24.12.2012

Již hodně tradiční Betlémské světýlko, dopoledne setkání u sv. Trojice. Letošní dopoledne na Štědrý den jsme nestrávili nijak jinak, než získáním jednoho ze symbolů vánoc. Sešlo se nás poměrně hodně a tak to mělo tu pravou atmosféru. Za chvíli tu máme večer a s ním určitě spoustu dárků, tak ať jsou štědré a veselé.

 

 

 

23.12.2012

Při jednom pátečním "pivku", kdy moudra není nikdy dost :-) se v hlavě Martin Mádra vylíhl nápadeček nad míru dobrý. Nebylo daleko od napu k činu a tak jsme tu letos měli první ročník soutěže "O salátovou mísu". Deset soutěžních bramborových salátů  první ročník ochutnalo 12 degustátorů a do tabulek zaznamenalo nezávisle svůj názor. Po sečtení několikakerém přepočítání (pořádek musí být :-) byl znám vítěz. Na čtvrtém míste se umístil salát Mádrošů, třetí místo získal salát Bobrův res. jeho ženy, místo druhé salát Mekiových, spíše však manželky a místo první salát Kobylův resp. jeho ženy. Soutěžní klání mělo velký ohlas a již se těšíme na příští ročník...

 

 

 

 

22.12.2012

Prosinec uběhl strašně rychle, několiko večírků (TriSKu, kamarádů, pracovních) a nezbyl ani čas na návštěvu náměstí a ochutnání punče. Poslední dvě akce před štědrým dnem jsme zvolili spíše sportovní. Sobotní dopoledne jsme věnovali sportování v tělocvičně. Zázemí jsme našli v hale SHSŠP Rooseweltova. Skoro dvacet dětí se sešlo aby si zasoutěžili a ukázali své dovednosti. Hlavním trhákem byl florbalový zápas na 3x 10 minut ve kterém děti bojovali jako lvi. Nakonec vyhráli oranžoví, ale to není vůbec důležité, hlavně že se všem v hale líbilo a každý účastník obdržel malou odměnu, kterou jsme díky Technickým službám Olomouc mohli věnovat aktivním účastníkům. Myslím si , že si děti udělali řádný hlad na sobotní oběd :-).

 

Další akce, tentokrát tradiční bylo večerní zdobení stromečku zvířátkům. Sraz byl v 17:00 hodin na zastávce na sv. Kopečku. Poté nás kouzelná světýlka, cestou necestou, polem, lesem, krovinami :-),  zavedly ke stromečku. Letos jsme dokonce stihli načasovat i počasí, jakmile všichni dorazili, započalo sněžit. Stromeček jsme bohatě ozdobili a zazpívali pár koled, někdy i trojhlasně :-). Zpáteční cesta již dost temným lesem a po kluzké cestě byla také dosti dobrodružná. Letošní stromeček byl moc hezký, řekl bych jeden, né-li nejhezčí a konečně také díky sněžení letošní počasí připomnělo, že jsou vánoce.....takže všem hezké a štědré a na Nový rok nashle na Jedové :-)
 

27.11.2012

Kulturní listopad jsme završili návštěvou bývalého kina Pohraniční stráž dnes Metropol. Konalo se zde vystoupení tanečního oboru a komorních souborů. Vystoupení pořádala základní umělecká škola IŠI Krejčího Olomouc, kterou navštěvuje naše mladší dítko - Pavla. Letošní program obsahoval celkem deset vystoupení. Pavla je již v šestém ročníku a letos by tedy měla být absolventkou 1.stupně. Taneční vystoupení šestého ročníku mělo název "Kontakty" na hudby od Jablkoně. Všichni se shodli, že přesun představení do kina Metropol byl krok správným směrem, sice to nebylo jako v divadle, kde je atmosféra ještě lepší, ale v porovnání se sálem v"armádním domě" to bylo 100 a 1. Velké poděkování patří  paní učitelce Daně Škrabalové, která moc hezké vystoupení se šestým ročníkem nastudovala. 

 

 

 

25.11.2012

Další v řada turnajů florbalu našich dcer se uskutečnila tento víkend. Specifikem bylo to, že plánovací komise na ústředí nějakým nedopatřením spojila termíny elévek a mladších žákyň, a tak každá naše dcera hraje jinde. Marťa v Ostravě a Pája v Šumperku. Nezbývalo než se rozdělit. Martinu, která je o něco starší od Páji, jsme poslali autem s rodinou Cholinských. V Ostravě skončili druzí a vybojovali hezké medaile, a to i přes fakt, že jich bylo jako šafránu :-) Takže jim patří velká gratulace. Jak jsem již psal, tak elévky se vydali na zkušenou do nedalekého Šumperka, autem jsme tam byli za necelých 45 minut. Přijala nás nově zrekonstruovaná tělocvična s pěkným zázemím. První zápas se holkám moc nepovedl, brzké ranní stávání jim neudělalo dobře, a tak "agresivnější Lipník" si s nimi docela poradil. Celý turnaj měl z naší strany vzestupnou tendenci a až poslední zápas mi připadalo, že se konečně opět dostávají do předchozí podoby a hrají tu svoji hru. Celkově jsme skončili třetí a vyhráli malinkatý pohár, který si děvčata za svou bojovnost zaslouží a musím je všechny moc pochválit. Také jich bylo pouze 7, a tak se docela unavily. Za 14 dní si mohou zápasy opět zopakovat, jelikož jedeme opět do Šumperka. Motivace vrátit porážku Lipníku bude veliká :-) .
 

23.11.2012

Letošní podzim je zvláštní, aktivit je sice menší množství, ale pokud jsou tak se začínají kumulovat do "hroznů" to znamená, že jeden víkend v měsíci je nabitý a zbytek nic. A tak tomu je i tento víkend. Páteční hraní na Pohořanech, které pořádal Peki a Náčelníkem takovouto situaci rozjelo :-). Již před měsícem jsme obdrželi pozvánku na tuto každoroční akci. Některé kamarády jsme delší dobu neviděli, a tak jsme byli rádi, za to, že se můžeme po delší době setkat za zvuku kytar. Více méně tato akce před lety odrážela strukturu naší party. V současné době zde bylo spíše jen "torzo" a podíl "jiných" zde převládal :-). Nevím , zda je to tím, že nebyli pozvaní, či se jim nechtělo, ať je to tak či tak, hraní se myslím povedlo za rok či dříve se může zopakovat :-). 
 

17.11.2012

Nejenom sportem je člověk živ. Kola již odpočívají ve sklepě a lyže netrpělivě čekají na první sníh. Nastává předvánoční období, které každým rokem využíváme ke zpomalení čím dál tím rychlejšího rytmu doby. Je to období, kdy se alespoň částečně věnujeme kultuře a vlastně všemu na co nám přes hektický rok nezbývá čas. No, a tak když jsme se podívali po internetu,co se kde děje, tak vyhrála varianta zhlédnout další z řady muzikálů. Na řadu přišel "Klíč králů". Abych přiznal hned na začátku, není to ani tak muzikál, jak rocková opera, ale to nám ani tak nevadilo. Recenze na tento kousek od Daniela Landy sice nic lichotivého neříkali, o to víc, nás zajímalo jak to vlastně s tímto kontraverzním představením je. Nezbývalo než se osobně přesvědčit, na vlastní oči , na vlastní uši. Usedáme do sedaček divadla na Broadway, za chvíli je slyšet třetí zvonění a začínáme hltat první texty a písně. Opera má děsný spád, první půlka vyvolává velké emoce. Projekce na podiu byla něco úžasného na naše poměry nadstandardní. Podle mého první polovině bezkonkurenčně vévodila scéna z jatek, úchvatná, mrazivá, děsivá, nepopsatelná... musíte vidět jinak neuvěříte. Slabší kusy si museli zakrývat oči. Druhá část začala také slibně nicméně na ní bylo vidět, že autorovi ke konci docházel. resp. došel dech a dílo kočí poněkud rozpačitě, neurčitě. Uvidíme zda bude slíbený díl druhý. Ještě počátkem druhé poloviny se občas ozval silný potlesk, který poměrně hlasitou operu několikrát přeťal. Co říci celkově. I když konec nevyzněl nic moc, dílo šílenější, neuvěřitelnější pohledat. Fantasy kostýmy nosili ai herecké i pěvecké výkony podali Tomáš Trapl, Jan Apolenář, Marian Vojtko, Vilém Čok, Ondřej Izdný, Vanda Karolyi, Tomáš Hundža, Michal Slaný.

Opera úžasně vystihuje dnešní politickou scénu a je až mrazivé, jakým způsobem odpovídá realitě. Myslím si, že nejlépe vystihují mé pocity, mé dojmy, moje emoce po shlédnutí tohoto velkolepého představení slova Daniela Landy...

"Také si, jako mnozí, myslím, že náš stát tak, jak ho známe, je v poslední fázi rozpadu. A myslím si, že lidé, kteří říkají, že je to ještě proti jiným končinám super, jsou podobní těm, co říkají někomu, kdo padá do hluboké propasti a je tak někde v půlce, že to je super, ať nebrblá, že se ještě nerozplácl. Zavřené oči, dělat, že nic a ještě k tomu posměškem nebo pěnou u huby nutit ostatní. Zdravý nemocnému nevěří - nám všem, kterým je stále velmi dobře, dobře, slušně, nebo to ještě nějak jde, bude ještě chvíli trvat než pochopíme, že se rapidně množí vrstva obyvatelstva, která rychle padá do bídy a frustrace a proto se ze zoufalství můžou tito lidé, kteří se cítí podvedeni, víc a víc uchylovat k věcem bláznivým, pološíleným a s narůstajícím zoufalstvím i šíleným a hodně šíleným. Proto si dále myslím, že každý kdo má mozek, "koule" (v případě tomto i ženy :) a sílu, měl by přemýšlet, jak naší zemi vrátit kousek toho, co od ní dostal."
 

Takže kamarádi, přátelé, pokud nevíte jak se kulturně vyžít, vřele doporučuji, ale jen těm co se chce přemýšlet. KLÍČ KRÁLů je rocková fantasy opera, která je podobenstvím světa podléhajícímu politickým a ekonomickým diktátům, světa bez morálky. Začíná boj, kde jde o víc než o život!
 

Hezký večer....

a již se těším na téma poněkud veselejší, příští úterý nás čeká  DÍVČÍ VÁLKA :-) v čele s Ringo Čechem.
 

03.11.2012

Další z turnajů ve florbale se konal v blízké Mohelnici. Naše děvčata postupně porazila všechny ostatní družstva, stala se opět vítězem a obdržela od pořadatelů pěkný pohár. Pod vedením Dáši Sigmundové je to již třetí vítězství a nám nezbývá než jim pogratulovat. Holky hráli velmi dobře a bylo na nich znát, že se nějakého toho turnaje již zúčastnily. Přihrávky měli směr a "občas" i adresáta. Dostatečný počet branek jim byl odměnou :-) Další turnaj bude za 14 dní a to v Šumperku. Takže uvidíme jak se jim povede...
 

28.10.2012

Státní svátek 28.10. má vždy takovou zvláštní "příchuť", možná to je spojené s každoročním lampionovým průvodem a večerním projevem prezidenta republiky k tentokráte 94. výročí založení Československa. JIž jaksi z nostalgie se zúčastňujeme tohoto "hemžení" a že to je tlačenice jak má být dokazoval i letošní ročník zakončený krásným ohňostrojem.. Jen škoda, že více osvětloval jeřáb trčící ze dostavby pedagogické fakulty UP než oblohu, ale dětem se líbil. Oproti jiným ročníkům bylo letos také dosti mrazivo. Zimní doplňky jako jsou čepice a rukavice nebyli na škodu. Lampionový průvod je také jakýmsi setkáním těch co jsem již dlouho neviděl... Tak zase za rok... :-) 
 

27.10.2012

Již delší dobu jsme nebyli v Brně na hvězdárně a planetáriu na Kraví Hoře, a tak jsme se v sobotní odpoledně vypravili společně s rodinou Špannerovou, tento fakt napravit. Sobotní den spíše připomínal již zimní měsíce , z počátku jen foukalo ale k večeru se pěkně rozesněžilo. Ale nepředbíhejme. Jak již víme Planetárium v Brně proběhlo rozsáhlou rekonstrukcí, která mu vydatně prospěla. Moderní prostory již nenabízejí jen čekárnu na představení, ale jsou jakousi interaktivní místnosti, která zpříjemňuje čekání na oblíbený pořad. Letošní představení bylo výhradně věnované naší nejbližší hvězdě a to Slunci. Pořad byl sice pro děti od 8 let nicméně dle mého soudu spíše tak pro 10 - 11-ti leté. Malý žáci se mohli dozvědět jak vznikají sluneční skvrny, co je to sluneční vítr a co může způsobit na naší Zemi, kolik je na Slunci stupňů a zda se také otáčí. Vše bylo vysvětleno opravdu poutavou formou a i když autor přiznává, že na přípravu celého audiovizuálního pořadu měl pouze něco málo přes tři měsíce, normálně takováto příprava trvá přes půl roku, tak to rozhodně na kvalitě pořadu nebylo znát. Pořad trval celou hodinu a ani ti největší "zlobivci" neměli čas na zlobení a pořad hltali a co teprve , když se v kopuli planetária setmělo a moderátor ukázal na chvíli pravou nefalšovanou noční oblohu, i když venku se všichni čerti ženili. Sám musím přiznat, že tento pořad byl zatím tím nejlepším co jsme mohli z pořadů pro větší děti shlédnout. Domu jsme dorazili něco málo po osmé hodině za neustálého sněžení a větru. Další návštěvu Brna a jeho planetária chystáme někdy na jaře, společně s návštěvou třeba Špilberku, ale o tom až příště..

 

21.10.2012

Krásné nedělní odpoledne přímo vybízí k procházce. Vítr čerstvě fouká, na rozdíl ode dne předešlého, ale tak tomu bává vždy den po drakiádě :-). Vyfoukaná oblaka a sluneční svit nás vytahuje k procházce po Pohořanech, společně ještě s rodinou Šlížkovou a Mádrovic. Obcházíme vrchol Jedové, sbíráme houby, potkáváme hodně cyklistů a rodin s dětmi vůbec. Dá se říci, že Pohořany v tento den připomínají spíše Petřín než klidné místo k rozjímání pod ševelícími podzimními větvemi. A co jiného než den zakončit v cukrárně. Po cestě domů tedy navštěvujeme cukrárnu v Dolanech a využíváme její pohostinnosti. Hezký den zakončený laskonkou, co si více přát ...
 

20.10.2012

 

Odpoledne se konal již 13. ročník tradiční Mekiho drakiády. Letošní plocha z ohledem na to, že se neuskutečnil pobyt na základně v Pohořanech byla pečlivě vybírána s ohledem na možnou kolizi draků s různými nástrahami (dráty vysokého napětí, zahrady a stromy) a také na dostupnost plochy v rámci Olomouce. Je nutné upřímně říci, že takovýchto ploch na území našeho milého města je poskrovnu a pokud nějaké jsou tak jistě v brzké době zmizí jako parcely pro různé stavby. Po pátrání jsem vybral plochu mezi "koncem" sídliště resp. ulicí Jeremiášova, starší čtenáři  to znají pod názvem za Kotelnou a Slavonínem. I zde se již čile zastavuje, ale plocha je ještě docela velká pro tyto účely. Plocha má jistou nostalgii, kdy jako malí jsem zde na Hejráku prováděli různé dnes řečeno "outdoorové" aktivity, tenkrát to byl "pouze" pobyt venku se stejné starými vrstevníky :-). Takže místo bylo určeno a zbývalo je pozvat draky a princezny na toto "klání". Když jsme přijížděli na místo činu cca 15 minut před zahájením, tak jsem si myslel že mě "j.bne". Po poli jezdi traktor a co myslíte, že dělal. "A" je správně, opravdu orba byla čerstvá a pěkně hluboká :-). Ještě že se prostor skládá, ze dvou ploch a ta druhá zůstává letos ladem :-)  Letošní ročník byl ve znamení nádherného počasí, teplota byla na "kraťase a na tričko ale to hlavní - vítr - opět chyběl. Podle předpovědi měl být cca 4 m/s a byl tak s bídou 2. No nic ceny se museli rozdat, a tak za snaživost resp. přespolní běh získala ocenění naše Pavla, a tak další cedulka na putovního draka přibude právě s jejím jménem. Letošní drakiáda však ukázala, že již s tradičním modelem asi do budoucna nevystačíme, účastníků ubývá a děti moc nejeví zájem o pouštění, i když letos to můžeme připočítat chybějícímu větru. Ale tento trend je již delší dobu a tak nezbývá než se zamyslet na nějakou inovací či drakiádu poslat do propadliště dějin, tam kde poslední dobou končí většina tradičních klání. Osobně si myslím, že je to také tak trochu rodiči, ale to by bylo na dlouhé téma při dlouhých zimních večerech. Je zde také ale něco pozitivního letos bylo snad nejvíce draků, a některé moc hezké, draků co byli postaveny vlastními silami tatínků s dětmi, a tak je prosím nezahazujte, odložte je do sluje příští ročník je vzbuďte, budou určitě létat :-) Takže pokud by někdo měl zájem či nápad jak zpestřit toto klání tak dejte vědět, zajdem na pivko a vyřešíme. Nebojte, aby závěr nebyl tak pesimistický tak se pokusím něco s tím negativním trendem udělat, přeci jenom 13. ročníků je již nějaká tradice, která si zaslouží určitě pokračovaní.
 

