minulou sobotu 12.12. jsem se zúčastnil posledního závodu velké ceny vytrvalců a hanáckého běžeckého poháru v Náměšti na Hané.
Běžely se tři okruhy. Start v údolí na fotbalovém stadionu, nahoru do kopce k zámku, oběhnout a zpět. Trasa vedla po škvárovém oválu a potom po místních asfaltových komunikacích. Celková délka 8,5 km. Přesto že bylo celkem zima, zúčastnilo se celkem 63 závodníků. Já jsem zvolil tentokrát opatrnější začátek. To se mi myslím vyplatilo, protože v posledním kolem jsme měl dost síly odrazit nástupy některých borců a sám jsme dokonce některé předběhl. Celkově jsme skončil 34. (7. v kategorii B) s časem 38:18.


 

minulou sobotu jsme se zúčastnili dalšího závodu Velké ceny Olomouckého kraje 2009 , Mikulášského běhu. Za Trisk startovali Marek Mynář v juniorské kategorii, Mira Mynář a já v kategorii dospělých. Junioři běželi svůj závod na oválu atletického stadionu v Olomouci. Marek zde nenašel rovnocenného soupeře a jasně vyhrál,
Hlavní závod se pak běžel ve Smetanových sadech. Tři okruhy byly dohromady cca 5,5 km dlouhé, takže se jednalo vlastně o takovou sprinterskou trať na nekvalitním hrbolatém asfaltu. Mira byl opět úspěšnější a umístil se na 6. místě v kategorii Muži B a celkově pak na místě 28. v čase 22:05 minuty. Já jsem pak skončil na místě 9. , celkově 36. s časem rovných 23:00 minut. Závodů se zúčastnilo celkem 66 mužů všech věkových katagorií a 17 žen, které běžely jen 2 okruhy.
 

v sobotu 21.2009 se Mira Mynář, Jirka Černoch a Alenka Pekařová zúčastnily  druhého ročníku Listoprďáku  v Týně nad Bečvou, Jedná se o  třináctikilometrový běh v malebném prostředí okolí hradu Helfštýn. Čekáme na info od přimých účastníků ...

Zpráva od Jirky : v sobotu jsme se zúčastnili 2. ročníku podzimního běhu jako dělo, LISTOPRĎÁK 2009. Náš tým byl tentokrát velice početný - Alenka Pekařová - běžkyně dětského Listoprďáčku, Dana a Milan Pekařovi jako pořadatelé a fotografové, Mirek Mynář a Jirka Černoch jako běžci. Závod se vydařil jak Alence , která ve své kategorii bojovala o přední příčky. Poté ještě podpořila svou šťastnou rukou náš tým v tombole, když vybírala losy. Pořadatelé a fotografové odvedli také vzorný výkon. Bezchybná organizace, přehledné značení tratě, výborný guláš a poukázka na nekonečné množství piva a punče pro každého běžce, k tomu není co dodat. Hlavní závod , který odstartoval přesně ve 12:00 pak byla nejen sportovní akce, ale i akce společenská. Skoro všichni závodníci měli proto tomu odpovídající oblečení. Pro ilustraci jen zmíním dokonale padnoucí obleky a kravaty některých přítomných pánů, velmi vyvinutou babičku ve večerní toaletě, ze které se vyklubal pozdější vítěz mužské kategorie, uniformovaného příslušníka VB s odjištěnou pistolí v ruce či zdravotní sestřičku s kufříkem první pomoci. Já jsem se pak na startu postavil netakticky za muže na běžkách, kterému to po trávě vůbec nejelo - buď špatně namazal, nebo místo lyží mazal něco jiného. Ani jeho pes, který startoval se stejným číslem jako jeho pán , start nezvládl. Ve vřavě, která nastala po startu se nám motal pod nohy a já jsem proto nemohl nastoupit ke svém neobvyklému trháku. Samotná trať pak byla vcelku náročná. Jak uvádějí pořadatelé : délka 12.6km - slušně....členitá, šířka jak kde, povrch  les, bahno. První třetina tratě neustále do kopce k Helfštýnu, druhá třetina seběh zpět dolů k Bečvě. Ttřetí třetina již v údolí, lehce členitá, s jedním kratším superstoupáním. Já osobně jsem se celkem držel během stoupání, ale při seběhu jsem si o hodně příček pohoršil. V poslední třetině trati jsem pak už jen udržoval pořadí. Ve výsledku to  bylo 33. místo s časem 1:04:10. Mira závod zvládl jako vždy mnohem lépe a jeho 16. místo z asi 75 závodníků s časem 1:00:43  je vynikající. Po závodě pak už jen spokojeně  konstatoval " Je to dobrý, oba dva jsme na prvním listu výsledkové listiny". Jak se již pomalu stává tradicí, nejsilnější jsme byli opět v tombole. Ceny byly sice jen tři, zato velice hodnotné. Poukázka v hodnotě 1500 Kč na raft s dvěma páry ponožek, Hodinky - sportovní tester SIGMA a běžecké boty Asics trabucco. Mira vyhrál hodinky, já poukaz na raft. Po tombole jsem pak ještě využil poukázku Trisku na běžeckou obuv (děkuji !) a koupil si od Ondry Němce i ty běžecké krosové boty. Takže ze tří cen jsme dvě vyhráli a jednu koupili.

V pátek  20.11. 2009 se v restauraci Pod Lipami v místní části Olomouc - Slavonín uskutečnil vánoční večírek TriSKu. Akce se zúčastnilo něco málo pod 50 Triskáčů a jejich přiznivců. Během večírku proběhlo promítání diashow TriSK v roce 2009 a jako hřeb byla malá prezentace Rudy Hansguta o Crocodile Trophy 2009. Nemohlo chybět ani předání symbolických cen  oceněným TriSKáčům. Večírek proběhl bez větších problému, pivo teklo proudem a k zakousnutí bylo 19kg vykoštěných kolen :-). Přítomní se bezvadně bavily do časných ranních hodin :-). 









 

V sobotu se Milan Pekař zúčastnil závěrečného závodu sezony a to 8. ročníku "O pohár vesnice Střeň" Na trať s naším závodníkem se postavili takové hvězdy jako Roman Kreuziger, Alois Kaňkovský, František Raboň, Ján Valacha, Tomáš Konečný, Reného Andrle a jiní. Závod se jel za krásného podzimního počasí, trať byla totálně rozbahněná a tedy náročná. Celkem se jeli 4 kola. 
Musím říci, že se pořadatelům podařilo opět naplnit jejich motto " Cyklokros trochu jinak .... aneb exibiční cyklokrosový závod pro širokou veřejnost za účasti současných i minulých cyklistických elitních závodníků, mistrů světa a olympioniků.

 

Zpravodajství od Jirky Černocha a Mirka

minulou sobotu jsme se s Mirou zúčastnili závodu Rabštejnský kocour 2009. Jednalo se o 13,5 km dlouhou trať s převýšením 490 m. Start v Libině, cíl na louce u Velkého Rabštejna. Ze 107 závodníků skončil Mira na pěkném 35. místě v čase 1:14:59 a já na místě 41. v čase 1:15:54. Počasí a terén sice nebyly ideální pro běh - mrholení, mlha, déšť, rozvodněné a bahnité stezky a v horních partiích tratě pak místy až 15 cm mokrého sněhu. Některé zatáčky a terénní nerovnosti jsem bral smykem a mohl jsme tak naplno využít svých bruslařských dovedností. Přesto se mi běželo velice dobře a závod jsem si užil. Mira podle všeho asi taky. Všude vládla navíc i vynikající atmosféra - horolezci jsou opravdu veselá parta. Už instrukce těsně před závodem naznačovaly, že nepůjde o nějaký nudný tuctový přespolní běh. Jako příklad uvádím následující výroky pořadatelů : "Trať vypadá letos velice zajímavě" , "Na tento 23. ročník hned tak nazapomenete" nebo "Kdyby se někomu na trati něco stalo, nikoho nezachraňujeme ", "Kdo se ztratí ať hledá potok a jde po proudu k většímu až narazí na řeku a civilizaci". V tombole jpo závodě jsme opět potvrdili vysokou úspěšnost Trisku a Mira vyhrál krásnou čepičku. Tombolu prostě umíme.

Ahoj, potvrzuji svou spokojenost se závodem. Byla to asi "nejakčnější" závodní trať, co jsem kdy běžel, líbila se mi a užíval jsem si to. Na startu jsme se setkali se Zdeňkou - sestrou od Maji, která s námi několikrát běžela štafetu na Moraviamanu v Otrokovicích.
Tento běh na Rabštejn také běžela a Jirkovi se ji podařilo vyfotit v cíli.
Čus Mira
 

Zpravodajství od Jirky Černocha

Ahoj, zasílám informaci o dalších závodech, které jsem absolvoval :

Klokan 26.9.2009 - 9.2km
dobře organizačně zajištěný závod. Běh kolem Poděbrad s následnou akcí u Travise - živá hudba, gril, tombola.

Litovel 24.10.2009 - 14.5km
připomenutí Bobra - skoro stejná trať , samozřejmě bez brodů. Počasí vyšlo, česnečka a krátké posezení na loděnici připomenuly atmosféru bobra.

