taky vyhrál. Pravda je, že já sám budu dobrý, až tak za dva, tři týdny.

Tak jak jsem už naznačil minulý týden, na hostování k nám přišel Ondra Martinek a dnes měl svou premiéru za TriSK Olomouc.
Běžel 5 km se všemi ženami a s jedním juniorem (1994). K mému překvapení doběhl druhý v čase 21:30 a porazil všechny ženy, včetně Petry Kamínkové (21:49).
Sice říkala, že šla jen tréninkově „Zima, led, studený vítr, to je na mě už moc. Nedalo se v tom pořádně rozběhnout a tak jsem to dnes šla jen tréninkově, abych si nic neudělal", ale na to se už nikdo ptát nebude.
Zřejmě slušnej oddíl.  A já? Na startu jsem byl trochu zklamaný, že zde nebyl můj největší soupeř Pepa Sedláček, takže bylo jasné, že v kategorii B: jsem zase první a pak už si to jen rozdám se špičkou. Vítězem v běhu na Posluchov se tentokrát stal překvapivě Petr Vymazal z SK SALIX Grymov. Do cíle se dostal v čase 34:44. Favorité závodu Tomáš Blaha /AK Kroměříž – 35:07/ a David Pelíšek /AK Olomouc – 35:10/ tentokrát na takticky skvěle běžícího Petra neměli. Pak doběhl Martin Poklop /35:21/,
pak já /35:29/ a nakonec Martin Kučera /35:36/. Pak už byla jen velká díra. Sedmý čas byl 37:23 a osmý 38:07. Druhý v kategorii B. byl Roman Baláž /38:42/.  25. ročník Běhu na Posluchov připravili společně Extrém sport Olomouc a SK HANÁ Orienteering na tradiční trati na Svatém Kopečku u Olomouce. Závod se počítá jako již třetí v pořadí do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje pro rok 2012.Obrátková trasa závodu vede po silnici od zdejší základní školy lesem až na okraj Posluchova a měří 10 km. Ženy a junioři se otáčejí dřív a běží jen 5 km. Specifikou je běh s čipy na orientační běh, kterým si musí označit každý závodník proběhnutí obrátkou i doběh do cíle. Každoročně je tomto termínu sázkou do loterie, co přinese běžcům počasí, ale letos se tedy opravdu vyznamenalo. Sibiřské klima, společně se zmrzlým ledovým podkladem posypaným čerstvým popraškem sněhu, udělaly z trati dost nebezpečnou záležitost. Ale nejhorší byl velmi silný severák na ledové a otevřené části trasy před otočkou u Posluchova. Všichni proto přemýšleli, co si vzít na nohy. U některých zvítězily tretry, jiní se rozhodli pro silniční či krosové boty a nejlepší vytrvalci si to pak rozdělili tak napůl. Někdo tretry a někdo lehké závodky. Já jsem měl tretry a rozhodně jsem udělal dobře.

Jari Kurri

Tři zprávy od Jardy Martínka

Prvni - dobrá
Tak jsem vyjednal hostování a konečně nás někdo bude reprezentovat v kategorii A - Ondra Martinek.

Druhá - dobrá
Tak jsem si jen tak odskočil na závod Bezručovými sady, který se konal v sobotu dne 4.2.. Bylo to 9,5 km a jelikož tak nikdo nebyl, tak jsem to celé vyhrál v opravdu tréninkovém tempu za 35:39. Ze čtyřčlenné skupiny, kteří se drželi na čele po celý závod, doběhl pak druhý Zdeněk Nový /SK K2 Prostějov – 35:41/, za ním se prohnal cílem Zbyněk Skopalík /KVS Náměšť na Hané – 35:46/ a nevděčné čtvrté místo pak zbylo na Adama Fritschera /Liga 100 Olomouc – 35:58/. Středomoravský běžecký pohár jede bez ohledu na počasí Již 8. ročník Běhu Bezručovými sady v Olomouci uspořádal tradičně duchovní otec Středomoravského běžeckého poháru, Karel Pikal. Závod byl též zařazen do Olomoucké zimní běžecké ligy jako její třetí závod. V Olomouci se tedy běhá již od začátku roku o stošest a je možné si vybrat z přehršle mnoha závodů i seriálů. A to je jen dobře!. Za valnou většinou z nich pak stojí opravdu organizátorský nezmar, Karel Pikal, který si pokaždé závod sám také před ostatními střihne a pak se teprve pustí do vlastní akce sám samotinký. A jak jsem to viděl já: „Běželo mi to nádherně. Cítil jsem obrovskou sílu v nohách a vůbec jsem ani jako "bývalý astmatik" neměl problém s mrazem a ani větrem, který sice místy nepříjemně profukoval, ale nějak moc mi to nevadilo. Nemusel jsem to dnes běžet nijak moc rychle. Byl to spíš takový tréninkový tempový běh a šlapalo mi to tedy náramně. Počkal jsem si sice až na závěrečnou rovinku, ale sil jsem měl dost. Je pravda, že kdyby tu startoval třeba David Pelíšek nebo Petr Kučera či Petr Vymazal, asi by to v cíli vpadalo jinak. Jenže na startu nebyli a tak jsem si krásně užil. Moc se těším na Rohálovskou desítku. Tam se teprve ukáže, jak na tom jsem. Všichni veteráni nad 40 let jsou v poslední době nějak moc dobří, tak jsem moc zvědavý, jak se mi bude proti nim dařit i mnohem náročnější trati než byla dnes zdejší absolutní rovina.