20.10.2012

Další týden a další turnaj, mluvím tedy o florbalu. Jak jsem již psal tento sport provozují obě naše dcery. Tentokráte byl na pořadu turnaj elévů a jejich první vystoupení bez pomoci mladších žákyň. Zápasy byli urputné, zvláště pak derby se stejně starými kluky s FBS a dokonce si Pavla vyzkoušela brankářské řemeslo a to si myslím že na jedničku :-). V obou utkání kdy chytala tak pustila pouze 4 branky a všechny zápasy naše elévky dotáhli do vítězného konce a turnaj s přehledem vyhráli. Tímto jim patří velká gratulace. Další zápas nás čeká v neděli 4. listopadu a to na horké půdě v Mohelnici.
 

13.10.2012

S podzimem začíná i naše florbalová aktivita, tedy aktivita našich dětí. Prvním ostrým turnajem byl turnaj na hale SHSŠP Rooseweltova. Naše děvčata se postupně utkali s týmy FBS Olomouc Stars, FBS Olomouc Rangers, FBS Lipník a FBS Prostějov. Mimo jednu remízu vše vyhráli a tak úspěšně vstoupili do sezony. Další turnaj je již příští sobotu 20.10.2012.

 

 

29.09.2012

 

Prodloužený víkend díky státnímu svátku jsme využili k již delší dobu připravované akci, tedy alespoň v našich myslích, k uskutečnění výšlapu ve stopách dávno zapomenutých, ve výšlapu z Prostřední Bečvy, přes Skalíkovu louku, Radegast na Pustevny. Takhle jsme kdysi v dobách, kdy nám bylo o poznání méně let, šlapali každý silvestr a nyní jsme si to chtěli připomenou a ukázat našim dětem kde jsme se všude toulali:-). Počasí nám určilo sobotní den jako ten pravý pro tuto náročnou túru. Je to sice jen necelých 8 km ale řádně do kopečka. Výšlapu se zúčastnili rodina Šlížkova, Špannerova a my. Stoupání po Radegst je sice prudké ale naše tempo se přizpůsobovalo tem nejmenším a tak jsme ho zdolali bez sebemenších problém se dvěma výškovými tábory. Tato část cesty byla sice do kopce, ale zato krásně tichá, mimo cca 3 turistů a jednoho cyklistu, jsme nenarazili na nikoho. Za to u sochy Radegast začala ta pravá masová turistika. Takové davy lidí po vystoupání na hřeben jsem již dlouho neviděl. K vidění bylo snad vše co by Vás nenapadlo si sebou vzít do hor včetně lodiček, boty na podpatkách nebyli zdaleka vyjímkou. Dolů jsme to sjeli autobusem, jen u zastávky u Skokana jsme zatlačili slzičku :-). Den se moc příjemně vydařil a myslím, že všichni toho měli plné kecky, ale byli spokojeni :-)

 

26.09.2012

 

O prodlouženém víkendu 21.10-26.9.2012 jsem opět zavítali k našim sousedům na Slovensko. Každý rok jezdíme do Vysokých Tater a ani letos jsme tuto tradici neporušili. Společně s námi tuto překrásnou lokalitu navštívili ještě rodiny Coufalovi, Slavotínkovi a čáswt rodiny Chrobákovi. Během pobytu v Tatrách, byli jsme ubytování ve Starém Smokovci, jsme s dětmi dobili Teryho chatu, navštívili Popradské pleso s cintorínem a poprvé jsme se vypravili i do polské části Tater a to do Zakopaného. Část naší výpravy také zdolala nejvyšší vrchol vysokých Tater a to Lomnický štít, pochopitelně lanovkou :-). Druhá část dobyla pěkně opravený Slezký dům. Odměnou za našlapané kilometry byl večerní akvapark s termálními vodami a hezká laser show. Pobyt rychle uběhl a za naši rodinu mohu říci, že nás opět obohatil o krásné zážitky a scenérie, které Vysoké Tatry poskytují. Příští rok znovu :-) a již se moc těšíme.

 

13.09.2012

 

Ve dnech 13-16.9.2012 jsem se zúčastnil jako programový vedoucí zájezdu pořádaného FN Olomouc do oblasti Posázaví. Vždy se jedná o turisticko - poznávací zájezd do jednoho z koutů ČR. Tentokráte jsme vybrali Posázaví, pro svoji atraktivitu a poměrně svoji neznámost. Postupně jsme navštívili bájnou horu Blaník, sklárnu Tasice, Astronomický ústav Ondřejov, město Kutnou horu, kde jsme byli ubytovaní dále pak turisticky Zlatou zátoku, kde v dobách počátků skautinku J.Foglar stanoval se svými junáky, prošli jsme si krásný usek vybudovaný kolem zlaté řeky v úseku Krhanice - Pikovice s legendárními trampskými osadami, navštívili pro většinu neznámé zatopené lomy u Lipnice nad Sázavou svým památníkem odposlechu a také legendární Stvořidla, krásný peřejnatý usek řeky Sázavy. Celý zájezd se myslím povedl, počasí nám přálo a vše co jsme si naplánovali tak jsme také splnili. Příští rok uvažujeme o Krušných horách, ale uvidíme je to ještě poměrně daleko :-). PS: Určitě doporučuji navštívit město Kutná hora, uvidíte, že budete překvapeni, stejně jako já, je to takový malý Český Krumlov :-)

 

08.09.2012

 

Další skvělá víkendová akce proběhla na chatě u Konyho. Počasí nám opět přálo a tak vše co jsme si naplánovali mohlo bez problémů proběhnout. Moc hezká byla aktivita stavění figurek z přírodních materiálu, kde děti úžasným způsobem projevili svoji kreativitu a někteří dospěláci to nevydrželi a nechali se strhnou k výrobě své figurky. Podnikli jsme také výlet do sousední vesnice Lipová, abychom si udělali obrázek o místním prostředí. Menší zranění Páji nás nemohlo odradit od dokončení tohoto dobrodružného výletu. Akce se myslím dost povedla a uvidíme příští rok, jestli opět budeme pozvaní :-) 

 

 

07.09.2012

 

Každým rokem jsou počátkem září vždy dny kulturního dědictví, kdy je možné navštívit památky jinak pro veřejnost nepřístupné. Ne jinak tomu bylo i letos. Z důvodu, že jsem byli dotčený víkend mimo Olomouc, tak jsme s radostí přijali nabídku našeho společného zaměstnavatele FN Olomouc, který ještě před těmito dny uspořádal několik komentovaných prohlídek fortu(pevnůstky) umístěné v areálu FN Olomouc. Prohlídka byla velmi zajímavá a musím přiznat, že takto velký objekt jsem nečekal. Část je využívaná jako archiv FN, zbytek se postupně opravuje z peněz EU a města, kterých ale nikdy nebude dost. Při prohlídce jsme se podívali i do "temných chodeb", které tvoří doslova bludiště pod touto bastionovou pevností. Prohlídka se z původní hodinky protáhla ne skoro hodinky dvě, a líbila se i dětem, které mohou nabyté poznatky uplatnit v dějepise. Určitě doporučujeme všem až bude možnost se opět podívat do této pevnůstky, tak prosím neváhejte , opravdu to stojí za to.

 

02.09.2012

 

O víkendu, netradičně v sobotu se uskutečnil 11. ročník cyklistické jízdy dovrchu na čas "Štrauzák". Více informací najdete na samostatných stránkách věnovaných této již legendární cyklistické akci. Více zde:  http://www.meki.cz/strauzak/strasgrund02.html

 

31.08.2012

Nejenom lidé mají své léta a své oslavy, ale i věci neživé. Jednou takovou věcí, no věcí spíše domem, je náš dům,  kde nyní bydlíme. Bytovka na Sukové ulici. Někdy minulý rok v podzimních večerech mě při vyprávění pana Vondráčka jak se zde žilo v dobách minulých napadlo, že bychom mohli pozvat starousedlíky a všechny co kdy měli s tímto domem, který si mimochodem sami postavili, společného. Od nápadu nebylo daleko k realizaci a k výročí padesáti let od výstavby a kolaudace jsem připravili malou oslavu. Počasí nám moc nepřálo, původně měla být tato akce uskutečněna ve venkovních interiérech spojená s opékáním a konzumování různých dobrých pochutin, ale z důvodu deště jsme ještě v poledne před večerní oslavou vše přesunuli do prostor kočárkárny. Prostor byl sice stísněný, ale o to víc si myslím, že měli lidé k sobě blíž :-). Úvodní slovo si připravil pan Vondráček, který prohovořil o tom jak se dům stavěl, kolik to vše vlastně stálo a jakým způsobem se stavba vlastními silami realizovala, pak jsem nastoupil já a měl jsem cca půlhodinové promítání složené z historických obrázků, které se podařilo sehnat. Na závěr jsme si promítli cca 15 minutový film, který se podařilo digitalizovat. Vydařenou akci potrhla účast všech, kteří byli pozváni a mohli se dostavit. Na čepu bylo pivo a víno a stoly se prohýbali pod dobrotami. Je zřejmě, že další akce nemůže být za padesát let, jelikož bych se toho asi nedožil nicméně po nějakých dvaceti letech by se mohla klidně zopakovat :-) PS: Musím poděkovat všem dětem, které přispěli k pohodovému večeru jednak svými výtvory a výzdobou a následně i kulturními vystoupeními, které se pečlivě připravili

 

26.08.2012

Tak tu máme také maličkou oslavičku. Naší Páje bylo již deset let a první křížek se musel přeci pořádně oslavit. Nic převratného, domácí oslavička dopadla dobře, nikdo se nepobil :-), nikdo se nepřejedl :-), a to je důležité. Pája dostala cyklistickou přilbu, velkou kytici a jelikož je již velká holka tak "žehličku" na vlasy :-).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

18.08.2012

 

Týden uběhl poměrně rychle a na konci jsme byli pozváni rodinou Konopků k víkendovému pobytu na Volárně, poblíž přehrady Slezská Harta. Z venku vypadající staré stavení ve vnitř opravdu moc překvapilo. Vše upravené a nově zrekonstruované ve dřevě. No prostě "luxus". Během pobytu jsme navštívili Novou pláň, která nám trošičku připomněla pobyt na Lipně. Malé přístaviště a hlavně zrekonstruovaná rekreační oblast, především pak pro Ostraváky :-)". Pobyt v této lokalitě nás mile překvapil a ani jsme netušili, že něco takového máme za humny :-)

 

15.08.2012

 

Celý týden mělo být doslova parno, a tak jsme si uprostřed týdne udělali volno ( jsou přeci prázdniny) a vyrazili do oblasti Pelhřimova za naší spřátelenou rodinou Splávků, kteří byli na dovolené v RZ Petračka u vodní nádrže Trnávka. Byli jsme domluveni, že je zde vyzvedneme a podnikneme výlet na bájnou horu Blaník, aby děti viděli kde sídlí naši bájní rytíři, kteří až bude českému národu nejhůře , tak mu vyjedou na pomoc. Kopeček a na něm umístěnou dřevěnou rozhlednu jsme zdolali poměrně svižně a tak jsme pro dostatek času navštívili ještě blízké Louňovice pod Blaníkem. Při zpáteční cestě jsme se ještě zastavili na "kávu" a prohlédli si místo dovolenkového pobytu Splávků. RZ Petračka je velmi sympatické rekreační zařízení, do vody je to z chatek cca 30 metrů, k dispozici je loďka, kánoe a jiné plující předměty jako je šlapadlo apod. :-). Voda sice nebyla jak v Chorvatsku, ale naše děti si ji řádně užili a dokonce se sami pustili do plutí na kánoi. Nikdo je nic neučil a poměrně rychle se dokázali přemísti z jednoho břehu na druhý :-) . Ke kávičce jsem dostali i na zakousnutí výborného kapříka, kterého připravila paní Zatloukalová a moc nám chutnal.. Domů jsme se vrátili po naší D1 něco málo po desáté hodině. Myslím, že bychom zde mohli někdy v budoucnu podniknout vícedenní pobyt....1

 

12.08.2012

Další letní akcí, která se pravidelně koná většinou v srpnu je stanování na "Kobylově ranči". Místa je zde pomálu a rovinku na postavení stanu aby člověk hledal :-), nicméně se nás tu vždy sejde několik rodin co ještě neodmítají jezdit pod stan a přežít v něm alespoň jednu noc :-). Počasí sice zpočátku nebylo nic moc, ráno dokonce pršelo, ale po kouknutí na radar bylo jasně vidět, že deštík bude jen krátký a po poledni se vyčasí. Ke "Kobylům" jsme dorazili po poledni a zařadili se do fronty parkujících aut podél zahrady. Pro děti je potřeba vždy vymyslet nějakou zábavu a tak když jsem uviděl, že vedle prostoru pro stanování jsou dvě větší kaluže, honosně bychom mohli tyto vodní plochy nazvat jezírkem, tak jsme nelenili a vyhlásili soutěž o nejlepší lodičku vyrobenou z přírodních materiálů. Blízký les nám poskytl několik druhů materiálů, ze kterých se děti snažili postavit plující lodičku. Závody započali něco málo po páté hodině odpolední a musím konstatovat, že se lodičky všem povedly. Já jsem si ji dokonce dovezl domů a dal na výstavku do sklepa :-). Večer jsme pozorovali "slzy" sv. Vavřince, jak se říká padajícím hvězdám na počátku srpna. A že ji ch padalo... Nedělní procházka po okolí již také patří ke koloritům pobytu na Šubířově a sucho v lese bylo takové, že nerostly ani holubinky. Další akcí by měl být pobyt na Konyho chatě a tak se již těšíme.