Tvarůžek 28.10.2009 - 8 km
Dva rovinaté okruhy okolo Loštic, na 1. ročník celkem hodně běžců. Závod patří do Hanáckého běžeckého poháru.

Přílet :

Dnes tj. 1.listopadu časně ráno přistál na vídeňském letišti Airbus a v něm Ruda Hansgut a jeho horské kolo. Více informací a rozhovor plánujeme na vánoční setkání TriSKáčů dne 27.listopadu 2009.
 

10. etapa : Ayton - Cape Triubulation ( 49 km/700 m )

Švýcarský bajker Urs Huber se dnes zapsal do exkluzivního seznam cyklistů, kteří vyhráli australské Crocodile Trophy. Po extrémní devítidenní bitvě s velkým soupeřem holanďanem Bartem Brentjensem, který skončil druhý,třetí skončil  Mike Mulkensem, čtvrtý Jurij Robic, pátý Tomáš Kozák. V ženách zvítězila holanďanka Monique Zeldenrust, druhá Lisa Pleyer, třetí Abby McLennan, čtvrtá Eva Hašek, pátá Sharman Parr.. Celkové pořadí našeho Rudy Hansguta je 39.místo, ve své kategorii vynikající 12.místo. Ruda ve zdraví dojel, a tak si splnil svůj velký sen. RUDO gratulujem !!!!, bylo úžasné sledovat tvoje výkony během celé Crocodile Trophy 2009. 

9. etapa : Cooktwon - Ayton   ( 124 km/1900 m )

Ruda Hansgut zajel vynikající čas 05:48:11 a v této předposlední etapě dojel celkově na 37.místě a ve své kategorii 10.místě ! Celkově je po devíti etapách na 39.místě a ve své kategorii na 12.místě.

8. etapa : Laura - Cooktown  ( 142 km/1150 m )

Etapu vyhrál opět Urs Huber s časem 04:59:59
Ruda Hansgut si dnes svým výborným výkonem a časem 06:51:08 vyjel 12.místo ve své kategorii a 40.místo celkově . Po dnešní etapě se posunul na 12.místo ve své kategorii na celkově je 39.

7. etapa: Mt. Mulgrave - Laura ( 151 km/1100 m )

Etapa, která se vyznačovala samými extrémy. Rtuť teploměru těsně nad 45 stupňů po většinu dne, extrémní trať v podobě kamenitých stezek, hlubokých vln z písku a celkem o něco více jak pět hodin v sedle. To vše přispělo  Brentjensovi k sestřesení Urse Hubera, Mike Mulkense a Slovince Juraje Robice v posledních kilometrech této obtížné etapy a stáhnutí náskoku vedoucího Urse na 1 minutu a 1 sekundu. Ruda Hasgut opět zajel na hranici svých možností a celkově skočil na výborném 40. místě ve své kategorii na místě 13. Zajel to za výborný čas 06:33:52. Celkově po dnešní etapě je na 40. místě a ve své kategorii na místě 13.

 

6. etapa : Chillagoe - Mt. Mulgrave ( 137 km/1100 m )

Tato etapa se vyznačovala přechodem řeky Mitchel, jejíž koryto bylo při letošních suchých měsících poloprázdné. V minulých ročních Crocodile Trophy museli bajkeři toto koryto doslova přeplavávat. V etapě byl také obávaný pětikilometrový úsek s hlubokým pískem. Ruda Hangut v etapě zúročil tvrdý trénink a skončil na výborném 38.místě celkově a 11. ve své kategorii s časem 05:46:34. Celkově po dnešní etapě poskočil na krásné 41. místo a v kategorii na 13. místo.

 

5. etapa : Chillagoe - Chillagoe  ( 100 km/1000 m )

Dnešní etapa resp. MTB časovka nepřinesla žádné výrazné změny v pořadí. Již krátce po startu těsně před prvním kontrolním stanovištěm Brentjens prorazil pneumatiku o ostrou skálu, ale po rychlé výměně za necelých 5 minut se dokázal vrátit do čelní skupiny a zabojovat a zvítězit."Byl jako motorka," řekl lakonicky australský Isaac Tonello. Dnešní etapa také byla koncem snu  pro Joshe Preteho z Austrálie, který udělal díru v pneumatice, aniž by měl nezbytné nástroje pro opravu. Oprava trvala téměř hodinu a dojel se zrátou cca 2 hodiny. Ruda Hansgut dnes dojel celkově 41 a 14-tý ve své kategorii. Jeho čas byl 04:12:44 Celkově po dnešní etapě je na 46 místě a ve své kategorii 17-tý. 

4. etapa : Irvinebank - Chillagoe ( 157 km/1700 m )

V etapě opět kralovali Bart Brentjensen a Urst Huber.  Ruda Hangut se postupně zlepšuje a šplhá výše. Dnes dojel na 47. místě ve své katagorii na místě 18. čas za který zdolal 157km s brutálním převýšením je 07:07:50. Po dnešní etapě je celkově 44 a ve své kategorii 16.






3. etapa : Granite Gorge- Irvinebank ( 131 km/1250 m )
Takovou dramatickou a chaotickou etapu Crocodile Trophy ještě ve své patnáctileté historii nezažil. Hořící buš v polovině etapy, která si již vyžádala více něž 100 životů u města Dimbulah donutila organizátory ke zrušení etapy a vrácení pořadí tak jak bylo po druhé etapě. 11 jezdců včetně vedoucího  Urs Hubera a jeho největšího rivala Barta Brentiense ztratilo cestu museli beznadějně bloudit v australském vnitrozemí, kde je opravdová divočina a orientace je velmi složitá. Naštěstí ve skupině byli i jezdci týmu Discovery, kteří částečně tuto oblast znají a skupinu dovedli do cíle po trase munulého ročníku. Olympijský vítěz  Bart Brentje druhý v celkovém pořadí komentoval dobrodružnou cestu přes vnitrozemí takro : "Bylo to skutečné dobrodružství, ztratili jsme cestu, minuli jsme šipku a pak jsme ztratili i naše zaměření. V Holandsku, to není velký problém, šance zabloudit je malá. Ale tady v Austrálii, to může být sto km od nejbližšího města, a to je dlouhá cesta i na kole " . Ruda Hansgut se nám tentokráte neoval, a tak se těšíme na zítřejší etapu ...

2. etapa : Lake Tinaroo - Granite Gorges (71km / 1250m)
Tak tu máme další etapu. Hned ráno v 7:00 našeho času se nám ozval Ruda Hansgut se zprávou, že dojel další etapu. Při telefonickém rozhovoru potvrdil, že etapa byla opět náročná, především pak svojí kopcovitostí, a tím že se opět jelo za mokra, což tu nebývá zvykem. Co se týče stravování tak snídaně a večeře jsou dle Rudy dostatečné, pořadatelé se prí znaží seč mohou, nicméně občerstvovačky jsou prý mizerné mimo banánu a pomeranče nic, takže je rád, že si sebou vezl nějaké energetické věci. Způsob jízdy je zde také specifický, používám pouze velkou a malou placku, na prostřední zde není terén :-) říká Ruda. Dnes ráno jsme měli na snídani smažená vajíčka se slaninou, a tak jsem měl strach co to se mnou udělá, ale bylo to v pohodě říká Ruda. To je zatím vše, takže zítra nashle ... Ruda druhou etapu zalel za 3:53:26 a na prvního ztratil 0.54.44. V dnešní etapě tak dobyl ve své kategorii 21 místo celkem pak v etapě skončil na 49. místě. Po dvou etapách je celkově na 43.místě, v kategorii pak na místě 16. 


Prví etapa : Cairns - Lake Tinaroo (98 km / 2500m)
Dnes ráno ve 03.00. SEČ odstartovala v Austrálii první etapa jednoho z nejtěžších cyklistických závodů na světě Crocodile Trophy.Hned první etapa prověřila účastníky tohoto extrémního závodu a poskytla vše co biker může od tratě  očekávat. Ruda Hansgut se nám po etapě ozval prostřednictvím SMS : "Čau TriSKáči. Díky za podporu. 1.etapa brutalně kopcovita, navic začátek za mokra, nikdo nechape, předtim 3 měsice totalni sucho". Ruda první etapu zajel za 5:53:23. Bohužel výsledky jsou poměrně zmatené, a tak není zřejmé na které pozici (asi na 39). Rudo klobouk dolů ...  !
 

Crocodile Trophy - náš závodník Ruda Hansgut ve středu v poledne odletěl z vídeňského letiště na vrchol jeho sezony, extrémní etapový závod MTB v australské buši. Celkem na závodníky čeká okolo 1242 kilometrů s převýšením přes 13500 výškových metrů. Na start tohoto závodu se postaví  99 závodníků, letos ze 13 zemí světa. Závod se uskuteční ve dnech 20.-29.10.2009 a my jej budeme pečlivě sledovat a fandit Rudovi.
 