Třetí - špatná

Jak jsem vtipkoval, tak se také stalo. Ples sportovců, kde jsem měl být vyhlášen vítězem v kategorii B je v sobotu 3.3. Já jsem na horách a další v Norsku. Takže letops nic nebude. tak mám aspoň motivaci pro letošní sezónu, abych to zase vyhrál

Jarda

Tak tuto sobotu jsem vyrazil do Grymova, kde se tentokrát sešli všichni moji největší soupeři. A ještě se k nim přidal nový - Pepa Sedlečák v kategorii B - ten v bílem vedle mě na fotce
Zdá se, že je velmi dobře připraven na letošní sezonu a každé moje vítězství nad ním bude opravdu hodně cenné. Vždyť dnes jsem ho byl schopen setřást až na posledních 100 metrech. Na to, že jsme běželi 10 km, tak to byly docela nervy. takže na Rohálovské 10 to bude docela peklo. Navíc jsem ještě zjistil, že Ondra Němec ho začíná trénovat.  Všechny nás jinak ráno trochu zaskočil sněhový poprašek na trati, díky kterému každý krok nepříjemně podkluzoval, ale kolem jedenácté hodiny se už na nás smála asfaltová rovina. A samotný závod? Opravdu svižně se na trať vydal David Pelíšek /AK Olomouc – 33:01/, který v první části závodu udával ostré tempo, ale nakonec ho doslova smetl Tomáš Blaha /AK Asics Kroměříž /32:11/. Třetí běžel osamoceně Petr Kučera /SK Salix Grymov – 33:27/.No a pak už doběhla naše trojka - čtvrtý byl Petr Vymazal / SK Salix Grymov – 33:38/, pátý já  a první v kategorii B /Trisk Olomouc – 33:39/ a šestý Josef Sedláček a druhý v kategrii B /V.I.K.-Kamík-Tučapy – 33:46/. Všichni jsme dosáhli na toto zimní období výborných časů, přestože cestou zpět foukal slušný protivítr. Ale shodli jsme se na tom, že to bylo tak 9,80 km
Grymov, to je pohoda a rodinné prostředí - Druhý ročník Zimního běhu kolem Bečvy, který je součástí 32. ročníku Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a také druhého ročníku Grymovského poháru, připravili ve svém areálu pořadatelé z SK Salix Grymov. Běžecké závody v Grymově se staly v poslední době velmi oblíbenými akcemi díky téměř rodinnému prostředí a kamarádské pohodě, která zde pokaždé panuje. Právě proto se letos na start postavilo rekordních 107 vytrvalců za širokého okolí.

Příprava na Rohalovskou desítku (první velký letošní závod) jde dle plánu. Mimo jiné už mam za sebe dva závody :
7.1. - Kosíř - 1. kategorie B., celkove 7. (Velká cena Olomouckeho kraje)

14.1. - Štěpánov- 1. kategorie B., celkově 3, ale pojal jsem to jen jako trénink (Pikalovi závody - ty asi všechny poběžím v tempovém tréninku)
 

Začátek roku je vždy spjat s Jizerskou padesátkou. Jedná se o maraton v běhu na lyžích klasickou technikou a TriSK se tohoto kultovního klání pravidelně zúčastňuje. Ani letos tomu nebylo jinak. Náročného běhu se zúčastnili Ruda Hansgut, Mira Minář, Milan Pekař, Petr Šlížek, Dana Hegingerová a Martin Pejzl. První tři toto klání brali jako přípravu na Vasův běh,. kterého se hodlají počátkem března zúčastnit. Za velmi nepříznivých povětrnostních podmínek se podařilo všem zúčastněným doběhnou a dokazat tak, že TriSKáči si dokáží poradit i s takovým počasím, které letos na JIZ 50 panovalo - vítr, sníh, zmrzlá trasa skoro beze stop. Malý dokument z pohledu jednoho účastníka (Mekiho) je zde. Příště na JIZ50 v roce 2013 SKOL.