 

30.07.2012

Z Hejráku až na konec světa aneb cesta Olomouc - Trpanj a zpět

 

Tak jak jsem naznačil v předchozím příspěvku, tak nás v poslední dekádě července čekal prvovýlet na dovolenou do Chorvatska na které jsme se domluvili ještě se čtyřmi rodinami, shodou okolností tři z nich(mužská část) pocházejí z Hejráku :-). Původně jsme měli vybránu destinaci vzdálenou cca 800 km tedy severní Dalmácii, ale jelikož se nebylo možno shodnout na termínu, tak nakonec jsme jako cíl vybrali městečko Trpanj v jižní Dalmácii na poloostrově Pelješac vzdálené 1260 km resp. 1400km. Z rodin nikdo takto daleko nikdy nebyl, takže jsem se řádně již měsíc před dovolenou připravovali. Studovali mapy, posilovali imunitu a špekulovali jak tuto náročnou cestu zvládnout. Všechny rodiny pořídili nové resp. ojeté vozy a náležitě je vyzkoušeli i přesto obavy z cesty, alespoň z mé strany neutuchaly. Z počátku jsme se také nemohli dohodnou zda pojedeme společně či si každý tuto cestu protrpí sám. Upřímně jsem propagoval společnou cestu, ale jaksi jsem jsme nenacházel pochopení, ale poslední den před odjezdem se stejně ostatní přihlásili ke cestě společnými silami a bylo to dobře, jelikož se při přestávkách bylo možné bavit také s někým jiným než z vlastní posádkou, nehledě na podporu. Takže jak to vlastně bylo ? Úderem páteční páté hodiny odpolední jsme vyrazily rodina Mekiova, Konopkova a Trúsikova, Žožin jel po vlastní ose. Byli rozdány vysílačky, které nám cestou hodně pomohly. První zastávka byla hned za Bratislavou a všichni byli řádně natřepání z kvality našich dálnic :-). Musím říci , že je to velká ostuda a že nechápeme za co se vůbec vybírá dálniční poplatek. Další směr byl přes Maďarsko kolem Budapešti a dolů kolem Balatonu na Chorvatské hranice. Sotva jsme překročili Maďarské hranice začalo zpočátku drobně pak silněji pršet, a tak i když se stmívá až kolem deváté hodiny, tak v osm již bylo poměrně šero. Cesta do Budapešti ubíhala rychle, Maďarské dálnice jsou luxusní, byl sice poměrně hustý provoz (pátek večer), ale cesta rychle ubíhala, těsně před Budapeští se začala tvořit kolona aut ve které jsme strávili cca 20 minut a hodně nám pomohli vysílačky pro řazení do pruhů. Pak již stačilo správně odbočit na obchvat Budapešti "M0" a frčet směr Chorvatsko. Žožin v těchto místech podlehl papírové"navigaci" a udělal si hezký výlet kolem madarského parlamentu :-). Je pravda, že maďarské značení neodpovídá vůbec ničemu a mezinárodní slova jako "exit" a pod. jsou pouze v té jejich hatmatilce. Se značení na chorvatských dálnicích se to vůbec nedá srovnat a se značením u nás také ne. Zatím co Žožin obdivuje noční Budapešť, my ostatní frčíme směr Balaton, kde na konci tohoto "laka" děláme další bezpečnostní přestávku. Na internetu jsem kdesi vyčetl, že dobrým fíglem je během cesty křoupat nakrájenou mrkev, že potom člověk je více "ready" a křoupání ho nenutí usínat. Takže cestou jsem takto pozřel cca 1kg mrkve :-) podpořené 2l cocacoly a fakt to pomáhalo. Měl jsem sice strach z reakce mrkev cocacola, ale tělo to ustálo. Po chvilkové odpočinku jedeme dále a další zastávku děláme až v Chorvatsku za Záhřebem na benzine Dobra, a to pro natankování a krátké protažení stuhlých těl. Je již po půlnoci něco okolo půl druhé. Toto období do svítání je nejkritičtější pro mikrospánek. Domlouváme se, že pokud bychom již nemohli a cítili únavu, tak dáme znamení a zastavíme na hodinový spánek. Cesta ale poměrně rychle ubíhá, ve tmě jen málo tušíme co skrývá okolí autostrády a pelášíme směr Zadar. Zpestřením cesty jsou mýtné brány a soustava tunelů na dálnici A1. Ty dva nejdelší Mala Capela (5801m) na začátku a na konci Svieti Rok (5727m) my dávají dost zabrat. Nejsem zvyklej jezdit v uzavřené místnosti. Jakmile ale projedete tunelem Svieti Rok objevíte se již na Jadranské straně a je zde úplně jiné podnebí, jiný svět :-), upřímně první dojem byl takový, že jsme vyjeli někde v kamenolomu u Vyškova :-) dlouhými serpentínami se z výšky okolo 600m sjíždí až skoro na úroveň moře. Zde pokračuje jadranská dálnice, chorvatsky Autocesta A1 až před Dubrovnik, po několika kilometrech děláme další bezpečnostní přestávku na benzine
OMV "NADIN jug". Je to již za svítání a východ slunce nám dává další sílu pokračovat. Na ten pocit nezapomenu, velké hory s východ slunce na straně jedné a na straně druhé moře. Ještě cca 230 km a jsme tam :-) říká mapa i navigace. To bude již brnkačka říkáme si, ale v podstatě je to cesta Olomouc-Praha :-), naštěstí po opravdu luxusní dálnici. Další putování pokračuje po dálnici A1 a kopíruje vlastně starou magistrálu, která vedla podél moře a ještě nedávno byla jedinou možnou cestou do letovisek u moře. Musel to být docela adrenalin, docela si to v dnešním provozu nedovedu představit, ale doba byla klidnější a těch moře chtivých turistu bylo jistě také méně. Dálnice však vede po druhé straně hor. Sluníčko rozpaluje magistrálu, ale kupodivu kvalita cesty je neměnná. Žádný asfalt neteče, žádné koleje, no prostě to zopakuji klidně stokrát s našimi "dálnicemi se to vůbec nadá porovnat. Cesta sice ubíhá, tachometr ukrajuje postupně kilometry, ale posledních 200 km je nekonečných. Konečně jsme na sjezdu z dálnice poblíž obce Vrgorac, zde dálnice končí a do budoucna by měla vést až do Dubrovníku o čemž svědčí četně rozdělané mosty a zářezy v okolních kopcích, které je vidět. Nám zbývá posledních 30 km namotaných na úchvatných serpetýnách, dech beroucích zatáčkách, srázech a pohledech do údolí. Do Ploče dojíždíme pět minut po deváté hodině ranní. Ihned se stavíme do fronty na trajekt, je před námi docela dost aut, ale trajekt pojme cca 52 aut, takže si myslíme, že by to mohlo vyjít. Z tohoto přesvědčení nás vyvádí pracovnice v kanceláři Jadrolinia, kde se prodávají lístky na trajekt. Za pomoci rukou a nohou se dozvídáme, že první volný termín na trajekt je až v 12:45. Lístky tedy nekupujeme a zkusíme to objet přes městečko Ston což je sice ještě asi 150 km ale přeci jenom čekat 4 hodiny v tomto betonové městě je i na naší nervovou soustavu dost. Vracíme se k autům a překvapením zjišťujeme, že nikde není výjezd a že auta naštosovaná za námi nás vlastně ani nemohou pustit zpět. Po rozhovoru z místním chlápkem, který sice komunikuje anglicky, ale je mu úplně fuk co říkáme, nám nezbývá než se vrátit zpět do kanceláře a lístky na čas 12:45 zakoupit. Tímto činem se odsuzujeme k pobytu na betonu cca 3,5 hodinky v místě kde opravdu není co dělat a spíše to připomíná "getto" než dovolenkové letovisko. Konečně jsme se dočkali a auta najíždějí na trajekt do pěti řad. Plechoví miláčci cestu tráví v podpalubí na rozdíl od řidičů a jiných osob, kteří si tu hodinku cesty užívají na palubě. Kocháme se pohledy na masiv hor v pozadí s ostrovem Hvar a za ním tušíme Makarskou riviéru, co je vidět jsou městečka Podaca,  Drvenik, Brist a Gradac na strane jedné a vesničky Crkvice a Rat na straně druhé poloostrova Pelješac. Po šedesáti minutách přistáváme v městečku Trpanj, cílem našeho putování. Z trajektu sjíždíme po rampě rovnou na křižovatku, kde je totální zmatek, ale jak jsme se přesvědčili při večerních procházkách, tak ten je zde vždy, když přijede tato velryba, jak trajekt přezdívali naše děti. Ihned na křižovatce nás zastavuje policajt a rovnou nás posílá do místa ubytování. Hledíme s otevřenou pusou až později se dozvídáme, že to je syn Berty, naší pronajímatelky "kuče". Rychle se vybalujeme, dáváme jednu přivítací slivovičku a dychtivě odcházíme na pláž se osvěžit. Pláž je vzdálená cca 400m a v podstatě až na jednu výjimku zde trávíme všechny dopoledne a odpoledne. Voda je fakt slaná :-). Užíváme si první doteky moře. Večer se ještě jdeme projít do městečka, abychom zjistili všechny strategické informace a body, které budeme po celý týden využívat. Je zde pekárna, masna, dva či tři markety a nespočet pizerií a stánků. Do postelí uleháme totálně unaveni okolo půlnoci a vzpomínáme, kde jsme v tuto dobu byli před 24 hodinami :-). Během pobytu nám sice jeden den pršelo což překvapilo i jinak ortodoxního vyznavače jižní Dalmácie - Žožina a jeden den bylo pod mrakem. Tyto dny jsme využily k návštěvě historického městečka Korčula. Moc pěkné městečko, které je perfektně připraveno na turisty. Do městečka se musíme přepravit lodí jelikož Korčula je stejnojmenný ostrov a město Korčula je na něm. Za tímto účelem se naloďujeme na rychlou loď a za necelých  30 minut jsme ve zdech starobylého města. Nazpátek je cesta poměrně adrenalinovější, jelikož se zvedli vlnky, začíná foukat a zpět jedem takovou bárkou pro deset až patnáct  lidí, ale Chorvati jsou strašně úsporný národ, a tak nás tam narvou jednou tolik. Kocábka se kolíbe tak, že některým se dělá špatně. Za zvuku této melodie se pohybujeme pomalu vpřed. Je to doslova stylové a musím říci, že to má opravdu kouzlo :-). Během pobytu na poloostrově Pelješac jsme ještě stačili navštívit krásnou pláž Divna. Pohled na ni při sjezdu z hor je opravdu jako z kataogu. Během týdne jsme se docela dobře poznali s paní domácí Bertou a jejím manželem, kteří byli velmi pohostinní o čemž svědčí , že když měl Kobyla a Barborka narozeniny, tak nám paní domácí upekla snad 40 palačinek s ostružinami, pohostila nás velkým talířem čerstvých sardinek "Slane srdelje" a na závěr nám udělala pečenou rybu a něčím podobným jako rybím gulášem ač oni sami říkali, že gulaš NE ale BRODET OD RIBA. Týden uběhl velmi rychle ani nevíme jak a nastal čas odjezdu. Odjezd jsme naplánovali tak, abychom cestu absolvovali co nejvíce přes den. Vyjíždíme v 10 hodin a tentokrát nepoužíváme trajekt, ale objíždíme poloostrov přes městečko Ston pyšnící se dlouhými historickými hradbami. Do Ploče, které ale míjíme, dojíždíme přes Bosnu a Herzegovinu, kde zastavujeme kvůli levnému benzínu a cigaretám. Cenu 32 Kč za benzín a krabičku Malborek za 35 Kč je nemožné minout :-). Před Pločem jsme za více jak dvě hodiny a hned odbočujeme do kopců, abychom se vyšplhali na dálnici A1 a po odebrání mýtného lístečku mažeme směr sever. Po necelé hodině zastavujeme na první benzince, abychom se občertstvili a naposledy se ohlédli do hlubokého údolí u národního parku Biokovo. Další zastávka je až na odpočívadle u Šibeníku, kde je vstup do národního parku Krka. Zde se osvěžujeme zmrzlinou a nápoji, musím podotknou, že i WC jsou luxusní skoro jako po celém Chorvatsku, překvapila nás sprcha na nohy :-). Vyrážíme dále a poslední loučení s mořem pohledem z auta je před vjezdem do tunelu Sviety Rok. Je již pozdní odpoledne a domů to je ještě poměrně daleko. Postupně se přibližujeme k hlavnímu městu Záhřeb. Ještě před Karlovacem zastavujeme na benzin BP DOBRA (Tifon), kde jsme zastavovali i při jízdě sem. Tankujeme do plna a již se těšíme na maďarské hranice. Po celou dobu poslouchám chorvatské rádio HR2, kde co 15 minut vysílají ve třech jazycích (čeština sice chybí) dopravní zpravodajství. Hlásí docela velké fronty před tunelem Mala Capela, což se nám potvrzuje při jízdě kolem, cca 10 km fronta aut stojících směrem k moři a také frontu u přechodu Goričan, kam směřujeme. Zde bych uvedl, že je dobré platit kartou či mít tkzv. ENG (bezdotykový čip), což výrazně urychlí odbavení na Chorvatských mýtnicích. Osobně se nám to potvrdilo při výjezdu z dálnice A1, kdy na "cash" pruhu byla fronta dlouhá cca 2 km, kdežto  na "elektronic" se projíždělo velmi rychle. Zanedlouho dorážíme na Chorvatsko-Maďarské hranice, vstup do unie , odbavení trvá poněkud pomaleji, celníci řádně kontrolují auta, která pustí do unie. Doufáme, že nebudeme ti co musejí svůj náklad vyskládat. Přání se nám splnilo a již jsme v Maďarsku. Ženským se chce na WC, a tak jsme nuceni zastavit na první maďarské benzince, která je ale poměrně daleko od hranic, skoro až u začátku Balatonu. Dvakrát nás zradilo značení, byla sice tabule benzina ale benzinka nikde, zlaté Chorvatsko, říkáme si, kde na tabuli byla informace, za jak dlouho je další tankovací stanice.  Ohromná fronta, jak na WC, tak na tankování nás zdržuje cca 45 minut. Začíná soumrak. Původně jsme měli jet po stejné cestě tedy po obchvatu "M0" okolo Budapešti nicméně volíme menší zkratku, kdy u města Szekesfehervar odbočujeme na silnici číslo 81 a pomalu si to šineme noční krajinou za dosti silné bouřky, kdy blesky nám předvádějí tajemné divadlo. Za hoďku dorážíme do Gyoru, kde se zpátky napojujeme na dálnici. Je pravda, že to rychlejší o moc nebylo, ale změna nám prospěla, jelikož dálnice a zvláště pak ty kvalitní docela unavují. Sem tam nám přes cestu přeběhla liška či srna, a tak se člověk jaksi probral. Již silně prší, naše rychlost nepřekračuje 100km za hodinu. Netrpělivě vyhlížíme odbočku na slovenské hranice, kde na benzince OMV zastavujme a říkáme si již jen kousek :-). Je něco po půlnoci spíše k jedné hodině, postupně míjíme Bratislavu s osvětleným hradem a za chviličku jsme na hranicích. Poslední zastávka před Brnem na čerpací stanici Agip signalizuje, že doma budeme něco okolo 4 hodiny ranní. Silná káva probouzí poslední zbytky koncentrace. Do Olomouce se vracíme po tankodromu, jelikož jinak se naší dálnici nedá říci, po zkušenostech z Maďarska a Chorvatska si říkáme, že by zde měla být všude tak maximálně 60-tka. Do Olomouce přijíždíme ve 4:05 a jsme rádi, že jsme doma. Upřímně řečeno, nikdy jsem si nemyslel, že bych ujel autem za jeden den tolik kilometrů. Zkušenosti z cesty znějí : platby provádět kartou a co 200 km dělat opravdu 20-ti minutové přestávky, kdy se člověk protáhne a natáhne kousek kyslíku. Zpáteční cestu jsem absolvoval na 3 l cocacoly :-). Jsem zvědavý co nás napadne příště, ale již nyní se těším na další naši společnou dovolenou :-). Takže jak říkají Chorvati "Dobro došli " :-)

 

14.07.2012

S prázdninami je samozřejmě svázáno také období dovolených. Letos jsme si naplánovali dvě nejprve na Lipně a poté poprvé do Chorvatska. Nejdříve tedy na řadu přišli jižní Čechy. Byla to také zkouška našeho nově zakoupeného auta. Do již naší oblíbené destinace jsme vyrazili v sobotu. V úmorném vedru  jsme se přesunuli tedy nejprve do města Tábora, kde jsme navštívili jeho historické centrum a také věž hradu Kotnova, ze které byl Tábor jako na dlani. Do Pláničky jsme dojeli něco málo po třetí hodině a převzali instrukce od majitelů chaty co a jak s ubytováním. Hned první den jsme se jeli projet k lipenské nádrži a přirovnání české moře je opravdu na místě, hezké vlnky to jen naznačovaly. Během pobytu v této destinaci jsme zvládli neuvěřitelně mnoho, a tak jsme postupně na kolech objeli lipenskou přehradu, tedy její větší část, stačili zažít pěknou bouřku na trajektu, navštívili 200m hlubokou elektrárnu Lipno, hrad Rožmberk na kolech jsme zdolali Plešné jezero v 1000m, Schwarzenberkův kanál a také pramen naší "státní řeky" Vltavy, zhledli jsme večerní Český Krumlov a stačili také něco opáci na grilu. Vrcholem byla návštěva nové "super rozhledny" nebo jak zní oficiální název lesní stezky korunami stromů na vrchu Kramolín. Všem kdo navštíví tuto překrásnou část naší republiky návštěvu vřele doručuji. No bylo toho hodně a pobyt uběhl strašně rychle, a tak nezbývá než se někdy v budoucnu vrátit do tohoto krásného koutu České republiky.