PRADĚD HISTORIC - Před nedávnem mě napadlo, že by nebylo špatné uskutečnit jízdu na Praděd na starých kolech bez přehazovačky, jak se říká na plečkách s torpédem. A abych neprodával zajíce v pytli, jel jsem to prubnout na vlastní kůži. Ráno v sobotu 26.9 jsem osedlal svoje staré dámské kolo a vyrazil vstříc neznámému dobrodružství. Počasí bylo super, sluníčko hřálo, foukal slabý vítr. Do Dlouhé Loučky je to rovina, takže to jelo celkem v pohodě, ale Ondřeják byl už fuška. Mírnější stoupání na začátku údolí se dalo ještě utočit v sedle, ale konec v Ondřejově byl nad možnosti stroje a jezdce. Převod 46-18 jsem drtil ze sedla jen kousek, ale nakonec se ze mě stal pěšák. Posledních 300m už se dalo šlapat, tak jsem předjel dva mlaďochy na horákách, co mě šmikli na začátku Ondřejova. Když jsem je míjel, tak jsem zaslechl jen: „To si snad dělá kozy,viděls na čem jede?“  Z lehce zvednutým sebevědomím jsem dojel do Rýmařova, dal si jedno a jel dál do Malé Morávky, kde jsem nabral potřebné síly u oběda a vyrazil na závěrečné stoupání. Na Hvězdu to šlo vyjet skoro celý,  až na jednu serpentýnu před koncem, kde už bych kolo asi zlomil. Z Hvězdy na Praděd  už to bylo hodně o morálu. První 2 kilometry jsem drtil ze sedla v kuse, dál na Ovčárnu už to bylo chvíli kolo,chvíly pěšky. Z Ovčárny na vysněný vrchol už mě čekaly pouze dva úseky, které se nedají vyjet, aniž by se mi kolo zlomilo v půlce. První kusan je za odbočkou na Barborku ke Kurzovní a druhý za odbočkou na Švýcárnu kousek pod vrchol. Zbytek cesty jsem klátil kolo co to šlo a nakonec dosáhl vrcholu nejvyšší hory Moravy. Hodně mi pomohly davy lidí  všude po cestě, to se totiž nechce z kola dolů ani náhodou. Nahoře mě pobavil rozhovor manželského páru v našich letech,  kdy po spatření mojí plečky baba kyslá pravila: „Na hovno si budeš kupovat nový kolo, dívej se na čem se dá jezdit!“   Zpáteční cesta už  probíhala v klidu, nohama jsem motal jak večerníček a po deseti hodinách hrubého času jsem šťastně dorazil  domů. Takže chystejte kola, příští rok vyrážíme hromadně. S heslem Jde to, ale dře to všechny nadšence cyklistiky zdraví  torpédoborec ŽOŽIN  
 

v sobotu 3.října se již tradičně konal BobrCUP- extrémní závod tříčlenných štafet . Na start tohoto kultovního klání se postavilo 215 štafet. Patnáctý ročník závodu letos probíhal za suchého počasí, dokonce i brody byly mělké :-). TRiSK postavil do závodu dvě štafety TriSK AC (Jiří Černoch, Milan Pekař, vodák Zdeněk Sovadina) a TriSK DC (Mira Mynář, Martin Pejzl, Petr Šlížek). Očekával se krvavý souboj na vteřiny. Bohužel Mekimu to na kole moc nejelo, a tak štafeta AC porazila DC, čímž jím ještě jednou gratuluji. Nicméně večerní party vše smazala a všichni borci se zodpovědně nešetřili. Další rok to zkusíme oplatit ....
 

v rámci přípravy na Bobrcup jsem se v posledním měsíci zúčastnil tří zavodů.  Každý závod byl něčím nový, vyjímečný. Eccehomo - 5 km stoupání v dešti po trati kde se normálně prohání závodní auta. Bohuňovice - byla to vlastně jen první etapa duatlonu. Po závodu jsem vyjel na kole kopec do Jívové, sjel do Hrubé vody a zajel si společně s Vámi ještě Štrauzák. Myslím, že na to , co už jsme měl v nohách a že jsem jel na "výletním" jak ty říkáš "důchodcovském " kole, nebyla moje premiera na tomto zavodě neúspěšná.  Kopeček - pro odpolední závody ještě pořád nemám zmáknuté stravováním během celého dne před závodem. Asi tak posledních 6 km z celkových 8 jsem neustále vyhlížel příhodné křoví, kde bych ulevil svému zažívacímu traktu. Není nad dopolední běhy s prázdným žaludkem. Ani zvlněný terén s nerovným povrchem (lesní pěšiny, kořeny stromů) mi zcela nesedl. Tuto sobotu zakončím přípravu na Bobra dalším závodem v Olomouci "Klokan". Příští týden už budu jen lehce vyklusávat a relaxovat. Ahoj, Jirka
 

V sobotu 12.9. se konal již 10. ročník GT ZASKAR. Závod je součástí celosvětové série závodů GT GOLDEN RACE o exkluzivní zlaté kolo GT Marathon Team. Závodu se zúčastnili i závodníci TriSKu Olomouc ve složení Petr Šlížek, Milan Pekař a Martin Pejzl. Start byl
v pravé poledne u místního rybníka Olšovec
a celkem 600 jezdů se vydalo pokořit 54 km
s převýšením 1200m. Naši borci si vedli dobře a umístili se v první polovině startovní pole, když klubový souboj vyhrál Petr Šlížek
s časem 2h 49m 08s a celkovým umístění na 247 pozici. Druhý skončil Martin Pejzl následován Milan Pekařem. Důležité je , že jsme po cestě "zařízli několik oranžových cestářů" jek říkáme Kaňkovským :-). Celá trať byla suchá, velmi jezdivá, i když hodně kopcovitá. V podstatě zde není rovinka, buď to valíte z kopce nebo do něj funíte. Takže za rok se určitě opět vrátíme minimálně kvůli tomu chlebu s sádlem a vysočinou, takovej carbosnack jste ještě neviděli :-).
 

AUTHOR Král Šumavy - road 2009.8. to bylo 250km, 4 100 výškových metrů, 9 hodin v sedle, 6 Endurosnacků, 2 Carbosnacky, 3,5 l ionťáku, 3 rohlíky se salámem a sýrem, 3 banány, koláček s tvarohem, 4 tablety proti křečím, jedna musli tycinka. Ale po pořádku. Letos se jel již 16. ročník této klatovské výzvy. Tohoto závodu jsem se zúčastnil podruhé, poprvé to bylo v roce 2006. Letos byly připraveny úplně nové tratě, délky zůstaly původní - „krátká“ 150km, střední 200km a dlouhá 250km. Premiéru měla trasa 100km, určená pro „ladies“, pro velký ohlas byla otevřena i seniorům nad 60 let, zájemců o tuto trať bylo více, ale dle slov pořadatele, by založením této tratě pro ostatní vymizel původní záměr maratonu o náročnosti jeho překonávání. Když porovnám letošní trať s tou předcházející, tak v té letošní nebyly zařazeny žádné extrémnější „stojky“ typu „Šimanov“, které se vryjí účastníkům do paměti. Start 250km a 200km trati byl společný v 7.15 hod., počasí nám přálo, na většině území ČR pršelo a na Šumavě, kde často prší bylo jen zataženo, až na poměrně silný vítr bylo ideální cyklistické počasí. Vzhledem k absenci těžkého stoupaní na začátku (nahoru-dolů to bylo ale stále), se dalo jet do cca 80 km v hlavním balíku, do 2. občerstvovací stanice (Špičák) jsem jel ve velmi početné skupině, pak jsme se na občerstvovačce „poztráceli“ a jelo se v malých skupinkách, po rozdělení tratí na cca 160 km jsem jel cca 30 km sám, než mě dojela asi 20-ti členná skupina, to už se ale nikomu moc šlapat nechtělo. Do cíle jsme dojeli společně, po sloučení s tratí 150km (start v 10.00 hod.) nás ve skupince přibylo a tempo se zvýšilo. Zpestřením pak byl špurt do cíle, nevím, kdy jsem špurtoval naposled, J (dojel jsem 3. ze skupiny). Celkově to pak bylo 70. místo na 250km trati (cca 250 startujících), v kategorii jsem skončil 19.Velký dík patří organizátorům závodu, výborná organizace, značení trati, občerstvovačky atd. Vzpomínal jsem na ostatní TriSKáče, kteří se, oproti původnímu plánu, z různých závažných důvodů nemohli závodu, zúčastnit.
Vše zažil na vlastní kůži a napsal Ruda Hansgut

Týden uplynul jako voda a TRISKÁČI byli opět na startu. Tentokrát na závodě v Leštině ve složení Ruda Hansgut na osmdesátce a Milan Pekař na padesátce. Zbytek týmu se oddával dovolenkovým  radovánkám na Horním Jelení a Žožin (Petr Šlížek) marodil . Start byl na místním hřišti , kde vládla typická pohoda a fajn atmosféra. Při průjezdu vesnicemi byla trať opět obsypaná fanoušky. V pohotovosti bylo vše co dělá jen trochu rámus, a to se panečku jinak jede. Navzdory všem předpovědím počasí po celou dobu drželo. Blesky a hromy řádily někde za kopcem. Na trati nebyla jediná kapka vody, a tak se prášilo a prášilo. Výsledkem bylo hrozné dusno, které mělo za následek litry potu a olovo v nohách. Já jsem byl tentokrát rád, že jsem v cíli. Ruda zajel o poznání lépe. Dokonce si na "dlouhé" užil i trošku vlhka, mraky přece jen nevydržely. Vyhlášení proběhlo v dešti a zimě pod stanem. I tak se tu člověk cítil příjemně. Na Leštině je poznat,že je to závod pro lidi.Z pozávodní euforie zdraví Peki
 

v sobotu 15.8.2009 se jel již tradičně Trek Bobr Bike. Závod vede krásným terénem
s výhledem na hrad Bouzov a sigltracky v Litovelském pomoraví. Za krásného slunečného počasí odstartovalo trať pokořit něco málo pod 300 bajkerů. Na startu nechyběli i borci z TriSKu Olomouc ( Petr Šlížek, Martin pejzl, Milan Pekař, Jirka Španner,Martin Mádr ). Pekelné vedro kombinované dusnem trápilo bajkery po celou dobu závodu. Trať byla suchá a velmi rychlá. Pořadí najdete ve výsledkovém servisu.