 

30.06.2012

Nových atraktivní akcí je jako šafránu, a tak jsme s nadšením přijali pozvání na oslavičku pod názvem " Zahájení léta aneb dobytí fortu XIII. Akci pořádal Jirka Svoboda a jak z názvu vyplývá, tak se celá konala v prostorách bývalé císařské pevnůstky umístěné naed akvaparkem v Olomouci. Tematicky zaměřený večer z počátku více naučný, to proto, aby se děti také dozvěděli něco o historii olomouckého opevnění a funkci těchto fortů, které jsou rozmístěny okolo Olomouce. Posléze se přešlo na různé soutěže a hry podporující jak fyzickou, tak logickou přípravu. Nejzajímavější však bylo po setmění stezka odvahy okolo "strašidelně vypadající" pevnosti. Zajištěno bylo občerstvení ve formě pivečka a opékání čehokoliv a také bylo možné přespat ve stanech. Celá akce se myslím musela líbit a zvláštním způsobem okořenila naše zážitky. Tímto ještě jednou děkuji Jirkovi, že dokázal něco takového zorganizovat :-)

 

29.06.2012

Čas běží neúprosně, je to vidět na dětech , manželkách :-) a také na vozovém parku. Je to již celých sedm let co jsme  zakoupili naši zelenou felícii. Postupem času jsme s ní procestovali lán světa, tedy do zahraničí se podívala jen na Slovensko a kousek do Polska, ale i tak nám přirostla k srdci. Motorově  nám holka i po 200.000 km šlape bezvadně, jo staré motory jsou ještě motory, ale bohužel koroze je sviňa a vrážení dalších peněz do opravy kastle je házení hrachu na stěnu :-). Jelikož letos máme jet (poprvé) do Chorvatska, tak jsme se z počátku pomaličku posléze rychleji, začali pohlížet po nějakém novějším dopravním prostředku, který by nám vydržel další několik nejlépe 10 let :-). V úvahu samozřejmě připadalo při stavu našich financí auto ojeté, i když myšlenka nového nás provázela celým průběhem výběru :-). Jak říká klasik "aut jsou mraky, stačí si jen vybrat. Nejprve tedy bylo potřeba vybrat alespoň typ o kombi nebylo pochyb a značku jsme zvolili bud na KIA CEED SW nebo již léty prověřenou Octávii 1.9. Z počátku jsme tedy nasadili poněkud vlažnejší tempo výběru , ale z nadcházejícím počátkem prázdnin jsem postupně začali docela kvaltovat. Musím říci, že auto jsme vybírali intenzivně cca 2 měsíce a při tom najezdili cca 800 km naší stařičkou feldou. Čím se blížili vice prázdniny, tím jsme více podléhali depresi, že snad takové auto, které by nám padlo do oka není a čím dál tím vice jsme se přesvědčovali, že následujíc auto bude již nové, jelikož vybrat kvalitní ojeté autíčko je opravdu dřina. Po prvotní neúspěších, vyzbrojeni pouze teoretickými znalostmi posbíranými bud z internetu nebo z lidové ústní tvořivosti, jsme došli k závěru, že na autobazarníky je potřeba někoho zkušeného, jelikož a to teď všechny nechci házet do jednoho pytle, ale jsou to prostě šejdíři a někteří i více... Auta buď byla bouraná ač nám bazarník tvrdil, že ne nebo neměla servisní knížku a byli očividně přetočené kilometry, nebo psali že stav je perfektní ale  při osobní návštěvě jsme se zhrozili :-). nakonec nám nezbylo než použít služby automechanika, který poslední dva až tři týdny jezdil s námi a bazarníkům dával co proto. Občas jsme narazili na auto, které se nám i líbilo, ale nakonec nám to zhatil a třeba informace, že je pouze díky odpočtu DPH pouze čtyřmístné. Popis fint co používají lidé, kteří se prodejem aut zabývají je tolik, že by to stálo za celou knížku :-). Nakonec jsme se orientovali jen na Octávii combi, jelikož ojeté KIA působily poměrně tvrdým dojmem, něco jako jízda ve Favoritu. Je tako potřeba říci, že soukromých uživatelů co by chtěli auto prodat, natož v benzínu je jako šafránu. Nakonec jsme tedy naše ojeté auto našli po dvou měsících autorizovaném servisu v Kravařích u Opavy. Doufejme, že jsme nepřebrali, no to uvidíme v následujících dnech, týdnech a letech :-) Uf, nikomu nepřeji projít si touto trnitou cestou a musím zde konstatovat fakt, že pokud budeme v budoucnu kupovat další auto tak to bude již auto nové. Jelikož za ty nervy při výběru auta ojetého to opravdu nestojí :-). Takže hezké prázdniny a někde na cestách ahoj.

 

28.06.2012

Letní bouřková činnost patří k létu jako prázdniny :-). Před jednou takovou se mi podařilo vyfotit poměrně ojedinělý úkaz - dvojtou duhu. Posuďte sami, není to krásné. Nicméně poklad jsme ani na jednom konci nenašli a tak nám nezbývá než nadále chodit do práce a brát plat :-). Hezké prázdniny a více takovýchto přírodních divů Vám přejí Pejzlovi

 

27.06.2012

Jednou z významných sportovních událostí v Olomouci je již každoroční "Olomoucký 1/2 maraton". Letošní již třetí ročník byl ve znamení pěkného vedra a vyprodán byl již 60 dní před začátkem. Olomoucký 1/2 maraton není jen hlavní závod, ale také desítka, štafetový závod a rodinný běh na 3.5 km. Naše holčičky mě asi týden před vlastním závodem přemluvily, abych se s nimi zúčastnil právě toho běhu rodinného. Z počátku jsem neměl chuť se zúčastnit této "taškařice" nicméně po úpěnlivých prosbách jsem podlehl a musím konstatovat, že tohoto rozhodnutí posléze nelitoval. V sobotu dopoledne jsme nafasovali igelitové tašky a okusili již před závodní atmosféru, která panovala na Horním náměstí v Olomouci. Vlastní start byl až v 17 hodin. Atmosféra již na startu byla opravdu úžasná cca 1000 lidí čekalo na výstřel a následný pohyb vpřed :-). S holkama se nám běželo poměrně dobře, nechápu, že i při běhu neustále mleli pantem :-), no jsou to přece jenom ženský. Na startu se také objevilo několik dalších malých TriSKáčů, a tak jsme byli poměrně velká grupa, které si nešlo nevšimnout. Musím přiznat, že běh nijak netrénuji, a tak jsem měl v polovině trati, při obrátce u mostu na Kosince již dost, ale děti neustále zrychlovali tempo :-). Do cíle jsme doběhli okolo 22 minut po startu a obdrželi velkou medaili. Atmosféra tohoto nezávodního běhu byla opravdu super, všude po trati fandící olomoučané, které naše kroky hnali vpřed a doporučuji to každému zkusit  a okusit tak nepřenositelný pocit. Pokud člověk běží desítku či 1/2 maraton, tak to může být taková malá rozcvička :-). V sedm hodin odstartoval již hlavní závod a my do pozdních večerních hodin fandili všem TriSkáčů i jiným hrdinným bojovníků, kteří se s tratí prali všemi možnými způsoby :-). Letošní organizace byla opět lepší nicméně slabým místem bylo dělení tratí na 10 a hlavní závod. Příště by to chtělo lépe a více vyznačit toto místo. Letošní občasné trhání účastníků nebylo úplně to pravé ořechové, ale to jistě pořadatelé vím a příští rok to bude super. Uvidíme zda se nezkusíme zúčastnit běhu na 10 km. Hezký den všem přeje Meki

 

15.06.2012

Koncem roku končí také naše florbalové počínání, které je každoročně zakončováno společným setkáním při pěnivém moku. Letos se akce uskutečnila v Javoříčku na ranči u náčelníka. Na čepu byla Černá hora a spousta zábavy. Do Javoříčka se většina kamarádu dostala tkvz."mastňáckým způsobem", tedy automobilem. Já a Žožin jsme zvolili dopravu nám bližší tedy na kole. Původně jsem chtěl v těch vedrech, které celou naši akci provázeli, jet co nekratší cestou na Bouzov, ale Žožin mě přesvědčil, že "Kouty" se blíží a je tedy potřeba využít každou příležitost trénovat. Takže jsem podlehl, aniž bych tušil co mě čeká. Stoupáníčko na Bouzov bylo poměrně rychlé a moc nebolelo, i když jak sem již psal vedro dělalo své, a tak se mě stejně kapal pot proudem :-) Pro vystoupání na Bouzov Žožin sjel do údolí Třebůvky a přes Hartinkov, Vysokou a Kladky vymyslel cestu do Vojtěchova odkud to je již přes kopeček do Javoříčka. Z počátku nevinné stoupání se změnilo v pořádnou porci tvrdé práce, naštěstí více méně ve stínu, ale krpa je to řádná, pro představu takový začátek "Štrauzáku", ale poněkud delší cca 7 km. Některé názvy obcí, no obcí dvou baráku u silnice měli příznačný název - "TRPÍN" apod. Těsně před Kladkami jsme se na vrcholu, kde byli čtyři baráky z toho jedna hospoda, občerstvili. Pokud je někdo  fajnšmekr piva, tak zde mají výtečné Svijany, a výborně natočené - doporučuji. Přes známé lyžařské středisko  Kladky, kde jsme obdrželi 4 brambory do nedělního guláše od maminky Žožina, jsme sjeli do Vojtěchova. Sám jsem byl zvědav, jelikož se zde nachází vyhlášená hospoda, kde jsem ještě nebyl. Po jednom oroseném nás čekal poslední drbek (krpa jak hovado) cca 2 km dlouhý kopeček a po jeho překonání sjíždíme do Javoříčka, kde nás již netrpělivě vyhlíží Bobr, který je u Náčelníka již od pátku. Po "welcome" drinku se převlékám do pohodlnějšího oblečení a dávám sušit úplně promočené cyklistické kalhoty a dres. Náčelníkův "Ranč" se nachází v krásném svahu s vyhlídkou na Javoříčko a protilehlé kopečky. Dřevená pergola nám poskytuje dostatek místa pro oddych mimo slunce. Aby nám čas rychle utekl tak hrajeme dvě hry. První je hod kládou do dálky, druhá hod podkovou :-). Obě vyhrávají silnější chlapi, Žožin si opět "poškozuje koleno a zářijová operace ho nemine :-(. Vlastně tři hry, ta třetí je taková skautská hra pod názvem "Kůl ball" kdy se snažíte pálkou okolo kůlu obtočit míček soupeři, tak aby již nemohl odehrát. Tato hra zaujala především Dušana, který ji byl ochoten hrát i sám. I když v okolí není signál na televizi tak přes my kouzelníci jsme nějaké vlny do našeho placatého monitoru nahnali a mohli tak sledovat úžasnou bitvu našich reprezentantů s Poláky (jednalo se o fotbal:-). Část osazenstva odchází na průzkum do chaty Jeskyňka ale po chvíli se vrací, patrně pod dojmem, že zde je pivo zadarmo :-) Usínáme okolo půlnoc. Další den ráno dopíjíme zbytek jednoho ze čtyřech či pěti  sudů (já tedy moc ne, jelikož nás čeká cesta na kole zpět), Žožin vaří kotlíkový guláš na kterém si všichni pochutnáváme a něco okolo poledne se se Žožinem se vydáváme na cestu. Bouzovský kopec vyjíždíme za prudkého slunce, další zbytek cesty se snažíme jet po trase Bobr Bike, tedy lesy a ve stínu. Do Olomouce přijíždíme ve tři hodiny totálně uvaření. Akce se perfektně vydařila a především musím poděkovat Náčelníkovi za poskytnutí tohoto krásného místa. Opravdu zde je něco jako Genus loci :-). PS: Je potřeba říci, že jsme také měli  ve skupině 1ks TYDÍT, obrázek uvádím, myslím bez komentáře :-)

 

13.06.2012

Měsíc červen je každý rok nabitý akcemi. Není možné se zúčastnit všech, to by se člověk musel rozpůlit a někdy dokonce i více dělit :-). A tak si při tom všem shonu, přípravách na dovolenku, shánění auta, učení do školy, sledování sportovních přenosů apod. ani občas nevšimne takhle krásné duha, která se nám vytvořila v Olomouci v ulici na Vozovce.
 

 

 

 

10.06.2012

 

Jak jsem již psal v předchozím článku, tak naše dcera Pavla chodí do ZUŠ Iši Krejčího a právě v neděli večer mají závěrečné vystoupení v Moravském divadle v Olomouci. Takže u takovéto akce přeci nemůžeme chybět. Taneční obor si na slavnostní večer připravil 17 vystoupení, ve kterých se prezentovali všechny skupiny. Všechny vystoupení byly opětovány velkým potleskem a zejména závěrečné vystoupení "Červené korále" dovedlo celé divadlo mocně roztleskat. Na úplný závěr nastoupili všechny skupiny na podium a byli jmenovány čerstvé absolventky tanečního oboru za první stupeň a stupeň druhý. Celý večer doprovázela hudba Petra Mlynáře. Je nutné také poděkovat Daně Škrabalové a Evě Patočkové, které nastudovali se skupinami všechny vystoupení. Již nyní se těšíme na další vystoupení....
 

10.06.2012

S přicházejícími prázdninami jezdíme již skoro pravidelně na Ludvíkov. Pro ty co by si mysleli, že je to panství "Ludvíků", tak ty zklamu, i když když se tak kouknu do historie, tak vlastně mohlo bejt :-), že Toníčku.. :-) . Letošní pobyt na RZ Jitřenka okořenilo několikero významných akcí. První a tou hlavní byla nahlášena oslavička "Mádrošových" čtyřicátin a ta druhá a z historického hlediska pravděpodobně bezvýznamná bylo to, že naši kopálisti hráli proti "Sovětům" a nemnožko prohráli :-). Ale popořadě. Mimo rodinky Špannerů, která zatoužila po pobytu na tomto významném místě již od čtvrtka, se naše grupa (Kobylovi,Žožinovi,Mekiovi,Mádrošovi) přesunula do tohoto letoviska během pátečního odpoledne. Rodina Konopkova dorazila až v sobotu, a to bez úhlavní "saně" Dáši, která se nemohla jaksi prý odrazit od svého já :-) Jelikož počasí přálo, tak já a Žožin jsme zvolili cestu "kolmo", a to ne ve směru geometrickém nýbrž "pohybovém". Vyráželi jsme poměrně pozdě asi čtyři minuty po půl šesté, ale dny jsou v červnu dlouhé a počasí mělo také vydržet... Trošičku nám foukalo do zad, a tak pod oblíbený "Rýmařovák" jsme v podstatě jeli průměrem okolo 36 km za hodinu, na oblíbeném 5km úseku "pavé" mezi Újezdem a Žerotínem jsme museli zpomalit, jinak by nás to vyhodilo se sedla :-). Rýmařovák, byl pravda trochu pomalejší, poslední dobou mi tenhle úsek připadá čím dál tím delší a závěrečné okořenění 12% stoupáním rozptyluje pouze vyhlídka na Praděd. Docela nám to jede a do Morávky přijíždíme po dvou hodinách a 18 sekundách, čímž zklamu Žožina, který to chtěl pod dvě hoďky. Přehoupáváme se přes sedlo Hvězda a sjíždíme do našeho letoviska, kde nás v cíli sice nečeká žádná slavobrána nicméně jedno orosené si s chutí dáváme. Tak, rychle se dát do gala a šupky dupky na fotbálek. Počáteční nadšení však rychle otupuje obrazovka, resp. to co naši hráči předvádějí. Horší fotbal již dlouho nepamatuji, pokud bych si na nějakej tedy vzpoměl. Přátelé Evropa je úplně někde jinde a naši by se měli konečně probudit, jelikož si myslím, že schytají ještě dvě facky a pojedou domů. Předvedená chodička se tak může hodit na druhou ligu, ale ne na EURO 2012 !  Co naplat kopálisti si to vychutnávají do dna, my také, ale rozhodně z toho našeho dna máme lepší pocit :-). Ranní budíček, rychlá snídaně a vyrážíme směr Praděd. Počasí sice nic moc, ale není špatného počasí jen špatně oděný účastník. Autobusem jedem přímo na Ovčárnu, kde se oblékáme do pláštěnek, jelikož začíná malinko pokapávat, abychom cca po 1km zase pláštěnky sundávali, jelikož se oblačnost protrhala, alespoň tak , že nepršelo. Chomáčky mraků v povzdálí, převalující se přes vrcholky Jeseníků působí velmi magicky. Dokonce je vidět i rozhledna "Zlatý Chlum" poblíž Rejvízu a města Jeseníku. Při výstupu si vychutnáváme pohledy na všechny strany, jelikož na vrchol jsme snad nikdy pěšky nešli, v poslední době to je skoro vždy na kole, a to má člověk pak úplně jiné myšlenky, než koukat dolů do údolí :-) . Vrchol dobýváme s dětmi něco málo před jedenáctou hodinou ranní, focení s dědem Pradědem a malé občerstvení v bufetu v podobě likéru "Praděda" je samozřejmostí. Manželky vyrážejí s dětmi ještě o 75 výškových metrů výše na rozhlednovou plošinu, my zůstáváme věrni "Pradědu" v základním táboře. Při zpáteční cestě se zastavujeme na Barborce a děti plní své žaludky borůvkovými knedlíky. Zpět do základny v Ludvíkově přijíždíme před třetí hodinou, počasí se pomaličku probírá a ukazuje nám tu lepší tvář se sluníčkem. V uších nám doznívá "Myška AA, myška BB, Myška CC......jde na WC". Večerní oslavička probíhá poměrně v klidu, Mádroš přebírá krabici od vína a jelikož se nám ten meloun do ní nevešel, tak ho předáváme bokem :-). Spát jdeme okolo půlnoci. Ráno balíme a vyrážíme rychle směrem domů, jelikož Pala má večerní taneční vystoupenív Moravském divadle s polední zkouškou , tak abychom to vše v pohodě stihli. Ostatní zůstávají a vyrážejí později.... Pro velký úspěch zpět jedu opět na kole, vyrážím několik minut po půl desáté a docela spěchám, jelikož radar nevěští nic moc hezkého, od jihu se žene docela velká oblačnost doprovázená slušným deštíčkem. Zdolávám první stoupání na sedlo Hvězda a pak již tradá přes Morávku, Rýmařov, Loučku, Štěpánov zpět. do Olomouce. Provoz na silnici  není nijak silný a tak mimo hnusný úsek, kdy si připadám jako na vibrátoru dorážím do Olomouce o půl dvanácté. Na námětí stíhám Zimovčáka, který si to dneska s celým peletonem šine na Praděd. Jedná se o cyklistickou jízdu pro děti s onkologickým  onemocněním. Chviličku pokecáme, říkám že na Pradědu svítí sluníčko, že jedu právě odtamtut :-). Domů přijíždím již za padání velkých kapek. Když jsem pak mluvil se Žožinem, tak říkal, že peleton potkal zrovna při výjezdu  "Rýmařovákem", a že pěkně pršelo.... Letošní Ludvíkov se opět podařil a všechny úkoly, které jsme měli naplánované jsme splnili, jen musím vymyslet kam vyrazíme příště.. :-). Hezký večer všem
 