Když jsem před sezónou procházel kalendář závodů na letošní rok s tím, že se chci věnovat více „kolu“ a zejména MTB, hned mě napadla účast na MTB závodě Beskyd Tour, který není obyčejným maratonem, ale závodem pro „tvrdé“ bikery. Abych si to nerozmyslel, raději jsem se hned přihlásil (do konce dubna za zvýhodněné startovné). Tohoto závodů jsem se zúčastnil v roce 2003, již tehdy mě překvapila relativně nízká účast závodníků proti jiným podobným akcím, v průběhu závodu jsem to pochopil. Bohužel, jak v roce 2003, tak i letos se závod konal po předchozím lijáku, tentokrát celonočním. Navíc červnové ničivé povodně vznikly právě v masivu Verovických vrchů, kde se jela první polovina závodu. Výsledkem povodní byla koryta a nánosy kamení. Dle oblohy a předpovědi počasí bylo navíc jasné, že během závodu určitě zmokneme, bylo jen otázkou, zda to budou přeháňky nebo něco vydatnějšího. Závod kromě technických pasáží je náročný zejména svým profilem, kdy na 90km biker nastoupá 3 100 výškových metrů, z těch známějších vrcholů uvádím Radhošť a Pustevny. Na start dlouhé trati (90km) se dle startovních čísel prezentovalo cca 210 závodníků, ale odstartovala maximálně polovina, do cíle pak dojelo 55 bikerů. Závod byl pro mě tak trochu „jízda zručnosti“ a více než na tempo jsem se soustředil, abych si někde nerozbil hubu, J. Ve své kategorii jsem skončil na 5. místě. Závod doprovázely i vydatné přeháňky, ale připadalo mně to, jako by na  Moravě neumělo ani pršet, J, proti tomu, co jsem zažil před týdnem v Rakousku, navíc teplota byla v pohodě. Nakonec jsem byl moc rád, že jsem se závodu zúčastnil, protože překonáním všech těžkostí se zážitek z projetí cílem mnohonásobně navýšil, navíc dle slov pořadatele, před startem závodu, se pravděpodobně jednalo o poslední ročník na této trati, protože „trend“ dnešních závodů je přizpůsobit závod široké veřejnosti (více účastníků, více sponzorů, . . .). Za sebe asi musím říci BOHUŽEL, i když nepatřím k ortodoxním bikerům a závodu bych se nezúčastňoval každý rok, dojet do cíle takovéhoto závodu je pro mě svátek. Škoda, že jsem tento závod nejel nikdy za sucha. Více o samotném závodě na www.beskydbike.cz.
 

V sobotu 11.8. 2009 jsem se zúčastnil vyjížďky „Tour de Jeseník“, kterou naplánoval a zorganizova TriSKáč Žožin. O této vyjížďce určitě Žožin napíše samostatný příspěvek, protože tato akce si to určitě zasloužila. Na této cykloakci jsem zjistil, že jeden z účastníků „Tour de Jeseník“ se chystá s dalšími kamarády o týden později na bikový závod do Rakouska s názvem Salzkammergut Trophy. O účasti na tomto závodě jsem uvažoval před dvěma lety, ale nebyl, kdo by jel se mnou a sám jsem jet nechtěl. Po návratu z Jeseníků, se mně možnost účasti na letošním ročníku závodu v Rakousku „rozležela v hlavě“ a neplánovaně jsem se rozhodl Salzkammergut Trophy zúčastnit. Samozřejmě mě lákala Trasa A nazvaná Extrem, jednalo se o variantu dlouhou 206,3km s převýšením 7 075m. Tratě B a C (100 a 50km) byly vyprodány (max. počet startujících na jednotlivých tratích byl omezen na 1500 účastníků), na Trasu A si trouflo cca 550 účastníků. Odcestovali jsme v pátek, vzdálenost z Olomouce do Bad Goisernu (místo startu) je 500km, cesta bezproblémová, ve velkém vedru. Pro závodníky, kteří nevyužili různých možností „lepšího“ ubytování byl zřízen Bike Camp na místním fotbalovém hřišti, chce to jen přijet zavčas, kvůli omezené kapacitě. My jsme do bad Goisernu (asi 90km od Linz) dorazili kolem 15.00 hod. a kemp uz byl skoro plný (možnost ubytování byla již od středy). Při registraci na místě na trať Extrém, se mě pořadatelka zeptala, jestli znám předpověď počasí na zítřek, což mě bohužel dostatečně nevarovalo. Start závodu Trasy A byl v 5.00 hod., od cca 2.30 hod. začalo hustě pršet a lilo a lilo. Počasí úplně pokazilo závod, byla to strašná škoda, protože zdejší trasy jsou skutečně nádherné, strmost a hlavně délky jednotlivých stoupání, takové u nás nenajdete . . .. Pod silným deštěm se trať postupně měnila v různé potůčky a potoky, podmáčené louky apod.. To, že se totálně změnila sjízdnost některých úseků nebylo to nejhorší, daleko horší byl pokles teploty (až o 30°C), v nejvyšších místech napadlo větší množství sněhu . . .. Už na 10 km bylo jasné, že mým jediným cílem může být „nějak to přežít“ a pokusit se dojet. Voda na nás valila zespodu zvrchu, všichni jsme byli totálně promočení a strašně skutečně strašně zmrzlí. I když jsem měl zánovní brzdové destičky, (před závodem jsem je kontroloval), v těchto extrémních podmínkách jsem po ujetí cca 90 km už nemohl brzdit přední brzdou z důvodů úplného sjetí obložení, zůstala tedy jen zadní brzda, což na Alpy a tento terén není nic moc, ve sjezdech jsem musel tedy ještě více zpomalit, trpěl samozřejmě i zadní plášť, který byl ve sjezdech skoro stále ve smyku . . .. Na cca 125km se na mě usmálo štěstí, servisáci mě vyměnili brzdové destičky (už bylo potřeba na obou kolech), během výměny jsem se pořádně najedl a chystal se dále bojovat, dokonce přestávalo pršet, kolo navíc umyto a promazáno . . .. Závod byl ale po cca dalších 10 km ukončen z důvodu počasí a počítaly se výsledky dle poslední časové kontroly na 127 km. Nevím, kolik nás odstartovalo, (prezentovalo se cca 550), ale mety 127 km dosáhlo pouze 101 bikerů. Na 100-vkové trati (start v 9.00 hod.) byla „úmrtnost“ ještě větší (začátek závodu stovkařů byl po stejné trati), na 33 km, kde byl jejich závod ukončen, dojelo cca 530 závodníků z 1500 přihlášených. Tyto čísla zřejmě dostatečně vypovídají o „hrůze“, kterou na nás připravilo počasí. Dodneška mám sníženou citlivost na konečcích prstů na rukách a na palci u nohy, a i když jsem byl hodně rozčarován z předčasného ukončení závodu, pro zdraví to bylo určitě lepší. Ještě jednou škoda, že počasí totálně nevyšlo, kdo někdy „bikoval“ v Alpách, ví jak nádherná příroda a tratě tam jsou, navíc některé trasy je možno na kole projet jen v den závodu. Každopádně mám z tohoto závodu nezapomenutelné zážitky a víkend jsme si i s prima „novými“ kamarády, co se mnou cestovali, hodně užili. Více o závodě na www.salzkammergut-trophy.at, stránka je i v češtině, mám tam i pár fotek, do vyhledávání je nutno zadat moje startovní číslo A528.