06.06.2012

 

Některé životní chvilky nastávají jen jednou v životě, některé nenastanou za lidský život nikdy. Přechod Venuše přes sluneční kotouč nastává  v okamžiku, kdy se planeta Venuše postaví do přímky mezi Zemi a Slunce, to bychom mohli ještě vědět z přírodovědy z pátého ročníku základní školy. Většinou se však Venuše Slunci "vyhne" a to díky sklonu své dráhy. Při přechodu přes sluneční kotouč se Venuše jeví jako temná kruhová skvrna, ke kterému   dochází vždy ve dvojici po 8 letech a poté po více jak stoleté čekání. Naposledy jsme tento velmi působivý úkaz mohli pozorovat ví v  letech 1874 a 1882. V tomto století, což si jistě pamatujete v červnu 2004 a nyní, tedy dnes ! Počasí bylo předchozí dny velmi nepříznivé, a tak když jsem se dnes ráno probudil a zjistil, že je "azuro" tak jsem honem spěchal spatřit tento vzácný úkaz, abych nemusel čekat dalších 105 let, jelikož další dva přechody nastanou 10./11. prosince 2117 a 8. prosince 2125 a to tu asi již opravdu nebudeme a naše děti pravděpodobně taky ne :-(. Úkaz byl opravdu impozantní a pokusil jsem se ho vyfotit. Snímek vidíte, ale "live" účast to nemůže nahradit. Takže ahoj při dalších výjimečných úkazech na obloze.....

 

03.06.2012

 

Po předchozích dvou náročných dnech to chtělo trochu protáhnou unavená těla a tak i když předpověď slibovala po polední deštivo, jsme vyrazili na menší výlet na kolech. Tradiční "smska" o konání akce res. odezva na ní nám sdělila, že se s námi na výlet vydají  Splávkovi a Šlížkovi. Trasa byla předem dané a to Olomouc-Bystrovany-Bukovany-mírný výjezd terénem na sv.Kopeček, zde jsem uskutečnili výdechovou pauzu na novém hřišti před rovněž nových (hezkým) vchodem do ZOO, pokračovali jsme přes Kartouzku do Dolan, kde jsme objevili "novou" cukrárnu s výbornou zmrzlinou s kávičkou. Domů jsme to vzali přes Hlušovice a Černovír... Pršet začalo až někdy kolem 16 hodiny, takže se akce vydařila se vším všudy a již se těšíme na víkendový Ludvíkov :-)  

 

02.06.2012

Celý sobotní den naše rodina věnovala rybářským závodů a dětskému dni na slavonínské pískovně. Rybářské závodky probíhaly dopoledně a účastnilo se jich okolo 30 dětí, které se snažili nachytat co nejvíce rybiček, tak aby mohli stanout mezi prvními 10 a dostat malou odměnu. Těm co se to povedlo tak obdrželi z rukou Ing. Rozbořila a Zdenka Škromacha hodnotné ceny, ostatní pak hezké splávky :-). Odpolední čas pak patřil již tradičnímu Dětskému dni u vody. Malí zájemci z řad dětí si mohli vyzkoušet jaké to je chytit si opravdickou rybu, splnit několik úkolů z přírodovědy a motoriky a za ně dostat hezkou odměnu. Pro děti byla také připravena trampolína a kreslení na obličej. Počasí nám přálo, bylo sice poněkud větrno, ale nepršelo, což je velmi podstatné. Dětského dne se zúčastnili 238 dětí a dvakrát tolik dospělých, takže co se týče účasti ta super :-). Domů jsme se dostali až někdy kolem sedmé hodiny, jelikož sbalit ten "cirkus" je poněkud náročnější a všichni již nějak stárnem :-).....

 

01.06.2012

 

V páteční podvečer a večer jsme se zúčastnili velmi zajímavé akce. Jednalo se o noc kostelů, kdy se veřejnosti otvírají tyto církevní stavby.Již minulý rok se nám tato myšlen hodně líbila a ani letos jsme neodolali možnosti nahlédnou do "zákulisí" svatostánků. Nejprve jsme tedy zamířili do katedrály svatého Václava, kde jsme shlédli zpřístupněné mauzoleum olomouckých biskupů a vyslechli něco málo o historii této monumentální stavby a dominanty Olomouce. Po průtrži mračen, kterou jsme přečkali a vyslechli si tak ještě harfenisti ze ZUŠ Žerotín, jsme se přesunuli přes kostel paní Marie Sněžné do do chrámu sv. Michala. Dále pak jsme navštívili Kapucínský kostel Zvěstování Páně, který  zase nabídl kromě jiného možnost pohovořit si s řeholníky - o což byl velký zájem a také vystoupení Rapsodického divadla. Zajímavá byla také procházka klášterními chodbami. Celkově se noc kostelů myslím velmi vydařila a nám se osobně moc líbila. Je to v tomto uspěchaném světě plném techniky a závisti takový malý zázrak zastavit se a porozhlédnout kolem ....

 

28.05.2012

Tento týden moc času na vydechnutí a regeneraci sil  nebylo, příprava sobotního  Splávkova Dětského dne na Slavonínském pískovně vrcholí, trhání mé osmičky, v práci závěrkové operace a hlavně příprava naší kultovní akce Štrauzák". Ptáte se proč píši o Štrauzáku nyní, když se koná až v září. Příprava takovéto akce začíná vlastně koncem předchozí. Vyhodnocují se zkušenosti, přijímají se nové nápady a některé se i realizují :-). Nicméně tento rok to již skoro vypadalo, že to budeme muset zabalit. Ale popořádku. Již delší dobu bylo velkým rizikem umístění našeho technického zázemí v restauraci na Vráblu. Každý rok jsme se strachovali zda hospodská otevře. Letos neotevřela :-( a dle mého názoru již nikdy neotevře (rád bych se mýlil:-). Jelikož jsme tedy přišli o technické a sociální zázemí, tak jsme museli začít uvažovat co s tím, jelikož bez toho se takovýto závod nedá uskutečnit. Jednou z variant se jevilo oslovení jednoho z regionálních pivovarů, aby se dostavil se "svým cirkusem" a toto zázemí vytvořil. Nicméně závod pro cca 200 cyklistu plus 200 doprovod pro něj nemá žádný význam, ani z hlediska reklamy, ani z hlediska výtočnosti, povinný odběr 15 sudu byl podmínkou :-(. Co s tím ?. V okolí žádná podobná hospoda není, a tak moc neradi jsme začali pošilhávat po nějakém kopečku, který by byl rovnocennou náhradou našeho srdcového Štrauzáku. Béďa objevil "Nepřívazský kopec", který ale zasahuje do vojenského prostoru a i restaurace či hospoda poblíž nejsou. Další variantou byl  "Posluchovský kopec", který sice splňoval kritéria zabezpečení, dole i nahoře jsou hezké hospody přímo šité na míru, nicméně sportovní stránka tohoto kopečeku není úplně to, co bychom chtěli nabídnout. Musím přiznat, že jsme se dvakrát sešli a dvakrát jsme hodně rázně diskutovali, záměrně nechci použít slovo "hádali" protože by to nebyla pravda. Po cca dvou týdnech, kdy každý z nás nosil svoji myšlenku, jak dále (takhle nějak zanikla legendární Strážná), jsme tedy dohodli kompromis a jako variantu jsme zvolili, že bychom tedy udělali závod na Nepřívazském kopci a občerstvení ve skiareálu Hlubočky. Zbývalo málo, jen povolení od Újezdního úřadu a vojenských lesů. Bohužel to málo, které se opravdu zdálo jako málo, jelikož jsem si myslel, že schválení je jen formální záležitostí, především pak proto, že cesta sice vede vojenským prostorem, ale tato oblast je v sobotu a v neděli plus svátky otevřena veřejnosti, se ukázalo jako neřešitelná věc pro vojenské pohlaváry. Při osobním jednání na Vojenském újezdu v Libavé jsem si vzpoměl na hlášku" terazky jsem majorom..." jelikož jednání probíhalo podobným způsobem a civilní krysy ve vojenském prostoru nemají co dělat. Situaci nám také částečně zkomplikovala akce "Bílý Kámen", která se v ten samý den koná také.  Takže varianta Nepřívazského kopce jsme sami zavrhli, jelikož každý rok žádat a mít s tímto takovéto problémy, tak to raději nic :-(. Ale my se jen tak nevzdáváme a máme konečně poslední již odsouhlasenou variantu. Pojedeme Štrauzák :-). Start bude tak, jako vždy, ale zázemí nám poskytne hotel Akademie. Vše je již domluveno a prostředí se Vám bude určitě líbit, prostoru zde budeme mít habakuk, zvláště pak děti a ceny tekutin a žvance budou lidové, jediné co se mění, že Štrauzák 2012 se pojede v neděli 2.září 2012. Více informací najdete zanedlouho na stránkách věnovaných této akci. Hezký den všem a nejenom cyklistům a pak , že se nic neděje :-)
 

24.05.2012

Naše kolové výpravy se neomezují pouze na děti, jak známo i dospělí si potřebují občas odpočinout od drobotiny. Za tímto účelem již několik let podnikáme chlapské, tří a čtyřdenní výlety po celé naší republice. Ženy sice nesouhlasí nicméně s tím nic nejde dělat :-). Před lety jsme začínali na Horním jelení a posléze projeli všechny významné kouty naší republiky, abychom se letos vrátili zpět na základnu v Horním Jelení. Odjezd byl stanoven na čtvrtek 21.5.2012, a to vlakem. Sraz byl v nádražní restauraci resp. na zahrádce před nádražím. Dorazilo 10 borců s obrovskými batohy a s "nabroušenými" bajky. Ve vlaku jsme měli zarezervován vagon na kola, takže přeprava našich miláčku nebyla žádným problémem. Již ve vlaku se nám poněkud "kvikl" Toníček, ale do rána se z toho vyspal :-). Po příjezdu na základu jsme si prošli okolní "napájecí" stanice, abychom ve vojenské terminologii "rekogniskovali" terén a věděli kam se máme vracet :-). Termín naší výpravy nebyl zvolen náhodou, nýbrž vždy záměrně kolidoval s termínem Folkového trampského festivalu, který se v tuto dobu také koná na Horním Jelení. Záměrem bylo přes den jezdit a večer si užít trampíků.  A jelikož nejsme žádné máčky, tak hned první den jsme zvolili náročnou etapu do Orlických hor, do známého lyžařského střediska Deštné v Orlických horách s alternativním výjezdem na Masarykovu chatu na Šerlichu ve výšce něco málo přes 1000m. Deset nadržených borců vyrazilo na naše poměry brzo již v devět hodin jsme byli v sedle a užívali si prvních kilometrů. Trasa byla vedena po cyklostezkách a méně frekventovaných silnicích. Po překonání dvou menších hřebenů se před námi objevil úchvatný masív Orlických hor. My jsem však nejprve sjeli do Rychnova nad Kněžnou, kde byla první občerstvovací stanice a možnost se rozhodnout, pokračovat ve zdolávání masivu Orlických hor či se vrátit zpět do nížin. "Alu" se rozhoduje, že se pomaličku vrátí a zbývajících devět bajkerů si to hodlá rozdat s dlouhým, i když mírným stoupáním, které činní cca 12 km. Do Deštného dojíždíme něco málo po jedné hodině odpolední a někteří toho již mají plné zuby. Náplastí na všechny strasti je výborný oběd a kávička se zákuskem, který ale čtyři jezdci (Meki, Žožin, Zrno, Španny) vynechávají a vydávají se na 4km prudké stoupání na Masarykovu chatu. Je to dřina, ale výjezd stál za to. Pivo ani jídlo nahoře nedoporučuji, jelikož větší blivajz jsem nikdy nepil. Po krátké pauze doplněné nezbytnými fotografiemi se vracíme zpět do Děštného a pokračujeme cca 30km sjezdem (přes jeden hřeben) do Týniště nad Orlicí, kde dáváme další pauzu. Pivo již bodlo, Mádroš si dává pěknou porci zmrzliny, do Horního Jelení se vracíme pěkným singltrackem přes Borohrádek a luxusní cyklostezku do Velin (jedno pivečko na závěr) a hupky dupky na základu. Zpět jsme něco málo před sedmou hodinou večerní. Po nezbytné hygieně a nasycení žaludků a zhodnocení dne, kdy na závěr nemůže chybět kolo zelené a pochvala pro netrénované borce za zdolání a překonání svých limitů (nebyly zdaleka poslední :-), vyrážíme do městečka vstříc dobrodružství, nicméně žádné překvapení se moc nekoná, hospody zejí prázdnotou, jakoby trampové vymřeli. Uleháme, abychom ráno mohli opět vyrazit.... Další den je naplánovaná rovinatá trasa do Hradce Králové a zpět přes Kunětickou horu do Horního Jelení. Do Hradce to je opravdu po rovině nebo spíše z mírného kopce. V polovině dáváme jedno ranní orosené na ranči "Bělečko" a pokračujeme směr Hradec Králové. Po obědě vyrážíme na Kunětickou horu, když si ještě Hradec prohlídneme z vyhlídky, kterou se marně snaží "Žožin" vyjet. Hrbek na Kuňku zdoláváme poměrně s přehledem a odměnou je nám opět jedno orosené. Cestou zpět se zastavujeme ještě v Dolní Ředici, aby si někteří zavzpomínali na doby minulé:-). Zde mají i televizi, takže před posledním úsekem se inspirujeme dojezdem jedné z posledních etap "Gira". Na základu opět dorážíme okolo 19 hodiny a pouze Meki se Žožinem se jdou podívat na festival. Bohužel, to co jsme zjistili, nebylo nic moc povzbudivého. Za našich mladých let bylo vždy narváno. Ted sice nebylo prázdno, ale s předchozími ročníky, alespoň ty které jsme zažili, to byla opravdu bída. Horší fakt byl ale poznatek, že v sále byl průměrný věk tak 50 let. Žádné nové tváře, žádná omladina ! Dle mého již jen několik ročníků a festival musí "vymřít". Je to škoda, jelikož je to naše mládí... Ještě pokecáme v hospodě s místními a již tu máme poslední ráno a před sebou královskou etapu Horní Jelení- Olomouc. S mírným zpožděním přijíždí Peťa Ludvík a Aničkou (to není jeho nová žena, to je dcera jen pro pořádek :-), který nám ochotně odvezl batohy až do Olomouce za což mu hodně děkujeme. No nezbývá než ukápnout slzu, rozloučit se a vyrazit na putování k domovu. Cesta je naplánovaná tak, abychom maximálně využívali cyklostezek a méně frekventovaných silnic. Krásným údolím říčky Orlice a ještě hezčí cyklostezkou se dostáváme do České Třebové, kde se v poledne občerstvujeme v jedné z místních restaurací. Jsme v třetině cesty, a tak se moc "neroztahujeme". Někteří toho mají již plné zuby a dále pokračují vlakem. Na kole pokračuje pouze sedm statečných. Přejíždíme v podstatě jeden hřeben a stále postupně klesáme přes Mladějov, Moravskou Třebovou až do Městečka Trnávka, kde ve tři hodiny dáváme pauzu a oběd. Z jednoho mráčku v okolí nám také trošičku zaprší , ale to nevadí, alespoň se pročistí vzduch.Na poslední třetinu vyrážíme těsně před čtvrtou hodinou. Údolí říčky Třebůvky je nádherné a skoro žádný automobilový provoz nám dává možnost si tuto krásu vychutnat. Elegantně míjíme kopec do Loštic a již nás čeká jen útrpná rovinka do Řimic a poté po trase Bobr Bike do Litovle a Litovelským Pomoravím do Olomouce. K restauraci u Anči přijíždíme ve složení Meki, Žožin, Bobr, Tonda Ludvík, Martin Mádr, Zrno a Špany  za deset minut sedm. Závěrečná Plzeň ukončuje naše putování a na tachometru máme 161 km. S několika denním zpožděním vyhodnocujeme akci a shodujeme se na tom, že i díky počasí to byla jedna z nejúspěšnějších cyklo akcí, které jsme podnikli, i když co se týče organizace a spojení různě výkonnostních skupin to dalo docela zabrat a nejednou to bylo skoro na hádku, jednou vlastně jo , ale to si za týden již nebudeme pamatovat ...:-) . Celkově jsme najeli za tři dny cca 370 km. Super, super, super a všem díky za skvělé výkony. Hoši byli jste opravdu dobří :-).
 

20.05.2012

Již se začínají pomalu stávat tradicí, o čem mluvím ? No přeci o nedělních vyjížďkách na kolech s dětmi. Tuto neděli jsme uskutečnili již čtvrtou a tentokráte jsme podnikli výlet směrem, kterým se na kole moc nejezdí, a to do okolí Slatinic, s tím, že plán byl pokořit hanácký Mont Blanc - Košíř s výškou 442m. Akce se zúčastnili mimo naši rodinu jen Dana a Peťa Šafkovi. Směrem na Lutín a Třebčín moc cyklostezek nevede, ale pokud jedete s dětmi , tak se snažíte vyhnout silnicím s větším automobilovým provozem. Je škody , že při výstavbě dálnice okolo Olomouce se nepodařilo zachovat tkz. bizonní stezku mezi Olomoucí a Hněvotínem. V současné době se na ní dá napojit po podjezdu dálnice a my jsme tak i učinili, jelikož silnice mezi Hněvotínem a Olomoucí již několikrát byla svědkem hodně špatných úrazu a bohužel i s následky nejhoršími :-(. Hněvotín je poněkud rozkopaný a při sjezdu do Lutína je to o život. Auta zde jezdí v nepřehledné zatáčce jako "Hovada", naštěstí nedělní ranní provoz není tak silný , ale několik šílenců jsme i na tomto krátkém úseku potkali. Stoupání na Kosíř jsme započali ve Slatinkách, kde z mého pohledu je cesta směrem nahoru nejkratší a také je zde pozvolnější. Zpočátku dva, tři malé hupy a pak již lesní cestou zpočátku zpevněnou vzhůru na vrchol. Příjemný vlhký vzduch a zpěv ptáku nás doprovázeli při šlapání na kopec. Doslova obležený vrchol sice neposkytuje žádné výhledy ( v budoucnu by zde měla vyrůst rozhledna ), ale turistů a cyklistů je zde dost. Ohniště je obložené lidmi opékající špekáčky a jelikož se blíží poledne, tak také dostáváme hlad .-). Po zapsání se do vrcholové knihy sjíždíme Mánesovou stezkou do Slatinic. Úžasný sjezdík, technické singltracky mezi stromy skoro pro hustotu porostu ve tmě, se dětem moc líbí :-). Pája se svou váhou má potíže brdit (brzdí ale kole jakoby nebylo vůbec zatížené :-). Ve Slatinicích se rychle občerstvujeme v restauraci "V lázních" a za již rozpáleného Slunce vyrážíme na druhou polovinu trasy. Přes Rataje, Těšetice a Vojnice přijíždíme do Olomouce směrem od Neředína. Návratová trasa co se týká cyklostezek je poněkud přívětivější, a tak s auty se potkáváme minimálně lépe řečeno skoro vůbec. Pro neznalé krajiny je sice v Luběnicích a Těšeticích horší orientace, chybějí zde cykloznačky  (námět pro někoho kdo by se tímto chtěl zabývat) a na cyklostezce z Olomouce do Vojnic č.6025 se občas prožene nějaké auto !?, zkracující si cestu do Vojnic, sice se divím, že jim to stojí za to , ale možná by to chtělo dát na začátek a konec nějakou značku, vím, že ta sama to o sobě nevyřeší.... (námět pro dopravní policii). Takže to je asi tak vše co jsem Vám chtěl sdělit. Celkem jsme ujeli 40 km a hlavně jsme zdolali Košíř 442m :-)  Zde je mapka našeho výletu. 

 

19.05.2012

 

Tour de Kids, aneb jak udělat za velké peníze malé závody na betonu, tak takhle bych nazval sobotní klání na našem velkém olomouckém dopravním hřišti :-). Tour de Kids je seriál závodů, něco podobného jako byl "Vlčkův pohár", ale pořádá se ve více městech ČR. Sami jsme byli zvědavi, jak lze takovýto závod určený výhradně pro děti uskutečnit a to obzvláště na tomto místě. Co nás překvapilo nemile, bylo umístění do vysloveně betonové části města Olomouce a do docela malého nevhodného prostoru dětského dopravního hřiště Olomouc. Trasa (okruh) byl vyznačena na parkovišti na jedné straně nová tribuna Sigmy na straně druhé rezavějící letadlo a Semafor. Co se týče bezpečnosti, tak není co vytknout, pečlivě zabezpečené více pořadateli a dostatečně ohrazené. Nicméně, ten kdo stavěl cílovou bránu tak moc nepřemýšlel a křičet na děti ať na 20 metrech zpomalí z cílového finiše, kdy malí rozjetí závodnicí dosahovali pěkných rychlostí je nepochopitelné ! Co se týče průběhu, tak jednotlivé kategorie resp. závody v nich rychle "odcejpali", a tak pouze dvě 25 minutové "reklamní" přestávky, kdy v jedné vystoupil klaun Čiko se svými kouzelnými balonky a ve druhé "nějaká" zpěvačka se superstar, to trochu zdrželi. Je také nutné řici, že na úvod měla vystoupení Dáda Patrasová  a její pojízdný cirkus se vešel do Fordu Galaxy :-). A co sportovní výsledky ? Naše Pája nakonec skončila třetí a vyfasovala bronzovou medaili a hezký diplom

Co říci závěrem: myšlenka dětských závodů je vynikající a pokud je ještě někdo skutečně organizuje tak klobouk dolů, nicméně by bylo občas potřeba trošičku přemýšlet o logistice, jiné více přírodní prostředí by tomuto slušelo více  a ne jenom slepě utrácet peníze, ale pokud to nevadí sponzorům ...  a úplně na závěr komentování bych pro příště dal někomu, kdo alespoň trochu umí česky :-) . Ta "tmavší" slečna co to komentovala opravdu moc česky neuměla :-). Rozpolcený pocit z vyhřátého betonu rozehnala pravá opékačka buřtů, kterou jsme podnikli ihned po vyhlášení v sobotu večer u nás na zahradě a společně s kamarády fandili našim hokejistů při bratrovražedném boji se Slováky :-)
 

18.05.2012

Dnes to nebude nic moc spojené s nějakým sportovním výkonem, i když kvůli sportovnímu výkonu resp. tréninku naší starší dcery to celé nastalo. V pátek jsme na otočku podnikli výlet do Ostravy. Čas okolo půl čtvrté dával tušit, že na silnicích by mohlo být docela rušno a zvláště pak když bylo krásně slunečno. Ostravská dálnice, jedna z hlavních tepen vedoucí na sever naší republiky, ale naštěstí ucpaná nebyla.Provoz byl sice malinko silnější než jiné dny, ale díky tomu, že dálnice je "téměř" nová a na dvou třetinách úseku Olomouc - Ostrava i tříproudová tak Ostravu lze při dodržení povolené rychlosti zajet za něco málo než 3/4 hodinky. V mediích již několikrát propíraný "zvlněný" usek jsem ani nezaregistrovali, tak nevím, ale asi to bude kvalitou naší zelené plečky :-). To všechno by bylo v pořádku, ale při návratu na radiu "Impuls" hlásí, že v úseku mezi Hranicemi a Olomoucí se pohybuje nějaký šílenec s autem v protisměru. Musím přiznat, že jsem si připadal jako v seriálu "Kobra11" :-). Naštěstí šílence chytili ještě dříve, než stačil projet kolem nás, ale pravděpodobně to byl nějaký "tydíd", když jsme projížděli okolo, tak měl již spoutané ruce a jeho silný vůz značky KIA Sorento byl obklopen dálniční policií. Takže přátelé "pomáhat a chránit" v tomto případě opravdu zafungovali, tak jak mají !
 

13.05.2012

Ne že bychom nevěděli co s časem, ale když jsem dostali pozvánku na valnou hromadu sportovního klubu FBS Olomouc, tak jsme neodmítli, už jen z toho důvodu, že obě naše dcery za tento klub hrají. pro neznalé se jedná o florbal. Valná hromada začínala v 19:00 a původně jsme si mysleli, že tak za dvě hodinky bude hotovo a my budeme bohatí o několik nových informací co se týče budoucna tohoto klubu. Jelikož jsem se již několika takovýchto akcí zúčastnil tak jsem spíše počítal s tím, že zde strávíme více času, ale to co jsem na vlastní oči, uši a jiné orgány zažil to překvapilo moje nepřesné očekávání a to v negativním slova smyslu. Chaos nad chaos, nepřipravené témata, nedostatečné technické vybavení a tak trošku arogance stávajícího výboru. Když jsme v 22:30 hodin odcházeli po zjištění, že mandátová komise nebyla schopna spočítat (21lidí) a pravděpodobně se museli opakovat všechny předchozí usnesení, byli jsme docela "zhnusení" stávající situací i tím jak tato valná hromada probíhala. NEKOMPETENTNOST a neschopnost jednotlivých bafuňářů byla více než zřejmá. Jen škoda, že se nezúčastnilo více rodičů(bylo nás asi 10) , aby viděli na vlastní oči reálnou situaci a atmosféru uvnitř klubu ! Ale abych jen nekritizoval, občas byl záblesk dobrého nápadu, ale bylo jich pomálu, takže celkový dojem je spíše záporný :-(.
 

13.05.2012

 

Nedělní dopoledne (původně) jsme měli plán , že vyjdeme i s dětmi na cyklistický výlet. Počasí mělo být dle předpovědi sluneční, i když "rosničkáři" předpovídali poněkud chladnější vzduch:-). Na základě "výzvědné" SMS se k nám připojili i Splávkovi, Andrea a polovina rodiny Minářů. Z počátku sice sluníčko svítilo, ale bylo poměrně zubaté. Teplejší oblečení bylo pro vyjížďku podmínkou :-). Naplánovaná byla trasa přes Velkou Bystřici, Mariánské údolí na Posluchov a přes Vésku a Kartouzku do Dolan, Hlušovic zpět do Olomouce. Celkem jsme zdolali 41 km a musím říci, že děti neremcali ba naopak je to poměrně bavilo, zvláště pak lesní úseky :-). Je také pravda, že někteří si asi týden na kolo nesednou jelikož jejich sedací partie utrpěli "osed" :-). Takže nezbývá než příště vyrazit znovu. Zde je mapka našeho výletu. 

 

08.05.2012

Výročí osvobození naší republiky je státním svátkem , a tak je vždy příležitost využít den volna k výletům. Předpověď slibovala krásný slunečný den a meteorologové se nemýlili.Sváteční den jsme tedy "oslavili" cyklo výletem. Okolo Olomouce je spousta destinací, dosažitelných tímto dopravním prostředkem, a tak jako cíl naši cesty jsme zvolili Tovačov se svou "spanilou" věží a rybníky. Počasí ráno bylo krásné, ale z počátku poměrně chladné. Trasa není náročná něco málo přes 45 kilometrů tam i zpět a vždy po totální rovině podél řeky Moravy. Po cestě jsme navštívili "Les království" u Grygova. Tato lokalita je něco podobného jako Litovelské pomoraví, ale menšího rozsahu. V ranním oparu jsme si cestu tímto hezkým koutem u Olomouce doslova užívali. Po cestě do Tovačova jsme také navštívili dominantu tohoto okolí, poutní místo v Dubu na Moravě s kostelem "Očištování Panny Marie". Do Tovačova jsme dojeli před polednem a kupodivu v zámecké zahradě skoro nikdo nebyl. Po vystoupání  na 96m vysokou věž se nám otevřel úžasný pohled do krajiny, který kazil jen opar, a tak bylo vidět na jihu jen po Prostějov a na severu částečně Přerov. Vrcholky vzdálených hor (Hostýnské vrchy Chřiby či Jeseníky se nám schovávali v přesvětleném horizontu. Cestou zpět jsme si dali točenou zmrzku v Nenakonicích a na závěr pak občerstvení na Slavonínském hřišti, u  kterého je mimochodem docela hezky opravené dětské hřiště. Celá trasa se dá absolvovat po cyklostezkách, které se důsledně vyhýbají dopravě, doporučuji všem s malými dětmi, pokud již mají dost trasy Olomouc - Litovel :-) a zvládnou těch celkových 45 km. Ještě na závěr musím říci, že trasu s námi podnikly další dvě ženy a to Miluška Zatloukalová a Danča Šafková, kterým se akce také líbila.
 

06.05.2012

V sobotu se jel dětský Šelamataton v Přerově. Z našich se závodu horských kol zúčastnili Martina a Pavla Pejzlová, David a Odra Špannerovi. Sice jsem letos žádné místo na "bedně" nevybojovali, nicméně v tvrdě se profesionalizujícím peletonu dětských účastníků (v první desítce je již  standardem, že všichni mají nášlapy :-) se naše holky  a kluci neztratili a vždy skončili v první půlce, holky pak v první desítce. Z pohledu otce musím říci, že někteří rodiče jsou opravdu "nenormální", to že po svých ratolestích řvou, tak to jsem si zvykl, ale že v kategorii ročník 2000 jede s "malým" závodníkem otec a řve celou cestu po něm po něm a blokuje  ostatní, tak aby nemohli předjíždět, tak to už jaksi přesahuje rámec fair play. Dalším nešvarem, který se zde projevuje je nezájem rodičů o malé závodníky pokud nespadne jejich svěřenec. Sám jsem byl svědkem resp. pomáhal v jednom stoupání po dohodě s pořadatelem všem malým závodníkům, a to co se tam dělo z pohledu rodičů bylo opravdu nechutné. Letošní účast co se týče závodníků,byla poněkud menší a i tombola chudší, nicméně vše vynahradilo luxusní počasí, které vydrželo po celou dobu akce, ale vyřádilo se potom večer :-)
 

30.04.2012

Na "Prvomájový průvod" se již nechodí, za to chodíme na "EKO" jarmark :-). Letošní vedra a rozpálené olomoucké Horní náměstí tak navštívily davy lidí a my jsme samozřejmě nemohli chybět. K vidění zde bylo spoustu zajímavých stánků. K největším expozicím patřil stánek Lesů ČR, kde si mohly malí návštěvníci složit puzzle, poznat různé druhy šišek či si projít se zavázanýma očima a bosy zajímavou stezku, tvořenou různými druhy lesních materiálů. Dalším zajímavým stánkem byl stáneček na ochranu netopýrů, kde jsme si za vyřešený hlavolam mohli pohladit živého Netopýra hnědého. Uletět nám nemohl jelikož byl zraněný, ale to nám vůbec nevadilo. Dalším stánkem byl stánek Technických služeb Olomouc, kde si děti za vytřídění odpadu mohli odnést hodnotné ceny. Jelikož ale opravdu sluníčko pařilo, tak okolo jedenácté jsem to zabalili a vrátili se do stínu domova.
 