v sobotu 11.7. proběhla akcička pro opravdu odvážné cyklisty. Začátkem července jsme spolu s Bobem (Robertem Lahem) naplánovali trasu po Jesenických vrcholech dostupných na silničních kolech. A vrcholy to byly ty nej.Na startu v Chomoutově se nás sešlo šest, což bylo velice příjemné zjištění. Za Kaňoury jeli Bobo, Lojzek, Luďa a Pavel, za TriSKáče Ruda a já (Žožin). V balíku jsme vyrazili do Šumperka, dále do Velkých Losin kde byla první občerstvovačka. Já jsem vzhledem ke své energetické spotřebě stihl spořádat již po cestě několik rohlíků s vysočinou, takže jsem uvítal  zastávku k doplnění zásob. Z Losin jsme jeli ještě kousek na rozjetí po rovině do Loučné nad Desnou, kde to vypuklo. První stoupání na Dlouhé Stráně, podle hodnocení TDF určitě HC. Kopec má něco kolem deseti km a je dost vostrej. Kdo nemá kompakt nebo aspoň 38/25 tak láme řidítka, nicméně jsme všichni stanuli u horní nádrže přečerpávací elektrárny. Teplota kolem 10°C tak jsme se moc nekochali a jeli dolů do Kout nad Desnou. Po sjezdu následoval hned druhý kopec na Červenohorské Sedlo. Na sedle jsme poobědvali a pokračovali dál na Bělou pod Pradědem. Odtud zase nahoru na Videlský kříž, dolů do Videl, znovu nahoru a dolů do Karlové Studánky. Pak už zbýval jen poslední bonbónek.Hvězda a Praděd. Před Ovčárnou už mi nohy přestávaly sloužit, ale hlava to ustála, tak jsem se vydrápal až nahoru pro obligátní razítko. Ostatní zatím počkali na Hvězdě,  kde jsem se „oživil“ rumíkem a pak už to jelo skoro samo do Rýmařova a klasicky Ondřejákem domů. Ve Štarnově jsme dali rozlučkové pivko a ve čtyřech pokračovali do OL. Nakonec jsme ujeli 225 Km a nastoupali 3200m.

Naši borci se v sobotu 27.6.2009 zúčastnili prestižního extrémního závodu čtyřčlenných štafet " ADRENALIN CUP 2009 ". Běh, paragliding, mountain bike a kajak vše v extrémních podmínkách Lysé hory v Beskydech. Běh : Jirka Černoch,  paragliding: Marek Pach, horské kolo : Ruda Hansgut a kajak : Mira Mynář, tak to byl náš tým, který skončil na krásném 39. místě. Všem účastníkům patří velká gratulace. V následujícíh řádcích je popsáno, jak to prožívali samotní aktéři :

BĚH : Jirka Černoch
přestože jsem přípravě na závod věnoval hodně usílí a času i na mém třetím závodě se dostavila opět předstartovní nervozita. Tu umocnilo ještě to, že jsme marně hledal při řazení závodníků na start nějakého napohled zjevného outseidra, nebo veterána , se kterým bych si mohl zazávodit. Všichni vypadají jako mnohem lepší běžci než já.

Úvodní rozehřívací kolečko na stadionu a následující rovinka podél řeky to jen potvrdila. Tempo bylo vysoké a já jsem měl co dělat abych se udržel v balíku. První stoupání na Ostrou však přineslo pro mne uklidňující změnu. Najednou hodně závodníků zpomalilo. A to dokonce tak, že jsem některé začal postupně předbíhat. Výběh po sjezdovce na Ostrou, pak rozbil peloton úplně. Po občerstvení na Albínově náměstí jsme za sebou měli asi jednu čtvrtinu trati. Běžel jsem jako vždycky sám, jednu skupinu závodníků jsem měl na dohled před sebou, druhou na doslech za sebou. Druhá čtvrtina trati byla pořád z kopečka až do údolí k chatě Bezruč. Podle očekávání jsem se při seběhu o několik míst propadl. Z kopce to neumím, brzdím abych šetřil klouby. Otřesy se mi zdají být obrovské a jen nechápavě koukám na dlouhány, kteři mne při seběhu "předskákali". Vím však, že za chatou Bezruč začíná druhá polovina trati, která je již celá do kopce a tam už mne tak lehce nedostanou. Nejdřív prudké stoupání na Hradovou, potom standartní stoupání po hřebeni kolem Ivančeny a na závěr po lehčím traverzu brutální stoupání serpentinami po červené značce až na Lysou. Mezičas 50 min v půlce trati ve mně vzbuzuje lehké pochybnosti, zda splním svůj cíl tj. čas do dvou 2 hodin Po lehké svačině a vzorném předání odpadku divakům s poznámkou ,aby jej vyhodili do koše, se pouštím do závěrečného 8 kilometrového stoupání. Ještě před Hradovou jsem doběhl všechny, co mi to nandali z kopce, na hřebenu za Ivančenou dalšího. Traverz s loužemi již běžím zase sám. A pak to přišlo, závěrečné stoupání po červené značce. Před sebou vidím dva závodníky, strašně moc kamení a veliký kopec. Běžím, jdu, klopýtám po kamenech. Kolemjdoucí se na mne jakoby domluvili - celou dobu mi sice fandí , ale většinou celou dobu tvrdí, že už je to jen 200 m. Jeden ze soupeřů přede mnou najednou vytuhl a po jedné z chodeckých vložek už se nerozběhl. Kolegiálně mne ještě povzbudil a já se od něj odpoutal. Toho druhého jsem už ale nedotáhl. Nějak mi začaly docházet síly, a proto jsem byl nakonec rád , že přišel konec těch slibovaných 200 m - podle mne a mapy to ale mohlo být cca 1200 m :). Přede mnou se objevila cílová čára, kde na mne již čekal  nastartovaný kolega letec. Byla to ta správná osoba na správném místě a ve správném čase, se kterou jsem se chtěl v několika posledních minutách setkat ze všeho nejvíc . Výsledný čas 1:49:01 beru jako úspěch, cíl splněn. S umístěním mezi běžci jsem také spokojen. I když se mé 35. místo ze soboty v neděli změnilo na 42. tj.  plus tři ženy a plus několik dalších závodníků co se asi našlo na vrcholu Lysé hory ještě o den později. Důležitější ale je , že závod ve zdraví dokončil celý náš tým a to navíc na krásném 39. místě v čase 4:50:53.7. (v sobotu jsme na tom byli ještě o stupínek líp :).

Paragliding : Marek Pach
bohužel pro nepříznivé povětrnostní podmínky byl slet zrušen :-( Pátek večer parádni! Jak počásko,zdalo se ze následující den bude letovo,tak především večírek,kde bylo spousta kamaradů.U naši discipliny se dvakrát na večírkách šetřit nemusíme a taky to tak vypadalo :-) Ráno slivovička a hurá na kopec.Tam byla mlha a bylo jasný, ze se nepoletí, tak jsme to tam krásně proseděli, prokecali. Pak na nás slečna zavolala čislo, vzals bágl a odběhl sis svých asi 400m a bylo po všem, škoda.Tak snad někde jinde a někdy příště.Jinak diky, ze jsem poznal pár zajímavých lidiček, tak snad někdy na pivu?

Horské kolo : Ruda Hansgut
Já jsem již něco o trati kola napsal minulý týden, po jejím cvičném projeti. Při závode se mne trať jevila "lepši", než při cvičném projeti, i když byla "mokřejší". Bylo to zejména tím, ze jsem samozřejmě nebloudil, věděl jsem co mě čeká a taky člověk je na závod více "nabuzen", než na projížďku v nepříznivém počasí. Navíc ve dvou místech technického sjezdu byla trať zřejmě upravená, na trati to nebylo moc znát, ale bylo vidět naskládané hromady kameni vedle trati a nepředpokládám, ze si někdo dával kameny bokem na stavbu, :-). Nicméně trať, zejména dolů z Lysé hory, byla dle mého názoru v určitých pasážích hodně technická, vystřídaly se šutry, kořeny a na závěr i "namydlené" blatíčko. Startovní pole bylo "našlapané", spousta známých jmen z cyklistiky. Jako cíl jsem si dal regulérní předávku vodákovi - Mirovi. Šlo o to, že voda se upouštěla z přehrady jen po omezenou dobu a navíc část této doby byla vyhrazena veřejnosti pro splutí řeky. To znamenalo, že vodáci od určitého času byli pouštěni "časovkářsky" po intervalech, bez ohledu na dojezd cyklisty s tím, ze výsledný čas družstva vznikne dodatečným součtem časů. To by ale samozřejmě nebylo „ono“, čas na časomíře v cíli by neodpovídal skutečnosti. Jura a Mara (padačkaři bohužel pro nepřízeň počasí nelétali) to pro mě skvěle rozběhli, startoval jsem ve skupině sobe výkonnostně rovných cyklistů, takže jsem jich i pár předjel, což bylo psychicky prima. Celkový čas jsem mel 2:22:37, z toho nahoru 1:45:47 (celková délka trasy kola 34,5 km, nahoru 22,5km) a v pořadí kola z toho bylo v sobotu 38., v neděli 41. a dnes 43. místo (asi ještě furt někdo dojíždí, ale je divné, ze přede mnou:-). Co bylo pro mě důležité, ze na předávku jsem dorazil včas a mohl si vychutnat „plácnuti“ Miry, do dalšího úseku štafety. Obecně: Všichni ve zdraví dokončili (přece jenom je to extrémní závod), umístěni týmu, vzhledem ke konkurenci, pěkně. Jura parádní performance, Mara pohodář, skvěle zapadl do týmu a doufám, že příště bude moci využítt i svých leteckých schopnosti, Mira bojoval jako lev, i se zdravotními problémy, které měl již před odjezdem (ani slivovice na miste nezabrala).Díky Peki a Danco za „support“ týmu po všech stránkách, paráda.