30.04.2012

Kolotoč akcí začíná nabírat na obrátkách. Další akcí, která se již  v našich kalendářích zabydlela je tradiční pálení čarodejnic v Mezicích. Minulý rok jsme dokonce vyhráli hlavní cenu a letos naše děti opět překvapili. V letní vedru, které minulý týden panovalo a jinak tomu nebylo ani při vlastní akci, si děti vymyslely exotickou čarodejnici "Thajskou" se kterou uspěli u poroty pro "zvláštnost" kostýmu. Alenka měla čarodejnici "spavou" a dle mého měla vyhrát  co se účesu týče, ale vyhrála úplně jinou kategorii. :-). Letošním vítězkou se stala čarodejnice "vejcová", které se podařilo zdražit vajíčka natolik, že si skoro každý kupuje slepice :-). Akcička měla již tradičně svižný průběh. moderoval ji z národopisného souboru "Pantla" Jirka Kotrč a výborné zázemí poskytlo místní hřišti a hasiči Mezice. Několik foteček z letošních čarodejnic najdete ve fotogalerii, takže se koukněte, ať se pobavíte a možná se některá poznáte :-). Za rok se určitě znovu dostavíme a znovu se potkáme. Do té doby ukládáme košťata do chládku :-).
 

29.04.2012

Nedělní den jsme strávili na florbalovém turnaji, který pořádal oddíl FBS Olomouc v hale SH SŠP Roseweltova. Turnaje žákyň se zúčastnilo pět družstev. Naše družstvo postupně porazilo Horní Suchou, Vítkovice s  Opavuo remizovalo a s Ostravou prohrálo. K vidění byly celkem zajímavé zápasy a musím přiznat, že za ten rok co florbal  Martina hraje se hra podstatně zlepšila. Nakonec naše družstvo skončilo třetí. Musím poděkovat všem co přišli a svými hlasivkami povzbuzovali tento turnaj a hlavně naše hráčky.

 

28.04.2012

 

Letošní "Bílý kámen" měl na základě ankety nový termín a to sobota 28.4.2012. Mnozí jistě znají tuto velkou cyklistickou a turistickou akci, která se koná ve vojenském újezdě Libavá. Letošní počasí bylo opravdu až letní a teploty oko 28 stupňů nepamatují kroniky do roku 1850. Když jsem sondoval kdo by se na tuto tradiční cyklo akci vydal tak jsem zjistil, že v naší partě již není snad zdravého člověka :-). Takže jsem letošní "Bílý kámen" pojal rodinně a vyrazil zdolat nepříjemné stoupání s rodinou. Holky kopeček na Strážnou vyjeli aniž by slezly a kupodivu zvládly i cestu prostorem. Jen terénní nerovnostri dělaly Pavle trošičku problém, jelikož váha kola a její nevyvolávala až takovou adhezi vůči povrchu jako by měla. No prostě kolo si při kamenitých sjezdech okolo Varhoště dělalo co chtělo :-). Naopak Martinka si nového oře pochvalovala a obávaný přechod z řazení rukojetí na páčky proběhl celkem v pohodě. Celkově jsme najeli něco málo přes 60 km, ale byli zde i kopečky :-). K naší rodině se cestou přidala Anda L., která si myslím hrábla do svých silových rezerv a po dojezdu do Olomouce si myslím musela doma padnout :-) přidala. Co se týče kamarádů, tak jsem na "kameni" potkali Pekiho s Dančou a při cestě zpět Martinu se Zdenkem a Alenkou. Krásný den odnesli jen "spálené ruce a nohy, které máme opravdu jak "prasátka"

 

27.04.2012

V roce je několik neplánovaných akci, které tak jaksi vyplynou z podstaty všci. Takovouhle akcičkou byla páteční "spartakiáda" u Leguána. Pro ty co nevědí co je to Leguán, tak je to jedna z několika hospod kam pravidelně v pátky zavítáme. O uskutečnit tuto taškařici jsme se dozvěděli v pondělí po florbale. Sehnali jsme si červené trenýrky, bílé tričko a někteří kruhy jiní krásnou knížku z roku 1985 týkající se tohoto tématu. Bohužel akce úplně nevyzněla, tak jak asi měla, jelikož dobově jsme opravdu vypadali my čtyři (Meki, a dva Mádroši plus pionýr Bobr). V polovině se k nám přidal kamarád Kobyla. Proběh dobový recitál "Památník Puškina" a nějaké to cvičení na hudbu"Poupata". Večer poměrně rychle uběhl a my jsme se moc nasmáli....

 

 

 

20.04.2012

Pomalu, ale jistě se všichni dožíváme nějakého toho významného roku žiovota :-). Ne jinak tomu bylo v sobotu kdy "Kony" oslavil svoje čtyřicátiny. Oslava se konala v "Maroku", což je takové hospoda no spíše bar "páté cenové" a "Kony" zde prožil část svého života a také si zde našel svojí dívku :-). Z počátku to vypadalo na to, že se ani neshodneme na nějaké společné taškařici, nicméně několik hodin před vypuknutím oslav jsme přišli s nápadíčkem. Nápad ve stylu stařec a moře :-) jsme upravili a tak hodnotný dar ve formě pokladu byl předán "Poseidonem a jednou z cikád :-). Ke gratulaci se připojilo několik desítek známých a tak si myslíme, že Kony je dostatečně připraven podniknou vytouženou cestu k moři. Nechť ti ta další 40 utíká stejně pomalu jak ta první ....
 

09.04.2012

Každoroční oslava svátků jara probíhala i letos a jak jinak na Pohořanech. Předpověď nám původně slibovala spíše zimní počasí, ale meteorologové se nějak spletli a sluníčko nás hostilo celé dva dny ze tří. Letošní velikonoční Pohořany nabídli dětem mnoho zábavy. Patrně největší úspěch měla večerní hra "najdi si svého zajíce", kde se děti opravdu odreagovali a poznávací hra- příprava na květnový závod. Nechyběla ani již pomalu tradiční diskotéka, tentokráte ve stylu "80"let. Jak jsem již psal, tak nám docela přálo počasí, a tak děti trávili většinu času venku. Byl odehrán zápas v kuličkách a několik hodinových zápasů v kopané na kterých se ukázal "morál" jednotlivých dětí resp. odraz jejioch rodičů :-). Co říci závěrem, Pohořky se opět povedly a již nyní se těšíme na květnové, kdy proběhne již zmiňovaný dětský "Partyzánský samopal" a aby se dospělí neukousali nudou, tak pro ně bude připraveno také jedno sportovní překvapení, které ale záměrně neprozradíme, ať se naši starší spoluobčané mají na co těšit :-)
 

30.03.2012

ZUŠ Iši Krejčího se zúčastnila 29. celostátní přehlídky dětských skupin scénického tance s možným postupem do celostátního kola v Kutné Hoře. Klání dětských skupin se letos uskutečnilo v blízkém Prostějově v jeho městském divadle a zúčastnilo se ho 28 souborů. Naše škola vyslala 3 skupiny s vystoupením "Už jsou tady, "Rosa" a "VANISH, špíny se zbavíš".  Bohužel nikdo z našich nepostoupil, ale dle reakcí publika jsme byli jasně nejlepší :-). Mezi zkouškou a vlastním představením jsme s dětmi navštívili místní radnici, kde byla ke shlédnutí expozice z historie a současnosti radnice a  především hodinový stroj a orloj, který děti velmi zaujal. S dětmi jsme také vystoupali až na ochoz do výšky 46 metrů odkud byl nádherný rozhled na město a okolí.

Radnice v Prostějově je velmi hezká a v porovnání s naší olomouckou bych řekl, že má lepší přístup k turistickému ruchu. V povečer jsem se dozvěděli, že vystoupení "Už jsou tady" dostalo ocenění za výtvarné ztvárnění. Z Prostějova všechny zdraví Meki
 

24.03.2012

Tento víkend se naše rodina rozdělila, holky vyrazily do Prahy na muzikál Hamlet a já trénovat na kolo, jelikož sezona se rychle blíží. Musím přiznat , že podmínky v lese jsou  ještě dosti zimní, se tam led a sníh a všude bláto. Nicméně jasem v pátek zjistil, že v sobotu je den otevřených dveří na stanicích Českého hydrometeorologického ústavu a tak jsme v rámci tréninku vyrazili společně s Béďou na nedalekou Červenou horu, kde takováto jedna stanice je. Trasu jsme volili především terénem a vystoupat do výšky 750 metrů nám dalo řádně zabrat, jelikož v údolí řeky Bystřice bylo ještě dosti chladno a hlavně ledovo a vlhko. Na vrchol červené hory jsme dorazili skoro přesně v poledne. Zde jsme absolvovali cca 20 minutový výklad službu konajícího meteorologa. K mému překvapení jsme zjistili, že skoro všechno pozorování dnes již probíhá automaticky, kdeže jsou časy kdy 3-4 denně musela služba odečítat různé parametry. Dokonce i sluneční svit se pomocí "věstící" koule, která vypalovala na papírek dráhu již neměří, na všechno jsou čipy :-(. Cesta zpět již byla větší pohoda i když sily ubývali, přeci jenom to byla jedna z prvních jarních vyjížděk, a tak jsem byl nucen se občerstvit v "masném" krámu na Jívové. Po zjištění, že Žožin trénuje na silničce a již také míří domů, jsme si dali sraz ve Štěpánově na jedno orosené... Celkem jsem najel za sobotu 120 km, a tak jsem zahájil asi nějak sezónu :-)...
 

23.03.2012

Česká republika se i letos v rámci kampaně Hodina Země ponoří do tmy. K největšímu celosvětovému happeningu na podporu ochrany životního  prostředí se hodinovým zhasnutím připojí památky jako hrad Karlštejn, pražský Tančící dům nebo Žižkovský televizní vysílač. Veřejné osvětlení  nebo nasvícení budov společně s nimi přislíbily zhasnout také Děčín, Liberec, Opava a padesátka dalších obcí. Hodina Země proběhne v sobotu  31. 3. 2012 od 20:30 do 21:30. Připojte se i VY a zapojte se tak do celosvětové akce .....
 

20.03.2012

Teploty okolo 17 stupňů, sláva jaro je tady.... V sobotu opravdu sluníčko hřálo,a tak nás to donutilo k první jarní vyjížďce do Litovelského Pomoraví. Společně s Kájou a Miluškou jsme cestou necestou dojeli do Litovle, kde původní záměr navštívit cukrárnu selhal pro její "neotevřenost". V pomoraví bylo tolik cyklistů, v tomto období málo viditelný jev, ale bylo to opravdu způsobeno, že tento víkend byl opravdu ukázkový. Koberce sněženek a dokonce bledulí lemovaly cesty. Přátelé dokonce je již medvědí česnek a jelikož je čerstvý tak je pěkně ostrý :-). Doporučuji proto pokud chcete tuto lahudku ochutnat, třeba na chlebu se sádlem, tak neváhejte, než odroste. Při zpáteční cestě jsme projížděli okolo Lovecké chaty, která byla obsypána cyklisty. vypadalo to jako velký hrozen :-) a Poděbrady, známá to rekreační zóna pro Olomoučany také nebyla zrovna bez lidí. Chybělo již jen to koupání :-) Vduchu jsem si říkal, že jsme během měsíce stihli bruslit, lyžovat a dokonce jízdu na kole.  V neděli byla naplánována první bajková vyjížďka, které jsem se bohužel zúčastnil já a Béďa, alespoň nás nikdo nehonil. V lese okolo sv.Kopečka a Posluchova je ale ještě sníh , led a bahno, takže to chce pořádné drapáky. Dokonce jsme v lese objevili probuzené mravence, takže jaro je opravdu asi už tady. To pravé, astronomické přijde v úterý 20. března v 06:14 středoevropského času kdy střed slunečního kotouče stane přesně nad rovníkem a Slunce vstoupí do znamení Berana. Od této chvíle se Slunce vrací na severní polokouli a den se prodlužuje až do letního slunovratu, kdy bude dvakrát delší než noc.  Ahoj všem kdo mají rádi jaro ...
 

16.03.2012

Každoročně ZŠ Mozartova pořádá maškarní ples pro své žáky. Letošní již devátý ročník této taškařice se nesl v duchu vítání jara, čemuž odpovídala krásná výzdoba z rukou dětí této školy. Ples uváděla také již matadorka této akce, spíkr radia Haná - Martina Queetko Procházková. Z našich dětí se letos již zúčastnilo pouze to mladší Pavlínka, starší již uznala že to asi nebude to pravé "ořechové" :-) Letošní model "Neandrtálce" se myslím móóóc povedl a také zaslouženě vyhrál - umístil se mezi pěti nejlepšími maskami. Co jinak dodat, masek bylo k vidění spousty , ale většina byla bohužel kupovaná či půjčená z divadla. Myslím si, že taková vlastoručně vyrobená maska a ještě když si ji dítě navrhne samo. má něco do sebe, rozvíjí fantazii, zručnost a především pak samostatnost. Také je nutné říci, že paní učitelky se aktivně zapojili do reje masek a pomohli tak vytvořit docela dobrou kulisu. Za chvíli tu máme rej čarodějnic, a tak se uvidíme jaké masky budou na tomto klání :-).