Kajak : Mira Mynář
Ahoj všichni, Jirka s Rudou nasadili dost vysokou laťku ve slohovém cvičení na téma Adrenalincup a mě nezbývá než se pokusit na to navázat s mou částí závodu. V pátek ráno jsem se časně ráno probudil se silnými potížemi trávícího ústrojí.  Strávil jsem několik perných chvil na WC , kdy jsem měl dilema , který tělní otvor upřednostnit při vyprazdňování.  Na dopoledne jsem měl naplánovanou nějakou manuální práci, ale byl jsem slabý jak čajíček, tak jsem nakoupil medikamenty v lékárně, nadopoval jsem se a pokoušel odpočívat. Docela mě to rozhodilo, když jsem si pomyslel, že bych v takovým stavu měl závodit.  Další "dobrá" příhoda se mi stala ve Vodák sportu , když  mi Vilda s plácnutím do čela sdělil , že tu loď , kterou jsem měl u něj 14 dní zamluvenou, kterou mi už měsíc předem průběžně půjčoval na trénink a s kterou jsem se mu stále připomínal, tak že tu loď půjčil někomu jinému. Asi 5 minut jsem si myslel, že si země dělá prdel a že mě zkouší. Až začal obvolávat, kde ta loď je a zkoušel řešit její výměnu tak mi došlo, že je to realita.  Jelikož jsme už spěchali a výměna lodi by byla na dlouho, vzal jsem za vděk jinou, kratší a pro závod méně vhodnější lodí.  Dle Vildy to je ale nejlepší creekovka, navíc jeho oblíbená, kterou nikomu normálně nepůjčuje, "takže jsem měl vlastně štěstí , že tam na mě zbyla."  Naštěstí lékárenská chemie zabrala a večer na pasta party  jsem si troufl trochu se najíst. Ráno jsem se cítil dobře, takže jsem se řádně najedl což se mi po startu běžců vymstilo a žaludek jsem opět poctivě vyprázdnil. Fyzicky jsem se, ale cítil dobře, tak jsem se trápil jen s myšlenkama jestli tu slalomovou část zvládnu se ctí. Nechtěl jsem být středem pozornosti tím, že se tam před všema vyklopím a třeba tam budu lovit loď s pádlem. Slalomovou část jsem si prohlédl předem, ale jen za nízkého stavu vody a nedovedl si představit jak to bude vypadat při závodě.  V 11:30 mě Milan dopravil i s kajakem na start a pomohl mi přenést kajak na místo startu, kde jsem se přesvědčil, že mám opravdu nejkratší lodičku ze všech závodníků. Ještě jsem několikrát vyzkoušel nasadit špricku se střídavým úspěchem - no snad to vyjde. Špricka byla sice těsná, kvalitní, ale šla dost blbě nasadit a vodáci na to většinou mají čas. Ještě jsme s Milanem mrkli na startovací rampu, zdála se vyšší a prudší než na Bobrcupu, ale toho jsem se moc neobával bo dole byla dost hluboká a klidná voda, kde bych určitě vyeskymoval. Milan mě opustil a mě zbývalo cca 2,5hod. do předpokládaného příjezdu Rudy. Jak začaly předávat štafetu první týmy, tak jsem pozoroval způsoby plavání a skoků kajakářů. Přesvědčil jsem se, že je nezbytné řádně nasadit špricku - jednomu se to nepovedlo a po skoku měl loď plnou vody a musel vystoupit a vylívat. Po předávce štafety musel kajakář přeplavat řeku , doběhnout pro kajak, dotáhnout ho na rampu nasednout , sjet z rampy a skočit do řeky a pádlovat po řece cca 5km ke hřišti kde bylo nutné vystoupit a i s kajakem proběhnout areál hřiště do cílové brány. Asi ve 2/3trasy u mostu u nádraží v Ostravici byla postavena slalomová trať s cca 13 brankami a s místem, kde se musel povinně udělat eskymácký obrat. Jak Ruda slíbil, tak splnil a chvilku před tím než začali organizovat hromadný start kajakářů, dorazil na předávku. Po plácnuí jsem vyběhl zostra, ale studená voda hned zchladila můj zápal. Při plavání se mi vůbec nechtělo nořit hlavu do studené vody a tak jsem překonal plaveckou část jak "paní Radová".  V ledovým šoku jsem se vyškrábal k lodi a dotáhl ji k rampě, kde začal můj osobní boj se šprickou. Asi 3x mi vystřelila než jsem ji natáhl a postřehl jsem přitom že mě na rampě předběhla nějaká mladší závodnice. Konečně se povedlo a já se pustil dolů po rampě.  Byl to sešup a tak to se mnou šplouchlo ani nevím pořádně jak a už jsem pádloval. Za mnou nikdo nebyl a závodnice přede mnou měla náskok tak 50m, ale bylo mi jasné že se svou krátkou lodí ji nedojedu.  Snažil jsem se vybírat nejrychlejší proud v řece a místy jsem se nořil do pěkných vln. Tento kajak měl menší výtlak než jsem zvyklý a tak mě větší vlny cákali do tváří. Bylo to ale celkem příjemné, protože mi bylo od pádlování teplo. Snažil jsem se šetřit síly na slalom, ale již před ním jsem cítil únavu.  Ve slalomu se projevila především má nezkušenost, do některých branek jsem najel jinak než bylo vhodné, na některé jsem včas nezareagoval a proud mě odnesl jinam a některé jsem vzdal možná příliš brzy. Zdálo se mi to v těch brankách příliš rychlé a myslím, že jsem v tom úseku ztratil nadhled a málo využíval protiproudů a válců. Celkem jsem nezvládl asi 4 až 5 branek z 15. Jsem zvědavej jak to mé snažení bude vypadat na videu. Eskymáka jsem zvládl v pohodě, jen jsem ho začal dělat asi pozdě a pak jsem měl problém dopádlovat do následné branky.  Po slalomvé části mě čekal celkem klidný úsek asi 1km ke hřišti kde po krátké peřeji byli poslední 2 branky. Protivodnou jsem zvládnul bez potíží,ale už jsem nedokázal dopádlovat do poslední a byl jsem rád , že jsem dopádloval k místu určenému pro výstup. Vyškrábal jsem se z lodi a padla na mne velká únava. Hodil jsem loď na rameno bo mě bylo líto ji tahat po asfaltě a pokoušelse běžet do cíle. Těch 200m se mi zdálo s tou lodí nekonečných a tak jsem byl rád, když v cíli vše skončilo. Pocity z mého výkonu jsou většinou kladné. Jsem rád,že jsem se zůčastnil a vyzkoušel kajakářskou trať, neudělal jsem ostudu ve formě plácání se a topení se ve vodě, nebyl jsem úplně poslední ( 48. z celkově 57 kajakářů) skok do vody jsem zvládl bez potíží, tempo pádlování bylo optimální a eskymák se také vydařil. Mrzí mě zdržení se s natažením špricky a myslím,že minimálně jednu branku jsem zbytečně vzdal. Chci zde poděkovat Jirkovi a Rudovi za jejich skvělé sportovní výkony, když dokázali udržet krok se silnou konkurencí. Také děkuji Milanovi, Dance a Evce za pomoc a podporu během celého závodního dne.  Pokud se domluvíme, tak bych to za rok zkusil znovu, jen nevím, kde natrénovat jízdu v brankách.
 

Slíbené info od RUDY :

Před blizicim se závodem Adrenalin Cup (27.6.), jsme se rozhodli trosku si "ocuchat" trate zavodu. Ze clenu stafety chybel jen vodak Mira, který mel sluzbu v praci, ale ten by si stejne svoji trat neprojel, protože během zavodu se musi pustit voda z prehrady, aby bylo zajištěno spluti s tim správným adrenalinkem. Vyrazili jsme z Olomouce tremi auty, bezec Jura, cyklista Ruda, paraglidista Marek (startující za TriSK externe), ze clenu TriSKu  ještě jeli Luda s Alou a Evca H. s Vercou. Když jsme vyjizdeli z Olomouce svitilo Slunicko a všichni jsme se tesili, jak nas Marek zasveti do letani s „křídlem“. Počasí nam ale nepralo, v Beskydech bylo zatazeno, mzilo, chvilemi poprchavalo, na Lyse hore byla strasna mlha a 4°C, takze nemelo cenu ani padak nosit nahoru, letat se nedalo. Bezecka a cyklisticka trat ještě nebyly poradatelem zavodu vyznaceny a orientace po turisticky neznacenych cestach nebyla jednoducha (zvlažte v mlze), Jura ani ja jsme se nevyhli bloudeni (zajet si na kole je asi ještě horsi, nez si zabehnou, dole jsi hned a pak se skrabat nahoru). Teren na kole je extremni, uz vim, proc je tam relativne malo prihlasenych stafet a taky proc vyjet nahoru 22 km trva tem prvnim cca 55 min a sjet pouhých 13 km 45 min., mokro to vse ještě hodne ztezuje. Také rozdavani dusi poradatelem (viz propozice) pod sjezdy není bezne na zavodech, :-). Sjezdy jsem všechny „dal“, i kdyz na hrane mych „technických“ moznosti, jsem rad, ze vůbec jedu a nejdu pesky přes ty sutraky, je to holt skutecne extremni závod, adrenalin jede, J. Berte tuto kratkou informaci zaroven jako pozvanku na závod, divaci si tento závod skutecne uziji. Kdyz si vyberete napr. nejaky ten sjezdik na kole, budete „cumet“, J. Doporučuji sjezd kousek pod Lysou (po cervene), nebo pak pod Kobylankou (zluta turisticka), tam se stridají tezke pasaze s pohodovymi, chce to projit od prehrady Sance az po Kobylanku a něco si vybrat. Samozrejme i ostatní discipliny nabidnou nevsedni divacky zážitek a zalezi na kazdem, co mu je nejblizsi. Takze 27.6. Ostravice, start v 10.00 hod, vice na www.adrenalincup.cz.

Zatím co větev bajková závodila v Dolanech u Olomouce na Olomoucké 50, tak zbytek TRiSKu, ve složení Ruda Hansgut, Jirka Černoch trénovali na významnou sportovní akci " Adrenalin CUP 2009", který proběhne již tento týden v Beskydech v okolí Ostravice. Naši TRiSKáči dřeli a během týdne čekáme jejich hodnocení, jak formy, tak terénu, ve kterém se tento adrenalinový závod uskuteční. Podle prvních slov Rudy to je dost COOL , skoru vůbec se to nedá na bajku jet natož tak jít !. Již teď se těšíme na jejich zpravodajství.

O tomto víkendu se TriSK zúčastnil dalšího závodu horských kol, tentokráte ze seriálu Kolo pro Život, Olomoucké 50. Oproti minulým ročníkům se závod přesunul do obce Dolany u Olomouce na místní fotbalový stadion, což podstatně zpřehlednilo situaci v prostorách startu a cíle a tento legendární závod o něco zase posunulo dál.

T
 

Zpráva od Jirky Černocha :

můj druhý závod v seriálu Velká cena Olomouckého kraje 2009, kterou pořádá liga 100 bylo Štěně – běh kolem jezera Poděbrady. Časem 29:30 na trati dlouhé 7,2 km jsme se umístil na 6. místě ve své kategorii a 27. místě celkově při účasti 60 běžců a běžkyň.

Byl to na mne velice krátký, a proto i velmi rychlý závod. Sice jsem se hodně nadřel, ale ze závodu i ze svého výsledku mám dobrý pocit. Nepředběhla mne žádná žena a ze starších kategorií jen 4 borci. Smekám před nimi a jejich výkonem. To se týká i běžce, kterého jsem „přesprintoval“ těsně před cílem – po závodě jsem totiž zjistil, že se narodil v roce kdy skončila druhá světová válka. Teď na čas závody ligy 100 vysadím a začnu se připravovat na svůj první vrchol sezony – výběh na Lysou horu v rámci štafetového závodu Adrenalin cup. Vzhledem k tomu , že jsem až doposud běhal jen po rovině, přesouvám svůj trénink do kopečků, kopců a hor

4. až 7.6. jsem se zúčastnil velice zajímavé sportovní akce pořádané Sportovním klubem X-SPORTS. Nejednalo se přímo o závod, ale o setkání přátel a příznivců MTB, kteří se pokusí v co nejkratším čase zdolat vzdálenost 500km.Jelo se na 100km okruhu v Jeseníkách, start a cíl byl v areálu „SportParku Františkov (cca 2km před Brannou ve směru od Hanušovic). Okruh není příliš technicky náročný, ale velice těžký svým profilem. Trať je bez rovin a převýšení jednoho okruhu je 2 627m. Startovalo se ve 4 hod. ráno, počasí nám moc nepřálo, bylo dost chladno (v Petříkově ráno 1°C), sem tam nějaká přeháňka, a např. pití v bidonech bylo po chvilce ledové. Do Františkova jsem odjížděl s cílem co nejvíce simulovat podmínky etapového závodu a plánoval jsem jet každý den 200 km a v neděli 100km (konec akce ve 12.00 hod.), to by znamenalo ujet 700km. Zejména z obavy déle trvajícího deště v chladných podmínkách jsem svůj záměr přehodnotil a snažil jsem se ujet vzdálenost 500km v co nejkratší době. 1. den jsem do tmy ujel 257 km a pohyboval se na čele startovního pole (v cca polovině okruhu byla občerstvovací stanice v Petříkově, kde bylo možno započítat si i část okruhu), následně jsem se po silnici vrátil do Františkova, kde jsem přespal, (moji soupeři, vybaveni kvalitním osvětlením, pokračovali v jízdě i v noci). Ráno jsem se vrátil do Petříkova (4:30 hod )a pokračoval v jízdě. Během ne příliš dlouhého spánku si „hlava“ odpočinula, ale tělo prakticky vůbec nezregenerovalo a následujících 243 km bylo „maso“. Nejtěžší byl 4. okruh, ten 5., poslední, se jede psychicky přece jen lépe. Do cíle jsem dorazil už za tmy, na překonání vzdálenosti 500 km jsem potřeboval celkem (včetně všech zastávek, spánku, …) 42 hod. 18 min., a dorazil jsem jako sedmý. Akce se zúčastnilo 50 lidí všech výkonností, mety 500 km dosáhlo 15 bikerů a 2 bikerky. Poklona a velké poděkování patří pořadatelům, kteří nejen výborně zorganizovali tuto extrémní akci, ale podařila se jim vytvořit báječná atmosféra a poskytli luxusní zázemí. Zážitkem také byla účast a přítomnost Honzy Kopky (proslulý úspěšný biker extrémních závodů), který se s námi podělil o zážitky a zkušenosti z jeho závodů. Na programu byla také společenská zábava, která zahrnovala zejména promítání z různých cyklistických akcí. Více o akci na www.x-sports.cz a více o areálu na www.bbspf.cz . Těším se, až si s TriSKáčema a snad i TriSKačkama uděláme víkendový „výlet“ do SportParku ve Františkově a případně si projedeme okruh. Z Františkova zdraví Ruda Hansgut

V sobotu se zúčastnil náš lídr Ruda Hansgut MTB maratonu v Opavě, podrobnosti o závodě viz www.bsc.opava.cz, odkaz SILESIA MARATHON. Letos se jel již 9. ročník, o popularitě závodu svědčí počet startujících, který byl na obou tratích přes 1000. Ruda se tradičně zúčastnil delší varianty závodu na 90 km. Počet závodníků na dlouhé trati je omezen na 350, což se příznivě projevilo na startu, který proběhl v klidu a na dobrou výchozí startovní pozici stačilo přijít 15 minut před startem. Počasí nám přálo,sice  celou cestu z Olomouce pršelo, cestou zpátky většinu cesty taky, ale závod proběhl za sucha, na vyschlé trati deštík moc neuškodil, spiše naopak. Krásná trať, perfektně připravena a značena pořadatelem závodu, minimálně asfaltových úseků, méně než 10%, max. jezditelná, šel jsem snad pouze 20m. Odstartoval jsem cca na cca 70. pozici, kterou jsem si držel až do cíle. Po krátkém tréninkovém výpadku (služební cesta), jsem se hodně ztěžka rozjížděl, ke konci závodu to bylo už lepší, ale zase na trati bylo spoustu pomalejších závodníků z kratší varianty závodu (55km), kdy závěrečná část závodu vedla pro obě tratě společně. Nakonec jsem dojel 69. za 4hod 45min, v mé kategorii z toho bylo 13. místo. Závod jednoznačně doporučuji zařadit do kalendáře závodů TriSKačů s přihláškou na kratší trasu je potřeba neotálet, kratší závod bývá vyprodán (limit 650 závodníků), i když pořadatel hlásil počet přihlášených závodníků na kratší trati přes 700, asi se počítá s „odpadlíky“.
 

V sobotu se jel již 10. ročník Author Šela Marathonu a TriSK byl opět u toho. Bajkeři Petr Šlížek a Rudolf Hansgut se postavili na start  92 km dlouhé traťi. Milan Pekař pak na trať  52 km. Závod se jel za slunečného, i když dosti větrného počasí. Trať byla suchá a rychlá. Naši závodníci se byli jako lvi se záludnostmi tratě a s jejím dosti velkým převýšenímí a i tentokráte šťastně dojeli do cíle. Všichni si zaslouží velký obdiv. Výsledky najdete ve výsledkovém servisu. Při závodě ulovil náš fotoreportér i legendárního zakladatele horských kol Garyho Fishera, který nám ochotně zapózoval do TriSKové kroniky. Více fotografiíí naleznete ve fotogalerii TriSKu.