 

08.03.2012

Olomoucký okres měl letos jarní prázdniny jako předposlední, a tak logicky vyvstávala otázka, zda bude sníh a zda vůbec budeme moci provozovat zimní radovánky. POčátek března je již spíše jarní termín a sněhu už moc nebývá. Letošní "jarňáky" resp. jejich část jsme hodlali trávit na chatě Povodí Moravy na Horní Moravě pod masivem Kralického Sněžníku. Při sobotním odjezdu se v Olomouci teploty pohybovali na jarních 10 stupních a sluníčko nám ukazovalo tu lepší tvář. No prostě bylo krásně teplo a slunečno. Cesta uběhla poměrně rychle, je to necelých 90 km a sobotní provoz napovídal, že je víkend. Až po sedlo u Červené Vody to vypadalo na skutečné jaro, sněhu pramálo. Změna nastala po výjezdu nad Králíky, kdy se před námi objevil celý masív magického Kraličáku. Údolí Dolní a Horní Moravy se za poslední naši návštěvu v roce 2004 změnilo k nepoznání. Stalo se z něj doslova lyžařské středisko se vším všudy. Byly zde vybudovány dvě nové sedačkové lanovky, přibylo několik penzionů a nesčetně chat. Při průjezdu hlavní častí jsme si mysleli, že jsem spíše ve Špindlu, než u nás na Moravě (ač Dolní a Horní Morava jsou již prý Čechy, jak jsme byli místními upozorněni :-). Chata, kde jsem byli ubytování se však nezměnila, útulná tak akorát pro dvě až tři rodinky, co víc si přát. Azuro nás hned lákalo na svahy, ale než jsme se vybalili, tak bylo něco po třetí hodině odpolední, a tak jsem absolvovali jen malou procházku po okolí, abychom se seznámili se zdejšími možnostmi. Musím opravdu říci, že se to tu změnilo k nepoznání, a že některé stavby (ještě nedokončené) připomínají spíše dávné megalománské časy. Nevím, nevím, jak při součastné finanční krizi chtějí hoteliéři naplnit jejich stav. V podvečer jsme se Splávkem ještě skočili na pár pivek do místní hospůdky k Vendovi, kde mají opravdu kvalitní Šerák, který se s naším Leguánským opravdu nedá srovnat ! Postupně se seznamuje s místním osazenstvem a psem Čendou, který působí spíše jako plyšový maskot. Ráno nemůžeme dospat, budí nás ranní sluníčko a my vyrážíme, plni elánu, na nový svah se sedačkovou lanovkou. Zpočátku to ještě jde, ale jelikož je víkend resp. jeho konec (neděle), tak postupně přibývá lyžařů. Horní část sjezdovky je po několikaterém sjezdu vydřena na ledové plotny a dolní část postupně roztápí sluníčko. Lidí je více jak dost, a tak lyžování připomíná spíše slalom mezi živými terči. Máme půldenní jízdenku a jsem rádi, že je jedna hodina. Sice sedačková lanovka, to je bomba, člověk si odpočine, ale těch lidí. Středisko je to sice moderní, nicméně nedoporučuji, aby se někomu něco vážného stalo. Přivolání pomoci k paní, která si něco udělala s kyčelním kloubem, trvá cca půl hodiny, a tak si nedovedu představit situaci, pokud by šlo opravdu o život ! Den končíme opět procházkou a zastavujeme se u Vedny, tentokráte i s dětmi, abychom jim ukázali psa plyšového, přitom zjišťujeme, že je na Dolní Moravě je ještě jeden vlek resp. dva na Větrném vrchu a půldenní jízdenka vyjde napolovic. Příští den neváháme a jedeme otestovat tento svah, je vzdálen cca 2 km od naší chaty, a tak se přesouváme vozidlem. Na dvou svazích je absolutně volno , počet lyžařů nepřesahuje číslo 70 a to včetně dvou kurzů plácajících se na výcviku. Sjezdovky jsou sice méně prudší, o to víc si to užíváme. Slunce pálí jako o život a kolem jedenácté již lyžujeme jen v mikinách. To co jsme sjeli včera za celé lyžování to tady máme po dvou hodinách v nohách také. Občerstvení je zde také luxusní, venkovní dřevené posezení s pohledem na sluncem zalité svahy, Šerák a bombardíno na stole, no prostě pohoda. Ani se nám již na tu poslední hodinku nechce jít lyžovat. Překonáváme se, a ta hoďka stojí za to, sníh je sice již poněkud rozměklý, chce to cit, ale prázdné sjezdovky lákají..... . Odpolední spíše podvečerní program nám zpestřuje výlet na Hedeč, což je něco jako u nás sv. Kopeček, akorát tyčící se nad Králíky a né nad Olomoucí :-). Západ slunce z tohoto místa má poněkud magický náboj. Po včerejší zkušenosti další den volíme opět sjezdovky na Větrném vrchu. Lyžařů je zde ještě míň něž včera, ale teplo je takové, že to již v deset hodin je jen na mikinu. Na svahu potkáváme několik známých z Olomouce. Než stačíme říci, že dáme přestávku na doplnění tekutin, tak se nám Anička v posledním "hangu" poněkud zapoměla a hodila trošku většího tygra než by se slušelo. Chvilkové bezvědomí, vlekař volá horskou službu a ta rovnou záchranku. Odvoz do Šumperské nemocnice je poněkud rychlejší než popisovaná situace v neděli, ale pro nezúčastněného to vypadá dosti dramaticky. Naštěstí RTG a jedna noc v nemocnici vyloučili poranění páteře a Anička se další den vrací s krunýřem okolo krku zpět za námi. My zatím opět a již naposledy lyžujeme na svazích Větrného vrchu a jsem šťastni, že to nebylo nic vážného. V ubytování nás střídají nás holky Reimerovi. Při odjezdu nám je docela smutno, jelikož takové "jarňáky" jsme již dlouho nezažili a fakt to lyžování na sluníčku s bezvadnou partou má něco do sebe :-). Tak možná za rok se opět vrátíme.... Několik snímku naleznete ve fotogalerii
 

28.02.2012

O víkendu 24-26.2. jsem po delší době(měsíc :-) zavítali na naše známé Pohořany. Únorový pobyt v této lokalitě bývá již tradičně spjat se zimními radovánkami. Letos ale byl sníh trošičku mokrý, a tak co se týče her na sněhu, tak proběhl jen slalom opačným směrem, tedy do kopce a také pozpátku. Děti se naučili další dovednost, kterou budou potřebovat při květnovém "dětském samopalu" a to je morseovka. Výuku vedl zkušený instruktor Bobr za což mu tímto děkuji. Proběhlo samozřejmě také jeho "Bingo". Na sobotní podvečer bylo připraveno jedno ze dvou překvapení. Tím prvním bylo vlastoruční vyrobení pokrmu zvaného "pizza". Děti si vyzkoušeli, co všechno musí proběhnou, aby potom takováto do křupava upečená pochoutka, mohla skončit v jejich bříškách. To druhé proběhlo v sobotní večer - soutěž "Rozjezdy pro hvězdy aneb ukaž svoje gro.." Obecenstvo a porota v mezinárodním složení ve stylu 30 let hodnotili malé odvážlivce za jejich výkony. Soutěžní večer pokračoval tanečními kreacemi dospělých :-). Únorové Pohořany se docela povedli a již nyní se těším na další pobyt na tomto kultovním místě :-). Několik fotografií je umístěno ve fotogalerii, takže se můžete kouknou jak to všem slušelo :-)
 

18.02.2012

Třeskuté mrazy nám opadly a rázem tu máme teploty okolo nuly a připadá nám to jaké strašné vedro :-). Nedovedu si představit co budeme dělat v létě, když bude 35 st. ve stínu:-). Ale zima nám ještě nějaký ten pátek bude panovat a jelikož napadlo trošičku více sněhu, tak je resp. byla po několika "suchých" zimách sjízdná trasa Domašov - Kopeček na běžkách. Zatím takovým posledním dnem byla sobota ( v neděli jen do Pohořan dál bych to kvůli skluznici neriskoval). Společně se Žožinem jsme vyrazili "devátým" vlakem na Domašov. Vlak byl narvaný jako za starých let, naštěstí ČD mají ve svých řadách také milovníky běžek, a tak přidali několik vagonků, tak aby se celá ta masa stačila přepravit na místo určení. Když jsem tak koukal v Domašově nad Bystřicí, tak nezúčastněnému to muselo připadat, jako rojení běžkařů či nějaký závod.... Do stopy, která byla do Jívové luxusní, do Pohořan to šlo, ale bylo to už dost rozryté a na Kopeček to bylo spíše na kamenačky, jsme nastupovali v "čelních" pozicích, tak abychom nemuseli na "občerstvovačkách" zbytečně čekat :-). Počasí bylo až moc teplé, něco okolo čtyřech stupňů. Jsem rád, že po delší době jsem si opět zajel tento kultovní kousek v blízkosti Olomouce a již se těšíme na Pohořany.....
 

15.02.2012

V životě každého člověka vždy existuje několik osob či událostí, které nás něčím výrazným v našem životě ovlivní. A jelikož jsem člověk, tedy alespoň tak vypadám :-), tak i já takové mám. V dětství, bylo mi cca 11-12 let, běžel seriál slovenské televize pod názvem "Okna vesmíru dokořán" moderovaný tehdy ještě "neslavným" Dr.Grygarem. Scénář napsal tehdy také ještě "neslavný" Vladimír Železný". Tento seriál mě učaroval tak, že vzpomínky na něj a především poutavé vyprávění RNDr.Grygara mě vždy dokáží dostat..., a proto když jsem se dozvěděl, že RNDr. Jiří Grygar, CSc. by měl přednášet na Univerzitě Palackého v Olomouci, v aule Přírodovědecké fakulty, tak jsem neváhal a jeho přednášku "Astronomické předpoklady vzniku života na Zemi navštívil. I když začátek byl stanoven na 15 hodinu, tak již cca 20 minut před začátkem nebylo kde sednout, takže jsem musel vzít za vděk sezením na schodech, ale za deset minut i tyto "místa" byly doslova obsazeny. Přeplněný sál hltal příjemný hlas a přednáška utekla jako voda. Poutavý výklad a názorné slajdy ani nic jiného nepřipouštěly. Sebou jsem měl výtisk knížky, kterou vydalo naše vojsko v roce 1988 pod stejným názvem jako byl seriál a já ji tehdy dostal jako jeden ze tří vánočních dárků. Dnes, jsem si ji mohl po 24 letech nechat podepsat :-)., a setkat se se živým "Grygarem" Úžasné ... Chápu, že doba je dneska jiná, ale tehdy jsem tu knížku přečetl za vánoční svátky a doslova "žral" každou kapitolu. RNDr. Jiří Grygar je pro mě i po létech velká osobnost, která svým životním moudrem a postojem jde příkladem. "Ni moc, ni bohatství, jen vědění žezla trvají!" Hezký večer....
 

12.02.2012

Mrzne až praští, tak začíná jedna pohádka "Křemílek a Vochomůrka" , ale v současné době je to i skutečnost. Arktické dny nejsou žádnou zvláštností a asi něco bude na tom, že se blíží doba ledová :-). Co v takové zimě dělat, zvláště pak o víkendu, kdy jinak děti zvyklé děti sportovat jsou nuceni sedět doma. Není nic jednoduššího, než se řádně obléci a nasadit nezbytnou kuklu a vyrazit bruslit. Třeba na kompletně zamrzlé Poděbrady. Led jako zrcadlo láká ke sklouznutí a co teprve , když můžete celé jezero objet na bruslích ! To je teprve paráda. A tak jsem v neděli dopoledne a pak i odpoledne vyrazili do této lokality si trošku zasportovat. Nápad s bruslením mělo více našich známých a tak to bylo hnedka veselejší, přeci jenom bruslit ve skupině je něco jiného než kroužit sám. Hudba vyhrávala jako za mlada a sluníčko se snažilo svými ostrými paprsky vytvořit kouzelnou atmosféru. Kdo by řekl, že při bruslení na zadním jezeře objevíme pod cca 40 cm tlustým ledem, pohybujícího se sumce. Objevení umožnil krásně průzračný led. Skvělý zážitek i pro dospělé a co pak rybáře. A jelikož se takováto věc neutají, tak se nás najednou na tom místě sešlo tolik, že jsem měl i strach, aby se led neprobořil :-). Místní rybáři říkají, že je to sumec cca 1,5 dlouhý a že se ho již delší dobu pokouší ulovit, ale zatím marně. Takže, až rozmrzne, tak máte šanci, milý rybáři  :-). Z Poděbrad Vás zdraví Meki  
 

05.02.2012

Letošní zima je poněkud zvláštní, z počátku to vypadalo a předpovědi všech možných specialistů, včetně veverek a chobotnic, tomu dávali zapravdu, na mírnou zimu, nicméně v těchto dnes nám počasí ukazuje zač je tomu loket a kdo je tady pánem. V žádné případě si nestěžuji, pomatuji doby, kdy takovéto zimy byly standardní a neexistovali žádné goretexové a jiné .. exové oblečení, byla pouze flanelová košile a šusťáková bunda zateplená nějakou nespecifikovanou látkou :-). Nicméně zimní radovánky byly stejné, a tak jsem si při nedělní návštěvě dokonale zamrznutých Poděbrad vzpomněl na časy dávné :-). Led jako sklo a těch lidiček. Ještě jsem nikdy neviděl takto zaplněné parkoviště auty. Nebylo skoro kde zaparkovat :-). Odhadem tak 1000 lidí se prohánělo na bruslích na obou jezerech, v různých zákoutích se hrálo několik hokejových mačů a dokonce fungovalo občerstvení u terasy. Atmosféru dokreslovala hudba rozléhající se po Poděbradech . Sice foukal dosti studený vítr, ale to vůbec nevadilo. Červené tváře jen dokreslovaly pocity...  Takže pokud by jste neměli nápadíček, jak udělat dětem radost, tak zde je možnost. Jen počasí se nám má zkazit a má začít sněžit, čímž se bruslení z přírodních ploch pravděpodobně přesune na plochy umělé :-),. leda že by se našel někdo, kdo by ten sníh odhrnul .....
 

02.02.2012

ZUŠ Iši Krejčího, taneční obor byl pozván, aby se podílel na divadelním projektu " IDENTITA", který se odehrál v Moravském divadle Olomouc ve čtvrtek 2.2.2012 od 19 hodin. Toto představení je vystoupení profesionálních a amatérských umělců, ve kterém se prolíná svět profesionálního i amatérského umění, svět symbolů, tance, hudby i vizualizace. Z pohledu rodičů jednoho z vystupujících jsme měli možnost nakouknou pod pokličku takovéhoto představení a sledovat ze zákulisí co vlastně se všechno odehrává mimo oko diváka. Musím říci, že to byl zase jiný, velmi hezký zážitek a že se určitě lišil od pohledu diváka z hlediště. Atmosféra s jakou malí i velcí umělci vystupovali byla úžasná a doslova nabitá energií.

 

27.01.2012

O tomto víkendu jsme podnikli "zájezd" na hory. Cílovou destinací byl nám známý Ludvíkov u Karlovy Studánky v Jeseníkách, kde se již tradičně naše parta čítající cca 40 osob shlukuje v RZ Jitřenka. Sněhu bylo dost, spíše moc, počasí nám vyšlo úplně nádherně. Celé tři dny bylo"azuro" a tak jsme si na sjezdovce připadali jako mezi alpskými velikány :-). avšak za české ceny. Přes den jsme lyžovali a dováděli na upravené sjezdovce (místy s ledovými muldami, večer byl program pro děti a pozdě večer ... pro dospělé :-). V neděli se samozřejmě  nikomu nechtělo domů. Pozitivem pobytu je, že se nám podařilo nakazit další snowbordáky tímto fenoménem pro mladé, negativem, že při řádění na prkně si Martinka zlomila ruku. Další zimní akcí jsou Pohořky takže za necelý měsíc SKOL. A pro ukrácení času několik fotografií je ve fotogalerii.

 

 

14.01.2012

Dne 14.1.2012 proběhlo v Moravském divadle okresní kolo soutěžní přehlídky Národní soutěže  základních uměleckých škol tanečních oborů. V porotě zasedli paní Jarmila Vondrova-pedagožka brněnské konzervatoře, pan Jiřı Horá, choreograf a sólista ND Praha a Brno a pan Rastislav Letenaj, umělecky šéf souboru Bralen. Soutěž byla rozdělena do pěti kategorií, naše (ZUŠ Iši Krejčího) vystoupení "Už jsou tady" sice nepostoupilo, ale všem se líbilo, o čemž svědčí pozvání na baletní dny, které se budou konat tento týden opět v Moravském divadle

 

09.01.2012

Nový sportovní rok pro mě začíná vždy velkou událostí, kterou není nic jiného než legendární Jizerská 50. Letos jsme se opět zúčastnili tohoto kultovního běžkařského maratonu, a to ve složení Ruda Hansgut, Mira Mynář, Milan Pekař, Petr Šlížek, Dana Hegingerová a já Martin Pejzl. Letošní počasí z tohoto závodu udělalo docela "peklo" a tak jsme byl rád, že jsem vůbec dojel. O čas ani tak nešlo a vše bylo o morálu, jelikož letošní podnik se konal, alespoň mě to tak připadalo na 50km dlouhé občas zledovatělé sjezdovce. Co bych dal za kousek stopy :-). A tak vlastně mohu být rád, že to odnesl jen slezlý nehet a namožená záda :-). Opravdu se pořadatelům podařilo zviditelnit heslo "Závod kde se radost rodí z bolesti" . Příští rok samozřejmě znovu, horší to totiž již bejt nemůže :-). Zde si můžete přečíst krátký článek, který jsem stvořil po dojetí .... Ať žije JIZ50 rok 2013.  

 

01.01.2012

Než začne Nový rok, tak musí skončit ten starý a my tento okamžik již poněkolikáté trávíme na chatě DDM Olomouc na Pohořanech.. I když to zpočátku vypadalo spíše na pobyt v podzimní části roku, tak nás počasí opět překvapilo, a tak jsme Silvestr mohli trávit s pocitem , že zima je už alespoň trošičku tady. Bohatý program, zejména zásluhou Bobra, který naše ratolesti učil umění práce s buzolou a uzlovačkou, pak také Kobyly, který připravil závod ve sjezdu na bobech, maškarní s diskotékou v podání Španyho a nemohl samozřejmě chybět novoroční výstup na Jedovou :-). Pobyt jsme si všichni řádně užili a nezbývá než čekat na další určitě povedenou akcičku. Několik fotografii najdete ve fotogalerii.