Rekordní počet 94 běžců se postavil na start 11. ročník Hanáckého půlmaratonu v Olomouci a mezi nimi i naši  Mynářovi. Start byl 10.30 a běželo se sedm okruhů v olomouckých parcích. Takto popsal svůj zážitek Mira Mynář :

v sobotu 25. 4. 2009 jsem se zúčastnil společně s naším Markem běžeckých závodů konaných na atletickém stadioně v Olomouci. Jako hlavní závod se běžel Hanácký půlmaraton vypsaný jako Mistrovství Moravy a Slezska, Krajský přebor a součást Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje pro rok 2009. Tak honosného názvu závodu jsem se nezalekl a s vědomím že jsem letos neběžel delší trasu jak 10km, jsem dal na povzbudivé rady kamarádů běžců, že se to dá v pohodě uběhnout i bez tréninku. Také jsem chtěl odlehčit mému běžeckému svědomí, které tíží moje letošní malá účast na běžeckých závodech.
Hanácký půlmaraton pořadá Atletický klub Olomouc již tradičně na atletickém stadioně u tržnice. Startuje se na atletickém tartanovém oválu, kde se oběhne 1 kolo a pak vede trasa zadním vchodem do parku " Výpadu" , který se proběhne celý až na Kosinovu ulici a zpět parkem na stadion na ovál. Tento cca 3km okruh se zopakuje 7x a po 21 100m končí závod cílovou čárou na oválu.
Na start jsem se postavil do první linie, aby byl dobře vidět můj nový dres a po startovní výstřelu jsem to vzal svižně kupředu a najednou koukám, že běžím jako třetí v pořadí. Favorité závodu byli asi chvilku pěkně vykulení co tam mají konkurenci. :-) Trochu jsem se toho lekl a pustil jsem jich pár před sebe, ale pak jsem kvůli obecenstvu držel 7. místo až po výběh ze stadionu. Tam jsem za plotem konečně zvolnil a nasadil svoje tempo. Běželo se mi celkem dobře a s rychlostí jsem byl také spokojen a tak to vypadalo zpočátku na pro mě slušnej čas snad k 1h 32min, jenže svůj stín jsem nepřekročil. V 5, kole mi začaly docházet síly, v 6. mi došly a v posledním mi začaly kroutit nohama křeče. Sice jsem závod doběhl, ale poslední 2 km jsem si připadal , jak když invalidní důchodce s hůlkou podpaží dobíhá tramvaj. :-) Dobelhal jsem se do cíle v čase 1:34:56 což považuji vzhledem k mé výkonnosti za úspěch. Závod se mi líbil, počasí bylo slunečné , ale nebylo horko a síly jsem myslím rozvrhl ideálně.
Pořadatelé také uspořádali závod žáků na 1km na atletickém oválu, ale bohužel se přihlásili jen 2 závodníci - reprezentant našeho oddílu Marek Mynář a o 3 roky mladší Ondřej Martínek z AK Olomouc. Svůj závod sice odběhli, ale jak řekl sám Marek , byl to trapas. A tak ani žádné vyhlášení výsledků se nekonalo. Chtěl bych ale pochválit běžecký výkon Marka, který přes počáteční rozpaky na startu zaběhl čas 03:26,6. Myslím, že mnozí z nás by s tímto časem měli potíž :-). No doufejme, že ho tato zkušenost neodradí od účasti na dalších bězích.

Jarní hltání kilometrů je v plném proudu a tak již třetí rok po sobě proběhla v neděli 13.4 vyjížďka na Ovčárnu, jelikož na Praděd se dá dojet zatím jen na běžkách. Za krásného jarního, leč dosti větrného dne jsme se v 8:00 sešli v Chomoutově jen ve trojci ve složení Lojza a Robert Lahovi  a moje maličkost. Do Dlouhé Loučky jsme cestu pojali jako časovku družstev a z tempa jsme nepolevili ani na „ondřejáku“, takže do Rýmařova jsme to dali hrubo pod dvě. Ďábelské tempo jsme umravnili jedním oroseným a šlapali přes Malou Morávku nahoru. Na Ovčárně na nás čekalo azuro jak z katalogu, metr a půl sněhu a lyžníci v tričkách, prostě bomba. Ale  nás čekal ještě jeden bonbónek.Naši kamarádi,železní dědci Pepa Šuba a Jarda Naswetr  se ráno vydali na sedlo Skřítek, tak jsme se rozhodli že si tam dáme sraz. A protože jsme měli horáky,jeli jsme zpátky do Malé Morávky, odtud lesem do Nové Vsi, což je pěkná krpa, dále na Žďárský Potok a po červené na Skřítek.Kdo jezdí v zimě na běžky právě sem,tak si určitě vzpomene, jak to tady vypadá. A asi v polovině cesty se nám naskytl pohled podobný tomu ze zimních měsíců.Srdce extrémního bikera Jana Kopky by určitě zaplesalo, ale na naše  klasické horáky to bylo moc. Nezbývalo nic, než tlačit asi kilák po sněhu, než jsme narazili na zpevněnou  cestu a po ní dojeli až na Skřítek. S Pepou a Jardou jsme se přivítali rumíkem a potom už společně vyrazili na zpáteční cestu opět lesem dolů do Bedřichova a dále přes Oskavu,Šumvald ,Uničov a Pňovice do Olmika. Kilometrů jsme ujeli cca 160 s docela pěkným převýšením, tak doufám, že se to projeví na Helfštýně. Zdarec Žožin

V neděli za krásného slunečního počasí si TriSK dal První jarní švih. Na srazu u restaurace Blajch se sešli Veronika Hansgutová, Marek Mynář, Mirek Mynář, Petr Minář, Martin Mádr, Petr Šlížek a Jirka Španner. Triskáči si zařádili v kopcích okolo Kopečku a pohořan a vyjeli dokonce na Jedovou. Více fotek naleznete ve fotogalerii TriSKu

Jarní biková sezóna se přihlásila tradičním ¨pivním závodem Tour de Bier. Fotbalové hřiště v Lašťanech bylo opět doslova zasypáno cyklisty. Na samotný start se jich v této zkoušce vůle a odvahy přihlásilo přes 300. Medaile byly připraveny pro prvních 200, takže jsem vyrazil v přední části pole, tak abych pro náš TriSK vydobil první letošní bajkovou trofej. Počasí bylo ideální jako stvořené pro cyklistiku, ne však úplně pro tento typ závodu. Přes menší krizi, kterou jsem prožil zhruba v polovině závodu, kdy zlatavý mok váhal, kterým směrem má téci,
z toho bylo nakonec krásné 55 místo. Absolutně zvítězil Martin kaňkovský. Takže sezóna nám odstartovala a vzhůru do sedel ... Všechny zdraví Milan Pekař - Peki. Ještě musím dodat, že vice atraktivních fotografií naleznete ve fotogalerii TriSku.

Naši borci se zúčastnili společenského večera, který pořádali přátelé cyklistiky. Ples se konal v reprezentativních prostorách  hospody u Pelikána a jak jinak bylo narváno. K poslechu hrála známá skupina Galaxy a volné chvíle vyplňovala bohatá tombola. Příkladný projev osobního hrdinství projevil Mirek Mynář, který doslova zachránil asi 50-letému epileptikovi život, který zkolaboval uprostřed veselice. Mirek pomocí kuchyňské vařečky a svých znalostí příkladně poskytnul první pomoc až do příjezdu RZP. Myslím si, že si zaslouží velké uznání a na valné hromadě konané na konci dubna osobní poděkování předsedy oddílu. 

ve čtvrtek byl k vidění v brněnské kinokavárně sportovní dokument "The Legend"  o nejnáročnějším mountainbikovém závodě na světě - italském IronBiku. Tento extrémní etapový závod na horských kolech se jezdí  v italsko-francouszkých Alpách v  nadmořských výškách 2000 až 3000 m, sedm dní v sedle, denně okolo 9 hodin. Z našeho klubu se pro různé povinnosti během týdně zúčastnil pouze Ruda Hansgut. K vidění byly krásné záběry na unavené bajkery, místy připomínající spíše vysokohosrskou turistiku, hodně úseků na záběrech se nosilo kolo, technicky náročný závod (samej šutr), extremní stoupáky, obrovské převýšení. Ne nadarmo má Ironbike  v přízvisku 'more then legend'. Z Brna zdraví yours Ruda





 

Naši borci, mistři běhu, se o víkendu 28.února účastnily prestižního běžeckého závodu pro chrti a hobíky v Prusínovicích, 16.ročníku Rohálovské desítky. Konkurence byla velká, přijela celá česká špička, 351 běžců z celé ČR, včetně tanzánského běžce Ezekiel Jafari Ngimba, který zvítězil v novém traťovém rekordu, když na těžké kopcovité trase silničního závodu dosáhl času 29 minut a 26 vteřin. Naši borci se s těžkou tratí poprali zdatně. Marek Mynář skonči v kategorii starší žáci na 800m na výborném 3.místě s časem 2m43s.
V hlavním závodě na 10km skončil Ruda Hansgut na dobrém 123.místě s časem 41m44s a Mira Mynář na 202.místě s čase 46m16s. Našim závodníkům gratulujeme k výborným výsledkům na začátku sezóny. Několik fotek ze závodu najdete ve fotogalerii TriSKu